Celá e-kniha Vždyť je to hračka ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
ŠESTNÁCTÁ KAPITOLA
Ananas
Luke pocítil, jak mu tuhnou svaly, když se Bridget blížila.
Nepromluvil s ní o samotě ode dne, kdy se hrál tenisový turnaj. Jako by se na tom dohodli, vyhýbali se jeden druhému. Teď na ni pokradmu pohlédl.
Vypadala provokativně klidně, chladně a lhostejně.
Řekla ledabyle:
„Už jsem si říkala, co s tebou proboha je, Gordone?“
Lord Whitfield zamručel:
„Trošku jsem se chytl s tím Riversem. Měl tu drzost vypůjčit si dneska odpoledne můj rolls.“
„To je ovšem urážka majestátu,“ utrousila Bridget.
„Nedělej si z toho legraci, Bridget. To je vážná věc. Vyvezl v něm děvče.“
„Kdyby si vyjel jen tak svátečně sám, asi by si to moc neužil.“
Lord Whitfield se napřímil.
„Na mém panství se všichni budou chovat slušně.“
„Vždyť to snad není nic amorálního, vzít děvče na projížďku.“
„V mém voze ano.“
„To je ovšem ještě větší amorálnost. Rovná se to skoro rouhání. Ale úplně sex zrušit nemůžeš, Gordone. Měsíc je v úplňku a dneska bude svatojánská noc.“
„Proboha, opravdu?“ podivil se Luke.
Bridget na něj vrhla pohled.
„To tě zajímá?“
„Ano.“
Bridget se obrátila zpátky k lordu Whitfieldovi.
„K Bellsovi a Motleymu přijeli tři podivuhodní lidé. Prvním je muž v šortkách a v rozkošné švestkově modré hedvábné košili a s brýlemi. Další je žena bez obočí a v korzetu se sukýnkou s třásněmi, s půlkilem falešných egyptských korálků na krku a sandály na nohou. Třetím je tlusťoch v obleku levandulové barvy a botách v odpovídajícím tónu. Mám podezření, že se jedná o přátele našeho pana Ellsworthyho. V bulvárním plátku by napsali, že se povídá, že na Čarodějnické louce bude dnes v noci veselo!“
Lord Whitfield zrudl a prohlásil:
„Já to nedovolím!“
„S tím nic nenaděláš, můj drahý. Čarodějnická louka je veřejné prostranství.“
„Nestrpím, aby se tady provozovaly takové pohanské čáry! Napíšu o tom do Skandálů.“ Odmlčel se a pak řekl: „Připomeň mi, ať si to poznamenám a řeknu to Siddelymu. Musím zítra zajet do města.“
„Tažení lorda Whitfielda proti čarodějnictví,“ pravila Bridget prostořece. „V tiché venkovské výspě stále bují středověké pověry.“
Lord Whitfield se na ni zahleděl s tázavě nakrčeným obočím a pak se otočil a zašel do domu.
Luke řekl přátelsky:
„Musíš na to jít lépe, Bridget!“
„Jak to myslíš?“
„Byla by škoda, kdybys přišla o místo! Ještě těch sto tisíc nemáš. Ani ty diamanty a perly. Na tvém místě bych se sarkastickými poznámkami počkal až po svatbě.“
Chladně na něj pohlédla.
„Ty jsi tak šlechetný, drahý Luku. Je to od tebe velmi laskavé, že ti moje budoucnost tolik leží na srdci!“
„Být dobrotivý a pozorný byly vždycky moje nejlepší vlastnosti.“
„To jsem si ještě nestačila všimnout.“
„Ne? To mě překvapuje.“
Bridget uškubla list popínavého vína a řekla:
„Co jsi dneska dělal?“
„Jako obvykle slídil.“
„A vypátral jsi něco?“
„Ano a ne, jak říkají politici. Mimochodem, máš doma nějaké nářadí?“
„Řekla bych že ano. Jaké nářadí?“
„Nějaké ty šikovné věcičky. Možná bych si je mohl prohlédnout.“
Deset minut nato už měl Luke z police vybráno pár kusů nářadí.
„Tahle sbírka mi úplně postačí,“ prohlásil a plácl se přes kapsu, kam si nářadí schoval.
„Hodláš se snad někam vloupat?“
„Kdoví.“
„Jsi opravdu sdílný.“
„Situace se nám trochu komplikuje. Mám nezávidělíhodnou pozici. Po naší drobné sobotní rozepři se domnívám, že bych odsud měl vypadnout.“
„Kdyby ses chtěl zachovat jako dokonalý gentleman, tak ano.“
„Ale protože jsem přesvědčen, že jsem na stopě vraždícímu maniakovi, jsem víceméně nucen zůstat. Kdyby tě napadl nějaký přesvědčivý důvod, proč bych se odsud měl odstěhovat a ubytovat se U Bellse a Motleyho, tak ho přede mnou proboha neskrývej.“
Bridget zavrtěla hlavou.
„To by neprošlo — jsi přece bratranec a tak. Navíc je hostinec plný přátel pana Ellsworthyho. Mají tam jen tři pokoje pro hosty.“
„Takže jsem nucen zůstat, i když je to pro tebe bolestné.“
Bridget se na něj sladce usmála.
„Ale vůbec ne. Vždycky mě potěší ukořistit nový skalp.“
„To byl obzvlášť opovrženíhodný vtip,“ řek…
