18
Ruger jedinkrát práskl a kůň zemřel.
Zdola, z rýže, sem dolehl hlasitý radostný řev, který nebyl nijak nedůvěřivý. Zalia a Rosa předaly dobré zprávy. Potom změť šťastných hlasů proťal pronikavý žalostný výkřik. Předaly i tu špatnou.
Jake Chambers usedl na kolo převráceného vozu. Tři koně, kterým se nic nestalo, vypráhl z postraňků. Čtvrtý ležel na zemi se dvěma zlomenýma nohama, bezmocně cenil zuby pokryté pěnou a pohledem prosil chlapce o pomoc. Chlapec mu ji poskytl. Teď seděl a zahleděl se na mrtvého kamaráda. Bennyho krev se vsakovala do silnice. Dlaň na konci Bennyho paže ležela obrácená k nebi, jako by si mrtvý chlapec chtěl potřást rukou s Bohem. Jakým Bohem? Podle toho, co se poslední dobou povídalo, byl vrchol Temné věže prázdný.
Z rýže paní Orizy zazněl další žalostný výkřik. Který patřil Slightmanovi, který Vaughnovi Eisenhartovi? Jake si pomyslel, že z dálky se rančer od předáka, zaměstnavatel od zaměstnance, nepozná. Bylo v tom nějaké poučení, nebo to bylo to, čemu by slečna Averyová na staré dobré Piperově škole říkala STRACH, falešný důkaz, který se staví jako skutečnost?
Dlaň ukazující do jasnícího se nebe, ta byla rozhodně skutečná.
Folken začali zpívat. Jake tu píseň poznal. Byla to jiná verze té, kterou Roland zpíval první večer v Calla Bryn Sturgisu.
„Už-je-tam a už je to, rýže přijde, hop na to, všichni hop-a do kola, užijem si hop-a-la, řeka už se blíží, Riza nám dá rýži…“
Rýže se vlnila, jak jí procházeli zpívající folken, vlnila se, jako by tancovala radostí, stejně jako pro ně tancoval Roland za světla pochodní. Někteří přišli s dětmi v náručí, a i s takovým břemenem se pohupovali ze strany na stranu. Dnes ráno jsme tancovali všichni, pomyslel si Jake. Nevěděl, co tím myslel, byl si jenom jistý, že v té myšlence je pravda. Byl to tanec. Jediný, jaký umíme. Benny Slightman? Umřel při tanci. Sai Eisenhartová taky.
Roland a Eddie došli k němu, Susannah také, ale ta se držela víc vzadu, jako by se rozhodovala, jestli by aspoň prozatím chlapci neměli zůstat spolu sami. Roland kouřil a Jake na něho kývl.
„Ubal i pro mě, prosím.“
Roland se otočil k Susannah a povytáhl obočí. Pokrčila rameny, potom přikývla. Roland Jakeovi ubalil cigaretu, dal mu ji, potom škrtl zápalkou o zadnici kalhot a připálil mu. Jake seděl na kole povozu, chvilkami vtahoval kouř, podržel ho v ústech a pak ho vypustil. Ústa se mu zaplnila slinami. Bylo mu to jedno. Na rozdíl do jiných věcí se člověk může slin zbavit. Nesnažil se šlukovat.
Roland se podíval z kopce dolů tam, kde první dva muži právě doběhli do kukuřice. „To je Slightman,“ poznamenal. „Dobře.“
„Proč dobře, Rolande?“ zeptal se Eddie.
„Protože sai Slightman bude mít na srdci řadu obvinění,“ odpověděl Roland. „Ve svém žalu se nebude starat, kdo ho uslyší a co jeho neobyčejné znalosti třeba prozradí o jeho úloze v dnešní práci.“
„Tanci,“ opravil ho Jake.
Otočili se k němu. Bledý a zamyšlený seděl na kole vozu, cigaretu v ruce. „Dnes ráno to byl tanec,“ řekl.
Zdálo se, že Roland o tom uvažuje, pak přikývl. „Takže jakou měl úlohu v tom dnešním tanci. Jestli se sem dostane dost brzy, možná ho dokážeme uklidnit. Jestli ne, tak smrt jeho syna bude jenom začátek hopaly Benna Slightmana.“
