Celá e-kniha Po pohřbu ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
III.
Další den ráno se v domku zastavil inspektor Morton.
Byl to málomluvný muž středního věku, který nevýrazně, po venkovsku ráčkoval. Jednal klidně a nespěchal, ale oči měl bystré.
„Uvědomujete si, oč jde, slečno Banksová?“ zeptal se. „Doktor Proctor vám už o slečně Gilchristové řekl. Těch pár drobtů dortu, které odsud odnesl, byly analyzovány a našly se v nich stopy arzeniku.“
„Takže ji někdo chtěl záměrně otrávit.“
„Vypadá to tak. Slečna Gilchristová sama nám zřejmě není schopná pomoci. Pořád opakuje, že je to nemožné — že by takovou věc nikdo neudělal. Jenže on ji někdo už udělal. Vy sama nám to asi nemůžete nijak osvětlit?“
Susan zavrtěla hlavou.
„Jsem z toho prostě vedle,“ řekla. „Nemůžete zjistit něco z razítka? Nebo z rukopisu?“
„Zapomněla jste, že obal asi shořel. A kromě toho je tu i jistá pochybnost, že vůbec přišel poštou. Mladý Andrews, řidič poštovního auta, si vůbec nevzpomíná, že by něco takového doručoval. Má velký okrsek a jistý si být nemůže — ale je to tak — je tu určitá pochybnost.“
„Ale — jak jinak to mohlo být?“
„Jinak? Paní Banksová, je možné, že někdo použil kus hnědého papíru, na kterém byla adresa slečny Gilchristové a orazítkovaná známka, a že ten balíček někdo prostrčil dveřmi nebo osobně uložil na místo tak, aby se zdálo, že přišel poštou.“
Pak nevzrušeně dodal:
„Je to docela chytrá myšlenka, použít svatební dort. Osamělé ženy středních let jsou sentimentální, pokud jde o svatební dorty, a těší je, že si na ně někdo vzpomněl. Bonboniéra nebo něco podobného by bylo mohlo vyvolat podezření.“
Susan řekla zvolna:
„Slečna Gilchristová hodně přemýšlela o tom, kdo ho mohl poslat, ale podezření neměla vůbec — přesně jak říkáte, potěšilo ji to a — ano, také jí to polichotilo.“
Pak dodala: „Bylo v tom dost jedu na to, aby ji — zabil?“
„Těžko říct, dokud nebudeme mít kvantitativní analýzu. Do značné míry to závisí na tom, jestli slečna Gilchristová snědla ten kousek celý nebo ne. Ona si zřejmě myslí, že ne. Nevzpomínáte si vy?“
„Ne — ne, nejsem si jistá. Nabídla mi kousek a já jsem odmítla, ona pak něco snědla a říkala, že je moc dobrý, ale nevzpomínám si, jestli ho dojedla nebo ne.“
„Rád bych se podíval nahoru, jestli vám to nevadí, paní Banksová.“
„Jistě.“
Následovala ho do pokoje slečny Gilchristové. Omluvně řekla:
„Bohužel je v dost nechutném stavu. Ale neměla jsem čas s tím něco udělat, byl ten tetin pohřeb a všechno ostatní, a když pak přijel doktor Proctor, říkala jsem si, že bych to asi měla nechat, jak to je.“
„Zachovala jste se velice inteligentně, paní Banksová. Ne každý by byl tak rozumný.“
Došel k posteli, zasunul ruku pod polštář a opatrně ho nadzvedl. „Je tady,“ řekl se spokojeným úsměvem.
Na prostěradle ležel kus dortu, poněkud zdeformovaný.
„To je zvláštní,“ divila se Susan.
„Ale vůbec ne. Vaše generace to možná už nedělá. Mladé dámy se dnes už nijak nehrnou do vdávání. Ale je to starý zvyk. Když si dáte pod polštář kus svatebního dortu, bude se vám zdát o budoucím manželovi.“
„Ale slečna Gilchristová —“
„Nechtěla nám o tom říct, protože si připadala pošetile, že ve svém věku dělá něco takového. Ale já jsem tušil, že to tak bude.“ Tvář mu zvážněla. „A nebýt téhle staropanenské pošetilosti, možná by slečna Gilchristová už nebyla naživu.“
„Ale kdo by ji mohl chtít zabít?“
Zadíval se jí do očí s tak podivným výrazem, že Susan znervózněla.
„Vy to nevíte?“ zeptal se.
„Ne — samozřejmě že to nevím.“
„V tom případě to budeme muset zjistit,“ prohlásil inspektor Morton.
