Celá e-kniha Po pohřbu ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Šestá kapitola
I.
„Je od vás moc hezké, že jste přijel,“ prohlásila Maude nabručeně, když uvítala pana Entwhistlea na nástupišti nádraží Bayham Compton. „Ujišťuji vás, že Timothy i já to vysoce oceňujeme. Samozřejmě, jistě chápete, že Richardova smrt je to nejhorší, co se Timothymu mohlo stát.“
Pana Entwhistlea zatím nenapadlo uvažovat o smrti svého přítele z tohoto úhlu. Ale jak viděl, byl to jediný úhel, z něhož to byla ochotna vnímat manželka Timothyho Abernethieho.
Když zamířili k východu, Maude rozvíjela téma dál.
„Především to byl šok — Timothy měl Richarda velice rád. A kromě toho to bohužel nasadilo Timothymu do hlavy myšlenku na smrt. Protože je invalida, je dost nervózní, pokud jde o vlastní život. Uvědomil si, že už je jediný, kdo je z bratrů ještě naživu — a začal tvrdit, že teď je na řadě on — že to už nebude dlouho trvat — samé morbidnosti, jak jsem mu už také řekla.“
Vyšli z nádraží a Maude ho vedla k rozpadajícímu se autu skutečně úctyhodného stáří.
„Omlouvám se za tu rachotinu,“ řekla. „Už léta si chceme pořídit nové auto, ale nemohli jsme si to dovolit. Tohle už mělo dvakrát nový motor — a s těmihle starými auty je skutečně dřina.
Doufám, že nastartuje,“ dodala. „Někdy ho člověk musí natočit.“
Několikrát stiskla startér, ale výsledkem bylo jen neúčinné zavrčení. Pan Entwhistle, který nikdy v životě auto nenatáčel, to sledoval poněkud s obavami. Maude ale vystoupila sama, nasadila kliku a několikerým rázným otočením probudila motor k životu. Pana Entwhistlea napadlo, jaké je štěstí, že Maude je tak důkladně stavěná žena.
„A je to,“ podotkla. „Tahle stará potvora mi v poslední době dává zabrat. Třeba když jsem se vracela domů den po pohřbu. Musela jsem dojít pěšky několik mil do nejbližší opravny a ta stejně za moc nestála — taková vesnická dílnička. Musela jsem se ubytovat v místním hostinci, než to sdrátovali. To samozřejmě Timothyho hrozně rozčílilo. Musela jsem mu zatelefonovat a říct mu, že se dostanu domů až další den. Strašně ho to vyvedlo z míry. Člověk se snaží co nejvíc ho chránit — ale s některými věcmi prostě nic nenaděláte — třeba s Cořinou vraždou. Musela jsem poslat pro doktora Bartona, aby mu dal sedativum. Takové věci jako vražda jsou pro člověka v Timothyho zdravotním stavu příliš. Podle mě byla Cora vždycky blázen.“
Pan Entwhistle tu poznámku spolkl mlčky. Nebylo mu příliš jasné, jak to spolu souvisí.
„Myslím, že jsem Cora neviděla od naší svatby,“ pokračovala Maude. „Nechtělo se mi tenkrát jen tak jakoby nic říct Timothymu: ‚Tvoje nejmladší sestra je blázen.‘ Ale myslela jsem si to. Říkala úplně neuvěřitelné věci! Člověk nevěděl, jestli se má zlobit, nebo se smát. Myslím, že pravda byla asi taková, že žila ve svém vlastním neskutečném světě — plném dramat a fantastických představ o jiných lidech. No, chudák malá, teď za to zaplatila. Neměla náhodou nějaké chráněnce?“
„Chráněnce? Jak to myslíte?“
„Jen mě to tak napadlo. Nějakého mladého chudého malíře nebo hudebníka — někoho takového. Někoho, koho mohla pustit dovnitř a kdo by ji zabil kvůli penězům, co měla u sebe. Třeba nějakého adolescenta — v tom věku jsou někdy divní — zvlášť takové ty neurotické umělecké typy. Totiž připadá mi zvláštní vloupat se do domu uprostřed odpoledne. Když se chcete k někomu vloupat, tak to přece uděláte v noci, ne?“
„Ale to by byly v domě dvě ženy.“
„Aha, ano, ta společnice. Ale skutečně se mi nechce věřit, že by někdo záměrně počkal, až bude jedna z nich z cesty, a pak se vloupal dovnitř a napadl Coru. Proč? Nemohl přece čekat, že by měla u sebe nějaké peníze nebo věci, které by stály za řeč, a musely přece být chvíle, kdy byly pryč obě a dům byl prázdný. Bylo by to mnohem bezpečnější. Připadá mi to strašně hloupé, jít a spáchat vraždu, když to není úplně nezbytné.“
„A Cořina vražda podle vás nebyla nezbytná?“
„Všechno mi to připadá strašně hloupé.“ Měla by vražda dávat smysl? přemýšlel pan Entwhistle. Akademicky vzato zněla odpověď ano. Ale bylo zaznamenáno mnoho nesmyslných zloč…
