12
Chvíli před obědem zazvonil telefon na stole Delly Streetové. Zvedla sluchátko: “Ano… ano, samozřejmě… vteřinku, zeptám se.”
Della se otočila k Perrymu Masonovi a řekla: “Volá Sydny Hardvick z Hardvick, Carsort a Redding.”
Mason přikývl.
“Ano, pan Mason je ve své kanceláři. Rád si promluví s panem Hardvickem, spojte nás, prosím.”
Mason si vzal sluchátko.
“Dobrý den, tady je Mason… Buďte zdráv, pane Hardvicku.”
“Pane Masone,” řekl Hardvick. “Jsem v poněkud složité situaci.
Potřeboval bych se setkat s vámi a s panem Etnou.”
“Kdy?” zeptal se Mason.
“Kdykoliv se vám to bude hodit.”
“Kde?”
“Jak vám to bude vyhovovat. Pokud nebudete mít námitek, rád bych přijel k vám do kanceláře.”
“O co se jedná?”
“Je tu něco, díky čemu jsem se octl ve slepé uličce. Dopředu vám říkám, že to vaší klientce, paní Kemptonové, může pomoci, ale také uškodit. Nabízím vám informace o její roli v celé té historii, ale budu potřebovat jiné informace od vás.”
“Kdy budete od nás chtít ty informace?”
“Až uznáte sami za vhodné mi je sdělit.”
“Přijeďte za patnáct minut, Etna tu bude také.”
Mason zavěsil telefon a řekl: “Zavolejte Jamese Etnu, Dello. Řekněte mu, že nás čeká důležité jednání s panem Hardvickem, ať sem ihned přijede.”
Della Streetová přikývla.
“Hned se vrátím,” poznamenal Mason a odešel do kanceláře Paula Drakea.
“Je tam Drake?” zeptal se dívky u komutátoru.
Přikývla a řekla: “Běžte rovnou dál. Je tam sám, upozorním ho.”
“Díky,” přikývl Mason.
Prošel dveřmi v přepážce a vydal se dlouhou chodbou k Drakeově kanceláři.
Když vešel, Drake právě končil telefonní rozhovor. Za okamžik zavěsil telefon.
“Ahoj,” řekl Mason. “Je něco nového?”
“Spousta věcí,” odpověděl Drake. “Ještě jsem neměl čas si v tom udělat pořádek, jsou to jenom útržky informací.”
“Sydny Hardvick, advokát zesnulého Benjamina Eddicka, který, domnívám se, spravuje nyní jeho majetek, je na cestě sem. Podle toho, jak se chová, soudím, že se mu něco vylíhlo v mozku, ale nevím co. Napadlo tě něco?”
Drake odmítavě zavrtěl hlavou.
“Potřebuji ještě alespoň dvě nebo tři hodiny, potom mne možná něco napadne.”
“Dej mi patnáct minut a také se to dozvím,” usmál se Mason.
“Podle výsledků soudního ohledání měl Eddick, když ho zabili, v krvi 32 procent alkoholu. To by mu mělo stačit na to, aby usnul. Svědci tvrdí, že pil hodně. Normální člověk začíná být opilý při obsahu l5 procent alkoholu v krvi. Při 30-40 procentech je člověk zpitý do bezvědomí.
Eddick měl v krvi 32 procent, když ho zavraždili. Policie ví, kdy přesně tam přijela paní Kemptonová. Dokonce mají řidiče autobusu, který to potvrdil. Je jasné, že tou dobou už Eddick nebyl schopen myslet. Spal v posteli jako nemluvně.”
“Proč se tak opil?”
“Bůh ví. Muselo to být něco důležitého.”
“Zjistil jsi něco o těch telefonních číslech?”
“Zatím ne, ale mám kopie všech účtů za telefon. Zkus to tak za hodinu.”
“Jak to děláš, Paule?”
“Radši se ani neptej. Počkej, až uvidíš účet ode mne!”
“Jak to zjistíš, dej mi vědět. Řekni mi něco o tom Alanu Blavinsovi.
To je hypnotizér?”
“Ano, a ne špatný. Mimochodem, pochybuje, že je možné zhypnotizovat gorilu tradičním způsobem. Podařilo se mu sice gorilu uspat, ale nedokázal přenést sugesci do jejího podvědomí. U člověka se to dělá pomocí slov. U gorily je to těžší, nedokázal spojit svoje a její vědomí.
Prostě usnula.”
“Blavins byl propuštěn?”
“Ano.”
“Proč?”
“Podle mne jen tak. Oznámil mu to Natan Follon, Eddick to nijak nevysvětloval. Všichni sluhové a spolupracovníci byli propuštěni naráz.”
“Nenáviděl Blavins Eddicka?”
“Možná.”
“Zjisti, kde byl včera v noci.”
“Už to vím. Bydlí sám, žena se s ním rozvedla před dvěma lety.
Tvrdí, že byl doma, pustil si televizor a potom šel spát.”
“Může to dokázat?”
“Zatím ne. Máme se tomu věnovat?”
“Samozřejmě. Proč se s ním žena rozvedla?”
“Kvůli morálnímu nátlaku, jak říká ona. Blavins prý ji neustále hypnotizoval a zneužíval. Prostě trénoval.”
“Zjisti mi o tom něco víc. Sežeň mi ji, chci si s ní promluvit.”
Drake s…
