Případ světélkujících prstů (Erle Stanley Gardner)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

KAPITOLA 17

 

Přelíčení Lidu státu Kalifornie proti Victorii Braxtonové bylo zahájeno s veškerým elektrizujícím napětím, které dávalo tušit souboj o vítězství mezi dvěma muži, kteří dosud zůstávali neporazení.

Okresní prokurátor Hamilton Burger, učiněný obrovitý grizzly, divoce triumfující v přesvědčení, že konečně má dokonalý případ bez nejmenšího kazu, činil přípravné kroky s nenápadnou sebejistotou, charakteristickou u člověka, který ví, že má v ruce samá esa.

Perry Mason, v soudní síni ostřílený stratég, pracoval s obezřetnou obratností a využíval každé drobnosti, o níž se domníval, že by mohla přinést nějaký užitek. Opatrné volil postup, dobře si totiž uvědomoval, že žaloba na něho připravila past a že v kteroukoli chvíli mu může ujet půda pod nohama.

Ze spolehlivých pramenů se vědělo, že obžaloba má nachystaný překvapující důkaz, a ten, až se s ním vytasí, bude naprosto zničující. A Perry Mason, přestože použil všemožných právních kliček, aby žalobou otřásl a přiměl ji odkrýt karty, byl prý nakonec nucen vstoupit do soudní síně a neměl přitom ani ponětí, co má protivník v záloze, vyjma hrubého nástinu, který velká porota použila, když rozhodla o obvinění.

Zasvěcenci sázeli na Masonovu klientku pět ku jedné.

S výběrem porotců se neztrácel čas. Mason prohlásil, že pro svoji klientku žádá pouze čestný a nestranný soud, a Hamilton Burger si rovněž přál přijmout kterýchkoliv dvanáct lidí, kteří se nechají vést případem prostřednictvím svědeckých výpovědí.

Novináři celí nedočkaví čekali na zahajovací řeč Hamiltona Burgera před porotou, v níž napoví, jaký další vývoj procesu očekává. Ostřílení právníci však věděli, že Burgera ani nenapadne, aby v téhle hře tak brzy i jen naznačil, jaké jsou jeho trumfy.

Poté, co konstatoval, že předpokládá za prokázanou skutečnost, že Victoria Braxtonová otrávila svou sestru, když jí podala tři pětigránové tablety arzénu, neboť věděla, že její sestra sepsala závěť, v níž jí odkazuje celou jednu polovinu svého majetku, odhadnutého na půl miliónu dolarů, — Burger pokračoval slovy:

„Dále bych chtěl zdůraznit, dámy a pánové z poroty, že v tomto případě obžaloba nemá v úmyslu nijak obžalovanou zaskočit. Obžaloba předvolá různé svědky, jejichž výpovědi vás seznámí s řetězem událostí vedoucích k smrti Elizabeth Bainové.

Výslech svědků pak nebude dodržovat obvyklou cestu práva, ale bude se před vámi odvíjet jako příběh. Vykreslíme vám, dámy a pánové, rychlými, jistými tahy jasný obraz ze svědeckých výpovědí, podložených důkazy. Přejeme si, abyste nahlédli do pozadí případu v jeho úplné celistvosti. Tentokrát vám možná bude postup při svědeckých výpovědích připadat poněkud odlišný od obvyklých strohých procesních předpisů; budete-li však výpovědi sledovat bedlivě, zavedou vás k nevyhnutelnému závěru, že obžalovaná je vinna kvalifikovanou vraždou bez polehčujících okolností, čímž se stává trest smrti obligatorní.“

Hamilton Burger se s veškerou důstojností vrátil ke stolu pro obžalobu, posadil se a významně pohlédl na soudce.

„Přeje si v tuto chvíli obhajoba učinit úvodní přednes?“ zeptal se soudce Howison.

„V tuto chvíli nikoliv, Vaše Ctihodnosti. Úvodní přednes raději proneseme, až budeme svůj případ plédovat,“ odpověděl Mason.

„V pořádku. Zavolejte svého prvního svědka, pane okresní prokurátore.“

Hamilton Burger se uvelebil na objemné židli a přenechal tuto část průvodního řízení svým dvěma poskokům, Davidovi Grashamovi, zástupci prokurátora, a Harrymu Saybrookovi, který poté, co mu to při přelíčení s Nellii Conwayovou Mason tak stoprocentně nandal, žíznil po pomstě, a tak si zařídil, aby ho při tomto procesu jmenovali náměstkem.

V rychlém sledu byl na místo pro svědky volán jeden svědek za druhým. Potvrdili, že Elizabeth Bainová zemřela a před smrtí že se u ní objevily příznaky otravy arzénem. Po smrti že v jejím organismu pitva prokázala takové množství arzénu, že její smrt byla s naprostou jistotou způsobena výlučně otravou arzénem. Ověřená kopie záznamu o soudním prozkoumán…

Informace

Bibliografické údaje

  • 21. 2. 2025