Kapitola IV
Bernie zatelefonoval kolem sedmé večer, zrovna když jsem se díval na jakousi slátaninu v televizi. Řekl, že setkání svolal na devátou do kavárny.
“Vyzvednu tě v půl deváté, Jacku,” řekl, “s Pam a Harrym.”
“Přijde Kendrick?”
“Ano.”
“Tak fajn.”
Od našeho rozhovoru, kdy jsem se dozvěděl, co se chystá, jsme hodně přemýšlel. Jeho plán vypadal dobře, ale byly tam maličkosti, které potřebovaly vyladit. Únos letadla za deset milionů by mi mohl vynést dlouhou dovolenou v chládku, a to jsem nechtěl dopustit. Tahle akce musí perfektně sedět a měl jsem své pochyby, že by to Bernie zvládl sám. Vůbec se mi nelíbil. S Pam jsem počítat nemohl; je to hysterka posedlá sexem. Hodně bude záležet na Erskinovi.
Jestli bude ten samý typ co Bernie, tak z toho vycouvám. Chtěl jsem tu operaci řídit. Čím víc jsem na to myslel, tím víc se mi to líbilo s tou výhradou, že to nebude řídit Bernie.
Kolem půl deváté jsem uslyšel, že před chatu přijíždí auto. Šel jsem ke dveřím. Buick s Berniem za volantem právě přijížděl.
Bernie na mě zamával a já nasedl vedle něj. Vzadu seděl s Pam nějaký muž.
Na to, abych si Erskina prohlédl, bylo moc tma. Zdálo se mi, že je dost velký, ale to bylo tak všechno, co se dalo zjistit.
Když Bernie startoval, řekl: “Jacku…to je Harry.”
“Ahoj!” podal jsem mu ruku.
Erskine se ani nehnul. Po chvíli ucedil: “Ahoj-”
Ujížděli jsme mlčky a rychle z letiště do kavárny. Když jsme tam dorazili, vystoupili jsme, ale pořád byla taková tma, že jsem si ho nemohl dost dobře prohlédnout. Byl vyšší, než jsem si představoval. Přibližně o sedm centimetrů vyšší než já, a to nejsem žádný trpaslík.
Bernie a já jsme šli spolu. Pam a Erskine šli za námi. Vyšli jsem po schodech na verandu. Byla horká noc a slyšel jsem, jak v dálce naráží vlny na pobřeží.
V kavárně nikdo nebyl. Tlumené světlo osvětlovalo verandu. Když jsme se usadili u stolu, přišla za námi usmívající se číšnice.
Bernie řekl: “Co si dáme?”
Právě jsem si prohlížel Erskina a on si prohlížel mě. V tlumeném světle jsem viděl úzký obličej, malé oči, tupý nos a tenké rty. Byl mladý, nepoddajný, bojovný, s přilbou havraních vlasů na hlavě. Měl na sobě bavlněné tílko, které obepínalo jeho svaly.
Měl postavu boxera.
Pam řekla, že si dá whisky s ledem. Já se přidal. Erskine si řekl o pomerančový džus s ginem. Bernie si objednal kolu.
Když dívka odešla, řekl Bernie: “Harry, seznam se s Jackem.”
Pokývl jsem na Erskina, který se nahnul dopředu a upřel na mě pohled.
“K čemu jsme se tady vůbec sešli?” dorážel agresivně. “Něco tě snad žere?”
“Moment,” vložil se Bernie ostře. “Tohle vyřídím já. Jack má výhrady vůči penězům, které máme dostat. Já…”
“Ty tu máš hlavní slovo, Bernie,” namítl Erskine. “Ten frajer je letecký mechanik…nemám pravdu?”
Bernie na něj hleděl v rozpacích.
“Vždyť to víš, Harry.”
“Jo. Takže je to béčko, kdo ví jestli. Ty a já budeme kočírovat bednu… říkám to dobře? Tak co si tady vyskakuje?
Zaplatíme mu za práci, kterou odvede, ale jinak ať se drží zpátky… jo?”
“Hele, brácho,” řekl jsem tiše, “nedělej na mě ramena. Ty a Pam jste tu jen statisti. Když se to tak vezme, ani Bernie není žádná superhvězda. Máte prima nápad, ale chováte se jako amatéři. Máte letadlo za deset melounů a chcete ho střelit za dva. Což mě vede k úvaze, že nejste nic jiného než spolek břídilů.”
Erskinovi se na těle rozehrály svaly. Viděl jsem, jak se napínají. Měl jsem pocit, že se chystají vyrazit mým směrem.
“Takže ty seš profík…jo?”
“Jo, ve srovnání s vámi třemi,” řekl jsem a nenápadně odsunul svou židli dozadu, abych mohl vyskočit, kdyby se něco semlelo. “Jo…jsem profík.”
“Harry!” zazněl úpěnlivý Bernieho hlas. “Já Jackovi věřím. Proto jsem ho sem pozval. Podle mého by si měl promluvit s Kendrickem. Uvidíme, jak to dopadne.”
“Ne!”
To bylo od Pam.
Bernie se na ni podíval.
“Co se děje?”
“Ten člověk je nebezpečný.” Mávla rukama směrem ke mně. “Já to vím. Z těch jeho keců budeme mít jenom potíže.”
Zasmál jsem se.
“Ty už potíže máš, zlatíčko,” řekl jsem. “J…
