KAPITOLA 13
Právnický švindl
Esther Witsonová vrazila dovnitř, obličej zaplněný zubatým úsměvem. Pár kroků za ní vešel podsaditý muž s postupující pleší. Usmíval se na nás zpoza brýlí s kostěnými obroučkami. Měl bledě zelené oči. Velmi dobře si uvědomoval svoje fyzické i duševní přednosti a podle toho se taky pohyboval. Vypadalo to, jako by četl příručky o tom, jak zapůsobit na lidi, zapamatoval si každičké slovo, které si přečetl, a podřídil tomu své chování. Krátký, pečlivě zastřižený rezavý knírek, tuhý jako kartáč mu odděloval nos od silného horního rtu. Tlustými prsty svíral rukojeť kufříku.
„Můj advokát, pan Mysgart. John Carver Mysgart. Spravuje mé záležitosti už hezkou řádku let,“ vysvětlila slečna Esther Witsonová.
Mysgart se uklonil a světlo procházející oknem do kanceláře se odrazilo od jeho naleštěného plešatého zátylku.
„Toto je paní Coolová,“ pokračovala v představování Esther Witsonová, „a tohle je pan Donald Lam.“
Mysgart si s námi potřásl rukama.
Byl, jak prohlásil, velmi potěšen, že se s námi oběma konečně setkává.
„Neposadíte se?“ pobídla je Berta.
Esther Witsonová začala: „Doručili mi žalobu. Přivedla jsem s sebou svého právníka, protože chci, aby vám řádně vysvětlil všechny právní aspekty situace.“
Obrátila se na Mysgarta a věnovala mu jeden ze svých ozubených úsměvů.
Mysgart si odkašlal. Přátelský výraz postupně opouštěl jeho obličej a vystřídala ho přísná právnická nezaujatost. Obřadně pronesl: „Je to zneužití práva, paní Coolová. Je neštěstí, že právnická profese je pošpiněna takovou firmou, jako je Cosgate & Glimson.“
„Jsou to podvodníci?“
„To přesně ne, paní Coolová,“ vysvětlil Mysgart. „Jsou bystří, mazaní, inteligentní a schopní, jsou úzkostliví při dodržování přesné litery zákona. To je ale také všechno, paní Coolová, to je všechno. Pochopte, nechtěl bych být citován. Je to pouze důvěrné sdělení a nechci, aby se dostalo ven.“
„Už se s nimi předtím setkal,“ dodala Esther Witsonová.
Mysgart zvedl svůj kufřík a otevřel ho.
„Vezměme například onen opovrženíhodný a odporný pokus, jak ovlivnit vaše svědectví, paní Coolová. Je to legální v tom smyslu, že to žádný zákon nezakazuje. Ale slušný právník by se k tomu nikdy neuchýlil. Viděla jste sama, co udělali, že ano?“
„Žalují mě,“ odpověděla Berta.
„Přesně. Zatáhli vás do toho, aby vás zastrašili… aby vás šikanovali… aby vás trápili a zahnali do kouta. Chtějí dosáhnout toho, abyste své svědectví přizpůsobila tomu, co chtějí slyšet.“
„Nemohou mě zastrašit,“ ohradila se Berta.
Esther Witsonová nadšeně přikývla. „To jsem také panu Mysgartovi řekla, paní Coolová.“
Mysgart se na Bertu usmál. „Rád jsem to slyšel z vašich vlastních úst, paní Coolová. Představuji si, že se nám podaří obrátit ten jejich ohavný trik proti nim. Máte právo na pětidenní lhůtu, než mohou vyžadovat vaše svědectví. Což vám samozřejmě nesdělili. Chtěli vás přinutit svědčit ve prospěch jejich klienta a zastrašit vás. Určitě. Vypracovali jsme dokonalou obranu proti jejich plánu, paní Coolová. Nejenom, že moje klientka je nevinná, ale je to i šlechetná žena, která vám s vděčností vynahradí veškeré nepříjemnosti spojené s tímto případem.
Paní Coolová, moje klientka, Esther Witsonová, mi sdělila, že uhradí veškeré výdaje, pokud budete svědčit před soudem. Jinými slovy, mám od své klientky pokyn zastupovat vás jako váš právník v tomto případě, dokud nebude vyřízen. A nebude vás to stát ani cent. Ani cent, paní Coolová. Moje klientka uhradí veškeré náklady.“
Bertě se po tváři rozlil úsměv. „Znamená to, že si nemusím najímat právníka?“
„Ne. Pan Mysgart pro vás bude pracovat. O všechno se postará,“ potvrdila Esther Witsonová.
„A nebude mě to stát ani cent?“
„A nebude vás to stát ani cent,“ zopakoval Mysgart.
Berta si ulehčeně oddechla a natáhla se pro cigaretu.
Chvíli bylo ticho. Zapálila si. Viděl jsem, že s námahou hledá diplomatický přístup. Náhle vyhrkla: „A co vyrovnání?“
„Vyrovnání?“ vykřikl Mysgart. Převaloval slova v ústech, jako kdyby se snažil říci …
