13
Dvě stě metrů pod lanovkou vydal Albert pokyn k sestupu. Pepa protestoval, že vzdát se těsně před cílem je hanebné, a chvíli přemlouval chirurga, aby si dali na Čerťáku alespoň guláš. Avšak představa, že budou nahoru ještě poponášet Michala, zahnala i chuť na oběd. Navíc se zvedl vítr a obloha se zatáhla šedivými mračny. Kačenka se poctivě rozdělila s dětmi o rozdrobené sušenky, a když se po dvou hodinách vrátili do chalupy, rozkrájela zbytky chleba od snídaně na stejné díly a patku schovala pro Dášenku, která s tátou Michalem dorazila o půl hodiny později. Začalo sněžit a sníh padal až do setmění. Kačenka zavírala okenice a Bertík nanosil dřevo z kůlny. Pepino rajtoval mezi rozházenými spacáky a otec Pepa nevěděl, kam dřív skočit. Zatopit, nanosit vodu, oškrábat brambory, rozvěsit mokré oteplovačky, rukavice i spoďáry nad rozpálená kamna.
„Tak co si dáme?“ zahlaholil Michal, který se zmrzlý na kost vracel z umývárny se škopíkem vody.
„Pepa dělá kuličky. Ze zbytků. S pepřem,“ hlásila Dášenka. „Doufám, že jsi do pepřových koulí neflák i zbytek krupicový kaše po Matesovi,“ řekl Michal a usadil se na stoličce u kamen. Zmožené, otlačené nohy strčil do lavoru.
„Jak sis možná povšiml, díky tobě nám zavřeli krám,“ utřel Pepa dirigenta. „Pepřový koule se odkládají do říše snů.“ Michal se přehraboval v baťohu. Chtěl zapsat události do deníku, ale nemohl najít ani tužku. „Po dvou věcech prahnu celej rok,“ pronesl zasněně.
„Tu první věc bych na tvém místě nerozváděl,“ utrousil Pepa a cedil vodu z uvařených brambor. Ještě nestrávil zlost, že se táhli k vleku úplně zbytečně. „Muldy zůstaly nedotčený a do základního tábora jsme tě museli snést.“
„Počkej večer,“ zahlaholil Michal a v očích mu zajiskřilo. Zašplouchal vodou v lavoru. „Hvězdné nebe nade mnou a ďábel ve mně!“
„Ty si s námi troufáš na noční jízdu?“ zeptal se Pepa pochybovačně a položil na stůl kouřící brambory.
„Samozřejmě,“ vzchopil se Michal a ocákal si nohy. „Pokud nám Albert zase nerozdá vysílačky.“
Ačkoliv byla řeč o vysílačkách, Dášenku, Míšu i Kačenku, ale stejně tak Pepina a Bertíka nezajímalo nic jiného než Pepova mísa. Vrhli se hladově na jídlo, šermovali vidličkami, brali vařící brambory do ruky, vyráželi skřeky, sténali, úpěli blahem i bolestí.
Křik jedlíků brambor, kteří v pět odpoledne konečně dostali oběd, zaléhal až do podkroví. Albert, zmožený po výstupu, klimbal oblečený na posteli. Matýsek vedle něj vrněl blahem nad téměř dopitou lahví sladkého čaje a vylizoval z talíře zbytky vychladlé kaše. Zdola se ozvala rána. Mates zpozorněl. Nemohl tušit, že Pepino spadl ze židle, neboť dostal od Pepy výchovný pohlavek, aby si necpal tajně brambory do kapes.
Rachot probudil i Alberta. Rozespale se posadil a s úlevou vydechl, když viděl, že do ložnice se hrne jen dirigent.
„Víš, o čem se mi teď zdálo?“ pravil Albert a rozkošnicky se protáhl. „O Kateřině.“
Michal skočil na druhou půlku manželské postele. „Manželská erotika! Povídej!“
Albert se zasnil. „Zjevila se mi v průsvitné košilce jako anděl!“
„He He!“ pronesl Matýsek a sápal se Albertovi na břicho. „Neskákej mi do řeči, Mates!“ Dirigent se svíjel zvědavostí. „Co ti řekla?“
„Jsou dvě věci, které ti nikdy neodpustím…“ pokračoval rozvážně chirurg, ale v tom se zdola z kuchyně ozvala další rána. Podezření, že ten třesk způsobil padající porcelán ze stěny na kamennou podlahu, vymrštilo Alberta z manželského lože. Zahulákal na bandu dolů: „…Jestli se tu něco rozbije, a zvláště pak sbírka malovaných talířů po babičce!“ Sotva dokončil větu, ozval se třetí výbuch jako z děla. Tentokrát to nebyl porcelán, ale sněhová koule, která se rozprskla o sklo v okně podkroví.
„Já je srovnám! Já jim rozsekám zadek!“ zuřil Albert a vrhnul se k oknu. „Která je ta druhá?“ třásl se nedočkavostí Michal na další erotické výjevy, přičemž s bázlivými rozpaky sledoval Matýska, jak se po čtyřech sune na jeho polovinu postele. Nebylo pochyb, že batole hodlá rozvíjet nové přátelství s dirigentem a uvelebit se mezi je…
