Kapitola 12
Jamieson cítil, že se mu vzadu na hlavě začínají ježit vlasy.
Měl velké obavy o Moiřinu bezpečnost, ale nemohl o tom s Evansem mluvit otevřeně, aniž by mu přímo pověděl o svém podezření. „Co proboha pohledává v tuhle hodinu u Thelwella?“ řekl jen.
Evans pokrčil rameny. „Třeba měla něco důležitého a nemohla zastihnout ani vás ani mne, tak zavolala doktoru Thelwellovi,“ uvažoval.
„]á mu zatelefonuju,“ rozhodl se Jamieson a sáhl po aparátu.
Trvalo to celou věčnost, než sluchátko někdo zvedl. Jamieson byl překvapen, když se ozvala Thelwellova dcera.
Její hlas zněl stísněně. „Ano. Co je?“
„Rád bych mluvil s panem otcem, prosím,“ požádal Jamieson, udivený, že je děvče tak pozdě vzhůru.
„To nejde,“ řekla dívka.
Jamiesonovi se zdálo, že přitom vzlykla. Zamračil se a pohlédl na Evanse, který poslouchal s ním. „Je to velice nutné.
Snad byste mi tedy mohla předat paní matku, když váš otec není doma?“
„To taky nejde… maminka je příliš rozrušená. Zavolejte někdy jindy.“ Položila telefon a Jamieson s Evansem se na sebe užasle podívali. „Co si o tom myslíte?“ zeptal se Jamieson.
Evans zase pokrčil rameny a podrbal se na hlavě. Znělo to, jako když po dřevě přejíždí smirkový papír. „Zdá se, že se u Thelwellů něco stalo.“
„Zkusím ještě jednou zavolat k Moiře,“ pravil Jamieson.
Zjistil v Evansově seznamu číslo a hned ho vytočil. Znovu to vzala Moiřina spolubydlící. „Ne, ještě pořád se nevrátila.
Stalo se něco?“
„Po pravdě řečeno, nevím,“ odpověděl Jamieson s rostoucími obavami. „Kdyby se v dohledné době vrátila, požádejte ji, aby zavolala službu v nemocnici a nechala vzkaz pro doktora Jamiesona.“
„Vyřídím,“ řekla spolubydlící. „A kdybyste ji našel vy, dáte mi vědět?“
„Ovšem,“ slíbil Jamieson.
„A co teď?“ zeptal se Evans.
Jamieson chvíli váhal, ale pak se rozhodl. „ Myslím, že se zajedu podívat k Thelwellovým.“
„Teď hned?“ zvolal Evans.
„Sám říkáte, že se tam zřejmě něco děje. Musím to zjistit.“
„Pojedu s vámi,“ řekl Evans, když viděl, že se Jamieson už pevně rozhodl.
Netrvalo jim ani deset minut a dojeli opuštěnými ulicemi do Latimer Gardens. Jamieson zjistil, že Thelwellovo volvo parkuje před domem. Hned za ním stál béžový roven který se Jamiesonovi zdál nějak povědomý.
Evans prohlásil: „To je Carewův vůz.“
„Carewův? Co ten tu k čertu dělá?“
Jamieson zaparkoval za roverem a spěšně se s Evansem vydali k vrátkům. Když šli okolo volva, Jamieson sáhl na kryt motoru - byl studený. Thelwell už musel přijet dávno.
Zazvonili, a otevřel jim Carew. Když spatřil, že za dveřmi stojí Jamieson a Evans, překvapeně se zeptal: „Jak jste se to dozvěděli? Já myslel, že už je to policie.“
„Policie?“ užasl Jamieson.
„Pojďte radši dál,“ vyzval je Carew. Vzal Jamiesona za rameno a naznačil mu, ať počká, až budou dveře zavřené, a teprve pak zašeptal: „Stala se tu bohužel tragédie.“
Jamiesonovi se sevřelo srdce.
„Jaká tragédie?“ zeptal se Evans.
„Primář Thelwell je mrtev.“
Jamieson zůstal jako omráčený. Tolik se bál, že uslyší nějaké hrozné zpráw o Moiře Lippmanové, že tohle sdělení bylo to poslední, na které byl připraven. Netrpělivě očekával od Carewa nějaké podrobnosti, ale na ty si musel počkat, protože Carew nejdřív sklonil hlavu, zahleděl se k zemi a tím okázale vyjádřil oficiální zármutek. „Je to tragédie, prostě tragédie,“ mumlal. „Takový skvělý člověk! Připouštím, že někdy nebylo právě snadné s ním vyjít, ale tak už to chodívá. Nemyslíte?“
Jamiesonovi ta otázka připadala absurdní, stejně jako Carewova zřejmá snaha proslovit tu jakýsi nekrolog za Thelwella.
Thelwell byl neřád. Skoro všichni ho nenáviděli. Na nějaké fráze bude dost času později, ale teď nutně potřeboval jasné informace. Noroval tedy Carewovu otázku a zeptal se ho rovnou: „Co se vlastně stalo?
„Vzal si život.“
„Thelwell?“ unikl Jamiesonovi výkřik. „On spáchal sebevraždu?“
Carew se nervózně ohlédl na dveře, které měli za zády, a Jamieson z toho usoudil, že se v té místnosti se asi shromáždila Thelwellova rodina. Ztišil tedy hlas: „Omlouvám…
