KAPITOLA 15
Sellers byl nedůvěřivý, podrážděný a obezřelý. Znepokojovala ho také představa, že by byl při objevení mrtvoly a vyšetřování vraždy po ruce nějaký jiný polda.
„Posaď se, Franku,“ řekl jsem, „udělej si pohodlí a –“
Sellers si sedl, natáhl nohy, přehodil vlhký doutník z jednoho koutku úst do druhého a řekl: „K čertu s tím krámem! Do háje s pohodlím! Tak spusť!!“
„Hele, Franku, nebuď –“ chtěla něco říct Berta, ale zarazil ji:
„Ať mluví to malé pivo,“ řekl. „Chci slyšet mistrovu verzi.“
„Než se Drury Wells a jeho manželka přestěhovali do Frostmore Road, žili v Banningu,“ řekl jsem.
„No a?“
„Zajel jsem do Banningu a promluvil se sousedy. Sousedka odvedle, která vidí do oken jejich ložnice, se mi chtěla s něčím svěřit.“
„S čím?“
„Slyšela prudkou hádku, nějaký úder, pak nastalo ticho, Wells něco nesl přes rameno, dal to do auta a odjel, asi za tři hodiny se vrátil a šel spát. Druhý den nebylo po jeho manželce ani potuchy. Byla na návštěvě u příbuzných.“
„K sakru!“ řekl Sellers.
Přikývl jsem. Frank mlčky přemýšlel o tom, co jsem řekl.
„Krucinál!“ řekl po chvíli, „je to pořád jedna a tatáž písnička. Proč ji pořád opakují?“
„Co si o tom myslíš?“ zeptal jsem se.
„Já nevím.“
„Chceš si ještě jednou promluvit s tou rusovláskou, se kterou ses setkal ve Frostmore Road?“
Přikývl.
Prošel jsem chodbičkou a přivedl Wandu Warrenovou do kanceláře. Přelétla nás všechny očima a řekla: „Tak vida, zdá se, že jsme usnášení schopní!“
„To jsme,“ řekl Sellers. „A co nám o tom řeknete?“
„Dovol, abych soustředil pozornost na ty nejdůležitější momenty,“ řekl jsem.
„K čertu s nejdůležitějšími momenty,“ řekl Sellers,, já chci slyšet její verzi.“
„Jdi do háje, Franku,“ řekl jsem. „Máme na splnění pracovního úkoly čtyřiadvacetihodinovou lhůtu. Buď to do čtyřiadvaceti hodin rozlouskneme, anebo přijdeme o dva tisíce dolarů. Dej si říct, vyslechni mě a pak se do toho dej se svými otázkami.“
Nečekal jsem na jeho souhlas a rovnou jsem začal načrtávat nejdůležitější fakta případu, Corningovu první návštěvou agentury počínaje a jeho poslední návštěvou konče; ukázal jsem Franku Sellersovi smlouvu, kterou Corning podepsal. O své cestě do Sacramenta a o své dohodě s Lucille Pattonovou jsem se mu však nezmínil.
Sellers poslouchal až do konce a široce rozkročen, s kloboukem na hlavě rozžvýkával doutník na cucky.
Náhle se otočil k Wandě Warrenové usazené v křesle, které chvíli předtím uprázdnil Corning.
„A v jaké branži pracujete vy?“ zeptal se jí.
„Jsem modelka. Herečka. Plním nejrůznější úkoly.“
„Jaké například?“
„V době, kdy zasedá legislativa, pracuje v Sacramentu pro některé lobbisty,“ řekl jsem místo ní. „Mimo sezónu se zdržuje tady.“
„Jasné. Rozumím,“ řekl Sellers a otočil se, aby si ji mohl dobře prohlédnout.
Svůdně se na něho usmála a přehodila si nohu přes nohu.
„Tohle je služební záležitost, takže se nepokoušejte mluvit se mnou nohama. Na mluvení máte ústa.“
„Co chcete vědět?“
„Taková věc nepadá z nebe,“ řekl Sellers. „Toho Wellse jste znala už dřív.“
„To ne,“ řekla. „Mluvím čistou pravdu, seržante. Bůh je mi svědkem! Z mé strany to byl džob jako každý jiný. Zatelefonoval na agenturu a –“
„Abych vás za to lhaní neplácl!“ řekl Sellers. „Wells se na vás neobrátil se studeným psím čumákem. Znal vás.“
Zavrtěla hlavou.
„Nelžete mi!“ vylítl Sellers. „Tadyhle Coolová a Lam vám potvrdí, že se řídím pravidlem jak ty mně ‚tak já tobě‘. Kdo se mnou spolupracuje, dostane šanci. A budete-li mi lhát, na mou duši se postarám, abyste už v tomhle městě nedostala práci, a možná se i postarám, abyste nemohla pracovat v žádném městě.“
Rozmýšlela se.
„Schovejte ta kolena,“ řekl Sellers.
Stáhla si sukni přes kolena.
„A spusťte!“
Zhluboka se nadechla a řekla: „Ano. Já… Já ho znám.“
„To zní líp. Jak jste k tomu přišla?“
„Je na tom podniku nějak zúčastněn.“
„Takže pro něho pracujete?“
„Svým způsobem ano. Ředitelem je Norwalk Lykens, a Wells tam má nějaký vliv – jak velký, to nevím, ale občas vydává příkazy a –“
„A občas se…
