Po strništi bos (Zdeněk Svěrák)

Vysvětluju to dětem

„A proč zrovna vy?“ ptá se Jindra, který visí za nohy na horním břevnu klepadla na koberce. Dvě holčičky s panenkami sedí dole na roštu. „Protože můj táta nechtěl hajlovat.“ „Náš táta taky nehajluje,“ říká holčička.

„Přišel novej správce německej,“ vysvětluju jim a zároveň tu scénu vidím:

Němec v koženém kabátě a v klobouku vchází lítacími dveřmi rozvodny.

Kráčí k manipulačním stolům. Tři zaměstnanci, mezi nimi můj otec, vstávají. Nový správce se zastavuje, sráží podpatky a vymršťuje pravici. Dva Češi pozdrav opětují, jen můj tatínek stojí s pažemi svěšenými. Němec k němu přistoupí a znovu, jen jemu zopakuje nacistický pozdrav. Tatínek však umíněně zavrtí hlavou. Němcova hlava na to vážně pokývne, jako by říkala: To si vypiješ.