Pod Kupolí (Stephen King)

5

Vzadu ve skříni u rentgenu, dvě vteřiny předtím, než už to vzdal, přece jen našel rukavice, zástěru a dokonce jedny olověné brýle. Páska u brýlí byla prasklá, ale Romeo ji určitě dokáže nějak sesvorkovat. Bonusem bylo, že nemusel nikomu vysvětlovat, co dělá. Zdálo se, že celá nemocnice spí.

Vyšel znovu ven, zavětřil – vzduch byl jaksi zatuchlý, s nepříjemnou kouřovou příchutí – a podíval se na západ, na zavěšenou černou šmouhu, kam dopadla raketa. Vypadala jako kožní nádor. Věděl, že se soustředí na Barbieho, Velkého Jima a vraždy, protože to vše představovalo lidský prvek a něčemu takovému rozuměl. Ale ignorovat Kupoli by byla chyba – potenciálně katastrofální. Musí zmizet, a to brzy, jinak jeho pacienti s astmatem a chronickou plicní nedostatečností začnou mít potíže. A to byli první kanárci v uhelném dole.

To nikotinově zbarvené nebe.

„To není dobré,“ zamumlal a hodil kořist dozadu na dodávku. „Vůbec to není dobré.“