XVI
Osudová nevinnost
Na severní polokouli Země bylo léto roku, kterému by se kdysi říkalo 7583.
V pozvolna se pohybující místnosti cestovala skupina milenců. Poblíž se pohybovaly jiné místnosti, stejným pomalým tempem. Sunuly se před obrovitým, hoře podobným geonautem. Bylo to v tropech.
Občas některý z milenců vyšel z místnosti ven a přešel do jiné. Kolem geonauta bylo takto shluklých na sedmdesát místností. Brzy bude replikovat.
V této chvíli hovořil muž jménem Trockern, tak jako téměř každého odpoledne po skončení ranního sezení promýšlení. Stejně jako ostatní přítomní, muži a ženy, neměl na sobě Trockern nic než lehký gázový závoj přes hlavu.
Byl to muž štíhlé postavy s olivovou pokožkou, s příjemnými rysy a nezkrotným úsměvem, který se mu na rtech objevoval i ve chvílích, kdy hovořil vážně.
„Pokud jsem závěr dnešního ranního promýšlení pochopil správně, pak ti bizarní lidé, kteří žili v časech před nukleární válkou, si neuvědomovali jeden fakt, který nám nyní připadá zřejmý. Byli natolik nevyvinutí, že nebyli schopni vyhnout se stejnému druhu teritoriálního majetnictví, který dnes vládne mezi ptáky a zvířaty.“
Hovořil ke dvěma sestrám, Soyšal a Ermine, které s ním momentálně sdílely místnost. Sestry se jedna druhé velmi podobaly; ale ze Soyšal jako by vyzařoval větší jas. To ona byla velitelkou páru.
„Alespoň část staré rasy tehdy zlo vlastnictví půdy kritizovala,“ namítla Ermine.
„Byli považováni za blázny,“ řekl Trockern. „Poslechněte si moji teorii, kterou, jak doufám, budeme moci blíže prozkoumat. Domnívám se, že majetek byl pro starou rasu vším. Dokonce i láska pro ně byla politickým aktem „
„To je příliš povšechné konstatování, „ soudila Soyšal. „Je zřejmé, že na převážné většině planety v těch dobách jedno pohlaví ovládalo druhé -„
„Vlastnilo je jako otroky.“
„Ne, ovládalo je, ty hádavče. Existovaly však také společnosti, pro které sex byl čistě jen zábavou bez jakýchkoli spirituálních nebo vlastnických souvislostí, kde se heslem stalo ‚osvobození‘ a-„
Trockern zavrtěl hlavou. „Drahoušku, ty jen dokazuješ moje stanovisko. Tato menšina rebelovala proti převažujícímu étosu, což znamená, že i oni lásku považovali - byli k tomu nuceni - za politický akt. ‚Osvobození‘ nebo ‚svobodná láska‘ byly prohlášením, a tudíž byly politické.“
„Já nemyslím, že uvažovali takto.“
„Nechápali věci dost jasně, aby takto mohli uvažovat. A z toho pramenilo jejich neustálé znepokojení. Věřím, že dokonce i války vítali jako únik od osobních nesnází...“ Když viděl, že Soyšal je připravená argumentovat, spěšně pokračoval. „Ano, já vím, že válka se týkala také území. Smysl teritoriálnosti se rozšířil ze země na jednotlivce. Od lidí se předpokládalo, že budou hrdí na svoji rodnou zemi a budou za ni bojovat, stejně jako se předpokládalo, že budou hrdí na svoji milenku a budou za ni bojovat. Nebo manželku, jak tomu tehdy říkali. Myslíte si, že já jsem na vás hrdý nebo bych za vás bojoval?“
„ To je řečnická otázka?“ zeptala se Ermine s úsměvem.
„Poslouchej, jen jeden příklad. Ta posedlost staré rasy vlastnictvím. Otroctví bylo na Zemi obvyklým jevem až do konce průmyslové revoluce. I dlouho poté na mnoha místech ještě existovalo. Bylo to stejně špatné jako nyní na Helikonii. Člověka to obdařovalo mocí vlastnit jiného člověka - což je myšlenka, která nám nyní připadá takřka neuvěřitelná. Přinesla by nám jenom utrpení. My přece chápeme, že zotročeným se stával i majitel otroka.“
Když Trockern zvedl na důraz jak levou ruku, tak hlas, starý muž prospávající odpoledne na blízké pryčně podrážděně zamumlal, zachrápal a převalil se na druhý bok.
„Ale drahoušku, vždyť existovalo mnoho společností bez otroků, „ řekla Soyšal. „A mnoho společností, které si tu myšlenku ošklivily.“
„Oni říkali, že si ji oškliví, a přesto si drželi otroky, když mohli - vlastnili je tak dlouho, jak jen to bylo možné. Později začali využívat androidy. Oficiálně neotrokářské společnosti horovaly pro mnohonásobné vlastnictví. Majetek a nic než majet…
