3
Ukázalo se, že pán s čapkou se jmenuje Paul Gendron a je to bývalý prodavač aut ze severní části státu, který se na důchod odstěhoval před dvěma lety na farmu po rodičích v Mottonu. Tohle a ještě mnohem víc se Barbie dozvěděl poté, co opustili místo neštěstí na sto devatenáctce, a než došli k dalšímu neštěstí v místech, kde sto sedmnáctka odbočovala do Millu – tato nehoda nebyla tak ohromující, ale i tak hodně děsivá. Barbie by si s Gendronem moc rád potřásl rukou, ale tyhle zdvořilosti budou muset počkat, dokud nedorazí tam, kde neviditelná bariéra končí.
Ernie Calvert se dovolal na Leteckou národní gardu v Bangoru, ale odložili ho na čekačku dřív, než stačil vysvětlit, proč volá. Blížící se sirény mezitím zvěstovaly brzký příjezd místních policejních sil.
„Hasiče vůbec nečekejte,“ řekl farmář, který i se svými syny přiběhl přes pole. Jmenoval se Alden Dinsmore a pořád ještě lapal po dechu. „Odjeli do Castle Rocku na cvičení, kde kvůli nim zapálili barák. Tady by se nacvičili do alelujá…“ Pak si všiml, že mladší syn se blíží k místu, kde se v prosluněném vzduchu vznášel schnoucí krvavý otisk Barbieho ruky. „Rory, okamžitě tam vocaď vypadni!“
Rory, zvědavostí napjatý k prasknutí, ho ignoroval. Natáhl ruku a zaklepal do vzduchu hned napravo od otisku Barbieho ruky. Ale těsně předtím mu na pažích pod roztřepenými rukávy ustřižené mikiny s Wildcats naskočila husí kůže, Barbie si toho dobře všiml. Něco tam bylo a probudilo se to pokaždé, když se člověk dostal blíž. Barbie dosud zažil podobný pocit jenom poblíž mohutného elektrického generátoru v Avonu na Floridě, kam kdysi kvůli pomuchlování zatáhl svou dívku.
Zvuk, který se ozval zpod pěsti malého kluka, připomínal zaťukání na pekáč z varného skla. Umlčel brebentící hlouček diváků, kteří civěli na hořící trosky dřevařského náklaďáku (a někteří si je fotili mobilem).
„No to mě teda poser,“ pronesl kdosi.
Alden Dinsmore odvlekl synka za odrbaný průkrčník trika o kus dál a pak mu vlepil stejný záhlavec jako před chvílí jeho staršímu bratrovi. „Neopovaž se!“ křičel Dinsmore a klukem třásl. „Neopovaž se, už nikdy, když nevíš, co to je!“
„Tati, je to jako skleněná stěna! Je to…“
Dinsmore s ním znovu zatřásl. Ještě pořád lapal po dechu a Barbie se začal obávat o jeho srdce. „Neopovaž se!“ opakoval a postrčil chlapce ke staršímu bratrovi. „Dohlídni na toho cvoka, Ollie.“
„Ano, pane,“ řekl Ollie a ušklíbl se na bratra.
Barbie se podíval směrem k Millu. Už viděl záblesky majáků přijíždějícího policejního auta, ale daleko před ním – jako eskorta poskytnutá policistům z vyšší moci – jelo velké černé vozidlo, které vypadalo jako pojízdná rakev: hummer Velkého Jima Rennieho. Barbiemu se při pohledu na něj ozvaly blednoucí modřiny a boule utržené při rvačce na parkovišti u Dippera.
Rennie starší u ní tehdy samozřejmě nebyl, ale zosnoval ji jeho syn, a Velký Jim držel nad Juniorem ochrannou ruku. Pokud to znamenalo znepříjemnit život v Millu jistému potulnému kuchaříčkovi – znepříjemnit natolik, aby se dotyčný kuchaříček rozhodl zvednout kotvy a vypadnout z městečka – tím líp.
Barbie nechtěl být u toho, až Velký Jim dorazí. Zvlášť když jede s policisty. Náčelník Perkins se k němu choval slušně, ale ten druhý – Randolph se jmenoval – se na Dalea Barbaru díval jako na psí lejno na plesových lakýrkách.
Barbie se otočil k pánovi se sportovní čepicí a řekl: „Nemáte chuť se trochu projít? Vy po vaší straně, a já zase po té mojí? Abychom zjistili, jak daleko to sahá?“
„A vypadnout odsud, než dorazí tamten náfuka?“ Gendron už si také všiml přijíždějícího hummeru. „Příteli, je to na vás. Na východ, nebo na západ?“
