Kapitola 15
Evans a Jamieson se rozloučili se Sue a vydali se spolu do laboratoře, Evans k telefonu, aby připravil okresní laboratoř na vzorky, které jim hodlá přivézt, a Jamieson do svého starého kamrlíku, aby se pustil do své práce.
„Shromáždil jsem vám o tom infikovaném roztoku všechny informace, které asi budete potřebovat,“ oznámil mu Evans, když sestupovali ze schodů k mikrobiologickému oddělení. „Nechal ‚jsem vám to na stole, ale pochybuji, že byste tam našel něco nového. Sám jsem všechno už důkladně probral.
Kdybyste ještě něco potřeboval, obrafte se na někoho v laboratoři.“
Jamieson za sebou zavřel dveře své minipracovny a sundal si sako. Pomalu se usadil do otáčivé židle a na ramena mu jako olověný krunýř ulehla tíživá deprese. Jako by se znovu vrátil do říše děsivých snů. Před sebou na stole měl lepenkový šanon, rozevřel jeho desky. Věděl, že bude muset rutinním způsobem prostudovat všechny materiály, které se týkaly kontaminovaného fyziologického roztoku, ale měl pocit, že už to všechno kdysi zažil. Věděl už předem, že všechny papíry budou v naprostém pořádku, tak jako byly i ty minulé.
Po hodině práce se ukázalo, že měl pravdu. Sterilizační postupy byly zřejmě bez chyby, byly provedeny všechny ověřovací zkoušky a zdálo se, že neexistuje žádný způsob, jak by mohl být roztok čímkoli kontaminován, natož pak smrtelně nebezpečnou bakterií. Dotyčná baterie lahví byla dodána přímo na gynekologii, a tentokrát do ní pochopitelně už nemohl zasáhnout Thelwell. A přesto všechno ke kontaminaci fyziologického roztoku došlo a následkem toho už zemřela jedna žena.
Ve snaze objevit nějakou alternativu zkusil Jamieson uvážit i možnost zásahu do roztoku v době, kdy byl uložen na gynekologii. Co když jim nakažený roztok zanechal jako své hnusné dědictví sám Thelwell? Nemohl ho kontaminovat ještě před svou smrtí? A od té doby ho prostě nikdo nepoužil?
Jamieson prověřil data sterilizace a předání na oddělení.
Odpověď byla jasná. Nebylo to možné. Když byl roztok sterilizován a dodán na gynekologii, byl už Thelwell dva dny po smrti. Pokud někdo roztok kontaminoval ve skladu, zcela určitě to nebyl Thelwell.
Jamieson zaměřil pozornost na předběžnou zprávu o nové infekci a usoudil, že si o té bakterii potřebuje najít víc informací.
Zašel do vedlejší laboratoře a požádal jednoho z laborantů o nějakou odbornou literaturu. Muž se natáhl, sáhl za sebe do přihrádky a vybral z ní McLennanovu Lékařskou mikrobiologii. „Tam byste měl najít všechno, co potřebujete,“ řekl a knihu mu podal.
„Hned vám ji vrátím,“ řekl Jamieson.
„To nepospíchá.“
Jamieson se podíval do rejstříku a vyhledal si stránky, o něž mu šlo.
„PROTEUS: gramnegativní, laktosu nefermentující organismus, vyskytující se často v odpadních vodách, v půdě a hnoji. Běžně se nachází při infekcích močových cest, ale byl také prokázán u jiných infekcí, často velmi závažných. Je pojmenován po řeckém mořském bohu Proteovi, protože při kultivaci dokáže velmi rychle měnit své charakteristiky.“
Další oddíl uváděl kultivační a biochemické údaje o mikroorganismu. Následovala kapitola o terapií. Volba antibiotik zahrnovala čtyři preparáty. Jamieson zjistil, že na kmen, který se v nemocnici v současné době vyskytoval, z nich nezabral ani jeden.
Právě si snažil vydolovat z paměti ještě nějaké další vědomosti z řecké mytologie o Proteovi, když mu spojili hovor.
Byl to vrchní inspektor Ryan.
„Slyšel jsem, že jste se vrátil,“ pravil Ryan. „Nemohl bych s vámi prohodit pár slov?“
„Samozřejmě,“ odpověděl Jamieson. „Zůstanu ještě nějakou chvíli v laboratoři. Tak sem za mnou přijdte.“
Když se Ryan za patnáct minut dostavil, potřásli si rukama a vyměnili pár zdvořilostí. „Jak pokračuje vaše pátrání?“ zeptal se Jamieson.
Policista pokrčil rameny: „Jestli vás zajímá, zda jsme dokázali přišít Thelwellovi posmrtně ty rozparovačské vraždy, tak odpověď je záporná. Pořád ještě nemáme ani jediný přesvědčivý důkaz, který by ho s tím zabíjením spojoval.
Všechno to jsou nepřímé dohady. Ale sly…
