Celá e-kniha Do ložnic je vidět ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA OSMÁ
Třetí střela
Zazvonil jsem u Bertina bytu. Z mluvítka se ozval její ječivý hlas. „Copak je?“
„Tady je Donald.“
Berta něco zamručela a stiskla tlačítko, takže bzučák dveře uvolnil.
Vystoupil jsem po schodišti, zahnul doleva a zaklepal na dveře.
„Není zamčeno,“ zaječela Berta.
Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř.
Berta si užívala nedělní siestu. Měla na sobě volné pyžamo a přes ně župan. Na ušáku uprostřed místnosti ležela kupa nedělních novin. Na stolku vedle křesla stál kávovar, konvička se smetanou, cukřenka a šálek. Velký popelník byl až po okraj zaplněn cigaretovými špačky a ohořelými sirkami.
O kousek dál stál jídelní stůl s elektrickým opékačem topinek, bochníkem chleba, máslem a talířem s ořechovými rohlíčky.
Bylo to pro Bertu typické. Občas vsunula do opékače krajíček chleba, potřela chřupavou topinku máslem, nalila si další porci kávy z dvoulitrového kávovaru do šálku a přidala hojně cukru a smetany. Popíjela kávu, ukusovala topinku, četla přitom noviny a ke každé zprávě přidávala stručný komentář.
Bertina očka se hněvivě zaleskla, když se na mne podívala přes rameno. „Co se děje, sakra? Frank Sellers se utábořil před mým bytem. Objevil se krátce poté, cos mi volal. Co ho to k čertu napadlo?“ Řekl jsem: „Té dívce jsem dal svou navštívenku.“
„To jsem si mohla myslet,“ řekla Berta. „Propána, ty jsi bambula a žádný detektiv.“
„V té chvíli se mi to nezdálo hloupé.“
„Když se jdeš v sobotu večer povyrazit s pucíčkem, děláš jednu hloupost za druhou.“
„Nevím, jestli tam tu vizitku nechala schválně, nebo zda to byla náhoda.“
„Záleží na tom?“
„Mohlo by záležet.“
Berta řekla: „Měl bys chodit na zálety pod falešným jménem. Jsi svobodný, a proto si myslíš, že kdekomu můžeš rozdávat vizitky.
Propána, nedovedu pochopit, že hlavička jako ty může být takový naivka.“ Čekal jsem, až si uleví a zmlkne. Potom jsem řekl: „Potřeboval bych něco o klubu Cabanita.“
„Co to má být?“
„Nějaké informace,“ řekl jsem. „Znáš tam vedoucího, že?“ Věděl jsem, že jdu najisto, protože Berta se s málokým z nich neznala.
„Moment. Mám dojem, že tam to teď vede Bob Elgin.“
„Rád bych s ním mluvil.“
„On s tebou ale sotva.“
„Můžu to zkusit.“
Berta si povzdechla: „Vytáhni tamhleto první šuple, drahoušku. Podej mi ten červený notes, co leží na kartónu cigaret. Můžeš mi donést taky hned jeden balíček.“ Podal jsem Bertě notes a krabičku cigaret.
„Co to Sellerse hryže? Copak to nebyla dobrovolná smrt dvou milenců?“
„Vypadá to na to,“ řekl jsem. „Ale pár maličkostí nesouhlasí a to dělá Sellersovi těžkou hlavu. Myslím ale, že případ uloží k ledu.“
„Tím je tedy všechno vyřízené.“
„Snad.“
„Co tím ksakru myslíš?“
„Když se dohodli, že sejdou společně ze světa, proč ji ten muž první ranou minul?“ Berta se na mne lačně zadívala: „Kápne nám z toho něco, Donalde?“
„To nevím.“
„Pojď si ke mně sednout. A nalej si, co chceš. Kávu? Pivo? Whisky se sodou? Kávu mám, ale šálek si musíš vzít. V ledničce je sodovka a –“
„Napiju se kávy,“ řekl jsem.
Nalil jsem si šálek kávy. Berta mi opekla topinku, potom zalistovala v červeném notýsku a řekla: „Bob Elgin má telefon do bytu Cornwall 63 481. Drahoušku, proč myslíš, že ji ten muž chybil?“
„To nevím. Padly tři výstřely.“
„Tou třetí ranou prostřelil kufr.“
„Ano, dámský kufřík. Policie tu třetí střelu nějakou dobu hledala. Divili se, kam se poděla. Potom otevřeli kufr a podle střelné rány našli tu střelu mezi šatstvem.“
„Střela neprolétla kufrem?“
„Ne. Uvízla asi v polovině.“
„Co z toho pro nás kouká, drahoušku?“
Řekl jsem: „Fulton byl pojištěn na čtyřicet tisíc. Ale od uzavření pojistky ještě neuplynul rok. Jestliže tu ženu zabil a potom zastřelil sebe, pojistka je neplatná. Jestliže však zemřel první on, pak byl zavražděn a pojišťovna zaplatí dvojnásobek pojistné částky, to jest osmdesát tisíc babek.“
„On však držel v ruce revolver,“ řekla Berta a její lakomá očka se zablýskla.
„Ano, když našli jeho mrtvolu. Ale snad to někdo drobet vylepšil. Jde o pouhých osmdesát tisíc…
