Kapitola 5
Calhoun a já jsme vešli do mé chatky. Postel nebyla ustlaná. Položil jsem si pár polštářů pod záda, sedl si na ni a nechal Calhounovi jediné pohodlné křeslo, aby se usadil.
„Tak,“ pobídl jsem ho.
„Tak, co?“
„Tak spusťte,“ řekl jsem.
Zavrtěl hlavou. Viditelně byl nervózní.
„Lame, nemohu si dovolit, aby mé jméno bylo zapleteno do něčeho podobného. Dobrý bože, pokud se to dostane do novin a moje žena se toho chytí, tak… Ten její právník je opravdový sup. Ohlodá poslední vlákno masa z té nejmenší kosti, kterou dokáže najít. Tato malá eskapáda by mě samotná mohla stát… No, docela dost.“
„Ale já nechci, abyste to říkal komukoliv jinému kromě mě,“ upokojil jsem ho.
„Pokud se to provalí, novináři se toho chytnou jako ryba na udičku.“
„A co policie? Pokud nebudete mluvit, nebudu vědět na čem jsme a nedokážu vás chránit.“
Viditelně se mu nelíbila ani tato varianta.
Seděli jsme pár minut v tichu. Já jsem přemýšlel a Calhoun se viditelně trápil.
Náhle se s prásknutím otevřely dveře a vešel Sellers.
„Tak?“ zeptal se.
Dělal jsem mrtvého brouka.
„Spusťte,“ přikázal Sellers.
„Co se stalo s vaším přítelem?“ zeptal jsem se nevinně.
„Je to zástupce šerifa,“ upřesnil Sellers. „Odvolali ho pryč povinnosti.‘’ Podíval se na mě a ušklíbl se. „Důležité povinností. Možná víte, o co jde.“
Zavrtěl jsem hlavou.
„Mluvte,“ přikázal znovu Sellers.
„Calhoun a já jsme byli na cestě na malý rybářský výlet dolů do San Felipe, když jste se mezi nás vetřel. Dokončil jsem pro něho nějakou menší prácičku a on je velmi vděčný. Nabídl mi, že se tu dnes ráno sejdeme a pojedeme do San Felipe spolu. Tam se pokusíme chytit nějakou velkou rybu.
„A co byla ta malá prácička, kterou jste pro svého přítele dělal?“ zeptal se Sellers.
„Calhoun plánuje odhalení drogové cesty z Mexika,“ odpověděl jsem. „Colburn Hale měl nějaké materiály, které chtěl můj klient získat. Hale přes noc najednou zmizel. Calhoun mě požádal, abych ho našel.
„A co vás přivedlo sem dolů na jih?“ nedal se Sellers. „Jen pokračujte, Malý pivo. Raději myslete rychle, protože nemáte moc času na vymýšlení opravdu dobré povídačky, a já vás přichytím při každé lži, kterou mi předhodíte. A když k tomu dojde, vy a Berta budete mít opravdu vážné problémy.
Vyšetřujeme zločin. Víte velmi dobře, co se stane s lidmi, kteří podávají policii při vyšetřování zločinu nepravdivé informace.“
„A co je to za zločin?“ zeptal jsem se.
„Vražda,“ odpověděl klidně Sellers.
To bylo jako blesk z čistého nebe. Napřímil jsem se na posteli. „Prosím?“
„Vražda. Slyšel jste dobře.“
„A kdo je obětí? Hale?“
„Ani nápad,“ ušklíbl se Sellers. „Je to chlap, který se jmenuje Eddie Sutton. Říká vám to jméno něco. Malý pivo?“
Zavrtěl jsem hlavou: „Ne, vůbec nic.“
„Sutton,“ doplnil Sellers, „byl členem drogového gangu. Jsou pěkně kluzcí.
Věděli jsme o nich dávno, ale až do dnešního rána jsme nebyli schopni zjistit, jak náklad dostávají přes hranice. Sutton hrál roli nadšeného jachtaře. Měl malý obytný člun na pontonech a vláčel ho sem a tam přes hranice do San Felipe, občas do Purtecitos a zpátky do Států.
Minulou noc se Sutton vrátil ze San Felipe, přejel tady hranice mezi třičtvrtě na deset a čtvrt na jedenáct, to je nejpřesnější časový údaj, který jsme byli schopni zjistit. Dostal se přes hranice bez problému. Vyjel na okraj Calexico a zastavil na odpočívadle u silnice.
Myslíme si, že na něj čekalo průzkumné auto, aby se k němu přidalo. Toto auto mělo jet dopředu a ujistit se, že cesta na pobřeží je čistá. Pravděpodobně mělo Citizen’s Band Rádio.
Minulou noc byla na silnici policejní kontrola, právě směrem na Brawley. Máme teorii, že průzkumné auto to nahlásilo radiem Suttonovi. Sutton se rozhodl zalézt do doupěte a vyčkat.
A už nikdy nevylezl ven.“
„A proč?“ zeptal jsem se.
„Kvůli kulce v srdci,“ prozradil nám ironicky Sellers. „Odhadujeme to na osmatřicítku.“
„A kdy bylo nalezeno tělo?“
„Kolem sedmé ráno.“
„A jak dlouho byl mrtvý?“
Sellers pokrčil rameny. „Možná tři a možná sedm hodin.…
