IV.
Garáž byla uzamčena visacím zámkem. Paní Charlotteová mi váhavě podala klíč s upozorněním, že je jejím posledním, abych ho neztratil. Předchozí nájemnice si vzala klíč s sebou, když odešla. Klíč od apartmá pověsila na své místo, ale od garáže si ponechala.
Ujistil jsem paní Charlotteovou, že si nechám udělat duplikát na vlastní náklady a klíč jí vrátím.
Zajel jsem ke garáži, odemkl visací zámek a otevřel dveře.
Malé žaluziové okénko v boční zdi těsně pod střechou tvořilo jedinou ventilaci. Bylo to tmavé místo, páchnoucí ztuchlinou.
Otočil jsem vypínačem.
Objevilo se různé harampádí, dědictví po dřívějších nájemnících Stará pneumatika, klika od heveru, kryt hlavy kola, několik prázdných plechovek od oleje, umaštěné pracovní kalhoty, kus ztvrdlé kůže na čištění, staré a potrhané. Uprostřed garáže stál zbrusu nový kufr.
Prohlédl jsem si ho pečlivě. Byl to běžně vyráběný dražší kufr a byl bezpečně uzamčený.
Dalo mi to dost přemýšlení. Kufr stál přímo uprostřed garáže, kde musel každému padnout do oka. Evelyn napsala paní Charlotteové, že odjíždí, má zaplacenou činži a paní Charlotteová může apartmá znovu pronajmout. Ke zprávě přidala klíč od apartmá, ale klíč od garáže si ponechala.
Je tedy zcela jasné, že Evelyn chtěla dát klíč od garáže někomu, kdo by ten kufr vyzvedl a buď ho přinesl jí, nebo dopravil někam jinam. Dala té jisté osobě klíč od garáže a je nad slunce jasné, že ho nechala stát uprostřed, aby ho nebylo možno přehlédnout.
Opustil jsem garáž, zamkl visací zámek, naskočil do agenturní kraksny a šněroval to ulicí tak dlouho, až jsem objevil první slušně vypadající železářství.
Koupil jsem ten nejlepší visací zámek, jaký měli. V záruce bylo ujištění, že ho nelze otevřít paklíčem. Dostal jsem k němu dva klíče.
Rychle jsem se vrátil do garáže, odemkl starý visací zámek, přesvědčil se, že kufr je na svém místě, dal na dveře nový visací zámek, objel domovní blok a zavolal paní Charlotteové.
Když se mi ozvala, řekl j sem: „Tady Lam, paní Charlotteová. Chci si dát do garáže nějaké cenné papíry a nezdá se mi, že předchozí nájemník neodevzdal klíč. Zabezpečím dveře novým visacím zámkem. Nechal jsem pro vás udělat zvláštní klíče.“
„Ale to je velmi rozumné, pane Lame,“ řekla. „Právě jsem volala služebnou. Ráda bych, aby bylo apartmá do večera uklizeno.“
„S tím si nedělejte starosti,“ řekl jsem. „Moje žena to dostane z nejhoršího. Zastavím se u vás později.“
„Budete dnes večer doma?“
„Asi budu muset odjet do San Franciska,“ řekl jsem. „Právě čekám telefon a dám vám vědět. Moje žena zůstane tady.“
Zastavil jsem se v prodejně cestovních potřeb a koupil kufr stejného tvaru a stejné velikosti, jako byl ten v garáži. Zajel jsem k sobě do bytu a naplnil ho šatstvem.
Napsal jsem dopis a adresoval na sebe jako na George Biggse Gridleyho. V dopise stálo:
Vážený pane Gridley, lituji, že jsme se nesešli v Las Vegas.
Nepodařilo se mi vás zastihnout v Los Angeles, ale doufám že se s vámi sejdu v hotelu Zlatá brána v San Francisku.
Jakmile se sejdeme, myslím, že můžeme spravedlivě rozdělit podíly.
Podepsal jsem dopis iniciálami L.N.M. a strčil ho do kapsy sportovního saka, které bylo s ostatními šaty v kufru.
Potom jsem kufr zamkl, vzal si ještě příruční kufřík s brašnou a dal do nich všechny věci, potřebné na týdenní cestu. Vrátil jsem se do Horského vánku a příruční kufřík s brašnou jsem dal do výtahu.
Elsie zatím prohledala odpadkový koš a na psacím stole urovnávala pár zmačkaných papírů. „Našla jste něco?“
„Na těch papírech tady je pár telefonních čísel,“ řekla. „Jedno z nich je, myslím, sanfranciské.“
„Prima,“ řekl jsem.
Opsal jsem si čísla do poznámkového bloku. „Ještě něco?“
„Samé krášlicí prostředky, kousky rtěnky, všelijaké věci, které žena potřebuje, a to je tak všechno,“ řekla.
„Tak jo,“ řekl jsem. „Domácí paní by sem ráda poslala uklízečku, aby to tu mohla uklidit. Zavolejte taxík a až tu bude, sjeďte domů. Vemte si příruční kufřík a dejte do něho všechno, co budete potřebovat na dva dn…
