KAPITOLA 5
Harry Saybrook, zástupce okresního prokurátora, vyhlížel dokonale otráveně, protože ho vytáhli na soudní přelíčení kvůli případu drobné krádeže, a své rozpoložení dával najevo vším, co dělal nebo říkal.
Perry Mason se naproti tomu choval zdvořile, příjemně, věděl přesně, kdy co říct, a upřímně se usmíval na porotu.
Soudce Peabody občas tázavě mrkl na místo, kde si Mason, obhájce ve věcech trestních, tiše a spokojeně seděl, zatímco soukromý detektiv Jim Hallock vypovídal, jak ho pan Nathan Bain zaměstnal, jak se zevrubně dověděl o celé řadě menších krádeží, k nimž došlo v domě Nathana Baina, a jak nakonec on, svědek, obstaral bezbarvý prášek, který při ultrafialovém záření pronikavě modrozeleně světélkuje. Tímto práškem posypal celou šperkovnici, v níž byly uloženy určité šperky.
Svědek dále potvrdil, že byl v domě ve chvíli, kdy obžalovaná, zaměstnaná tamtéž jako školená ošetřovatelka, nastoupila večer desátého službu. Jeho, jak vysvětlil, představili obžalované jako obchodního zástupce, který prodává panu Bainovi jakousi těžební movitost.
Svědek dále vypověděl, že předtím v přítomnosti pana Baina prohlédl obsah kazety na šperky. Byly tam, pokud viděl, jednotlivé skvosty. Nijak se nepokoušel určit jejich hodnotu. Později byl vyrozuměn, že šlo o bižuterii. Při první kontrole se však svědek spokojil s tím, že si udělal hrubé nákresy každého jednotlivého skvostu a připojil povšechný popis.
V době, kdy obžalovaná nastoupila desátého večer do práce, prohlédl šperkovnici a zjistil, že všechny předměty, které předtím sepsal, zůstaly netknuté. O dvě hodiny později znovu prohlédl na žádost pana Baina obsah šperkovnice a přišel na to, že jedna z věcí, diamantový a perlový přívěsek, chybí. Pak tedy na návrh pana Baina zavolali obžalovanou do obývacího pokoje. Zde na předem domluvené znamení zhasli světlo a místnost osvětlili silným ultrafialovým zářičem; jeho vlivem začaly prsty obžalované modrozeleně světélkovat.
Harry Saybrook se sebejistě obrátil k porotě a pokývl, jako by říkal: „Tady to máte, je to jednoduché jako facka.“
Když se Saybrook ujistil, že si porotci plně uvědomili přesvědčivý charakter Hallockova svědectví, obrátil se tak trochu vyzývavě k Masonovi a řekl. „Můžete začít s křížovým výslechem, pane Masone.“
Na místě pro svědky se Jim Hallock už dávno obrnil proti neurvalým křížovým výslechům, kterými obhájci obžalovaných obšťastňují soukromého detektiva.
„Proč?“ řekl se zjevným údivem Mason. „Nemám otázky.“ A pak čelem k porotě s krajní upřímností dodal. „Myslím, že ten člověk mluví pravdu.“
„Cože?“ vykřikl Saybrook překvapeně.
„Myslím, že říká čistou pravdu,“ kývl Mason. „Co vás na tom tak zaráží?“
„Nic, nic,“ blekotal Saybrook. „Zavolám svého dalšího svědka, Nathana Baina.“
Nathan Bain přikráčel na místo pro svědky a v odpovědích na Saybrookovy otázky celou záležitost vyložil. Jeho žena je nemocná. Bylo třeba přijmout denní a noční ošetřovatelku. Její případ nevyžaduje, aby se u ní každých osm hodin střídaly kvalifikované ošetřovatelky, a protože také hospodyně může příležitostně vypomáhat, najal dvě ošetřovatelky, jednu na denní, druhou na noční službu. Obžalovaná pracovala v noci.
Krátce poté, co sestry nastoupily, se začaly v domě ztrácet určité věci, menší částky peněz, likér, šperky. Bain prohlásil, že si nemohl být jist, že to není, pokud se obviněné týče, pouhá shoda okolností. Proto se rozhodl nastražit léčku. Vzal šperkovnici své ženy ze stolu, kde ji obvykle měla, a koupil bižuterii, kterou pak do skříňky dal. Takto mu poradil James Hallock, svědek, který právě vypovídal. Na Hallockův návrh skříňku posypali fluorescenčním práškem. Zůstala na psacím stole, jako by ji někdo z nedbalosti zapomněl uklidit do stolu.
Pak Bain dále obzvlášť detailně popisoval události, které se ten večer do deseti hodin seběhly.
Perry Mason zazíval.
„Přejete si podrobit křížovému výslechu tohoto svědka?“ zeptal se Saybrook.
Mason váhal tak dlouho, až už se Bain, s pocitem, že vyvázne bez vyptáv…
