Celá e-kniha Vražda v Orient expresu ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
ŠESTÁ KAPITOLA
Výpověď ruské kněžny
„Vyslechněme, co nám poví Pierre Michel o tomto knoflíku,“ navrhl monsieur Bouc.
Zavolali tedy průvodčího ze spacího vozu. Podíval se na ně tázavě.
Monsieur Bouc si odkašlal.
„Koukejte, Micheli,“ řekl. „Máme tady knoflík z vaší uniformy. Našel se v kupé té Američanky. Jak to můžete vysvětlit?“
Průvodčí zvedl automaticky ruce k uniformě.
„Mně žádný knoflík nechybí, monsieur,“ řekl. „To bude nějaký omyl.“
„Zajímavé.“
„Nedovedu si to vysvětlit, monsieur.“
Průvodčí se tvářil udiveně, ale rozhodně ne provinile nebo zmateně.
Monsieur Bouc pronesl významně:
„Ten knoflík byl nalezen za okolností svědčících o tom, že jej ztratil muž, který byl v noci na dnešek v kupé paní Hubbardové, když na vás zvonila.“
„Vždyť u ní žádný nebyl, monsieur. Dámě se muselo něco zdát.“
„Nezdálo se jí to, Micheli. Vrah monsieur Ratchetta tamtudy unikl a ztratil přitom tenhle knoflík.“
Jakmile si Pierre Michel uvědomil pravý dosah páně Boucových slov, upadl do stavu vrcholného rozčilení.
„To není pravda, monsieur, to není pravda!“ volal. „Vy mě obviňujete, že jsem spáchal ten zločin? Mě? Já za nic nemůžu. Já přece vůbec za nic nemůžu. Proč bych zabíjel pána, kterého jsem v životě neviděl?“
„Kde jste byl, když paní Hubbardová zvonila?“
„Už jsem vám to řek, monsieur, že v sousedním vagóně, povídali jsme si tam s kolegou.“
„Pošleme pro něj.“
„To udělejte, monsieur, proboha vás prosím, udělejte to.“
Přivolali tedy průvodčího ze sousedního vozu. Okamžitě potvrdil výpověď Pierra Michela. Dodal, že u toho byl ještě průvodčí z bukurešťského vagónu. Všichni tři rozebírali situaci zaviněnou sněhem. Bavili se asi deset minut, když tu měl Michel dojem, že slyší zvonění. Jak otevřel dveře mezi vagóny, slyšeli to i druzí dva naprosto zřetelně. Zvonek drnčel ostošest. Michel se rychle běžel podívat, co je.
„Tak vidíte, monsieur, že za nic nemůžu,“ naříkal Michel úzkostlivě.
„A co ten knoflík z vaší uniformy? Jak si to máme vysvětlit?“
„Nevím, monsieur. To je mi záhada. Já mám všechny knoflíky v pořádku.“
Oba druzí průvodčí také tvrdili, že neztratili knoflík. Rovněž tak že vůbec nebyli v kupé paní Hubbardové.
„Uklidněte se, Micheli,“ řekl nakonec Bouc, „a snažte se vybavit si přesně, jak to bylo, když na vás paní Hubbardová zazvonila a vy jste k ní běžel. Potkal jste snad někoho na chodbě?“
„Nikoho, monsieur.“
„Viděl jste, jak se někdo vzdaluje od vás chodbou opačným směrem?“
„Také ne, monsieur.“
„Podivné,“ řekl monsieur Bouc.
„To se dá vysvětlit,“ pravil Poirot. „Je to jen otázka času. Paní Hubbardová se probudí a zjistí, že je někdo u ní v kupé. Chvíli leží ochromena strachem, oči pevně zavřené. Pravděpodobně právě v tom okamžiku vyklouzl vrah na chodbu. Ona začne zvonit. Ale průvodčí hned nepřijde. Slyší až třetí nebo čtvrté zazvonění. Řekl bych, že měl spoustu času —“
„Udělat co? Co, mon cher? Nezapomínejte, že vlak obklopují obrovské sněhové závěje.“
„Náš tajemný vrah měl pouze dvě možnosti,“ vysvětloval Poirot pomalu. „Buď se uchýlit na některou toaletu, anebo někam do kupé.“
„Ale ta jsou všechna obsazena.“
„Ano.“
„Chcete říci, že se mohl uchýlit do svého vlastního kupé?“
Poirot přikývl.
„Klape to, klape to,“ hučel monsieur Bouc. „Během těch deseti minut, kdy tu průvodčí není, vyjde vrah ze svého kupé, vstoupí k Ratchettovi, zabije ho, zamkne dveře a zajistí je na řetěz, vyjde přes kupé paní Hubbardové a je zpátky v bezpečí ve svém vlastním kupé, než průvodčí zase přijde.“
Poirot zamumlal:
„Tak jednoduché to není, příteli. Tuhle doktůrek vám to potvrdí.“
Monsieur Bouc pokynem ruky propustil všechny tři průvodčí.
„Zbývá nám ještě vyslechnout osm cestujících,“ řekl Poirot. „Pět cestujících první třídy — kněžnu Dragomirovovou, hraběte Andrényiho s chotí, plukovníka Arbuthnota a pana Hardmana. Tři cestující druhé třídy — slečnu Mary Debenhamovou, Antonia Foscarelliho a Fraulein Schmidtovou, komornou.“
„Kdo bude první na tapetě — Talián?“
„Jak důsledně trváte na tom svém Taliánovi! Ne…
