21. KAPITOLA
Při opatrné zpáteční jízdě v hustém provozu do Lauderdale Meyer řekl: „Můžeme shrnout všechno, co víme, jestli si myslíš, že to něco pomůže.“
„Tak to shrň a já ti řeknu, jestli to pomáhá.“
„Může nám být jedno, jestli Harry před Dissatem utíkal nebo jestli spěchal se s ním setkat. To je nepodstatné. Dissat ho měl v moci od středy, od neurčité ranní hodiny, do doby, než vešli do banky ve čtvrtek deset minut po jedenácté. Ve středu ve tři odpoledne byl Harry přinucen zatelefonovat panu Winklerovi o výběru velké částky v hotovosti. Dissat potom musel Brolla udržovat v té zbídačelé formě, aby ten se mohl objevit v bance bez vzbuzení podezření a aby také neměl zájem dovolávat se pomoci. Totální duševní i fyzická porážka. Osoba, uvedená do stavu Harryho Brolla, už necítí žádný teror. Jen beznaději. Zbývá jen zjistit podrobnosti o tom, kde ho uložil. Vyžadovalo-li to temnotu, musel mít místo, kde mohl Broll vyčkat noci, nebo ještě lépe, znehybnit ho tak, aby se Dissat mohl kdekoliv objevit. Proto by bylo zajímavé vědět, zda se Dissat objevil ve středu v kanceláři ve West Palm, a jestliže ano, jak dlouho tam byl.“
„A kde je právě teď,“ řekl jsem já. „Když jsem zvědav, kde je teď, jsem zvědav, jestli se neplazí na podlaze za námi. Tím mě děsí, Meyere. Je mi líto. Byl tak potěšen sám sebou, tak okouzlen, když svou bosou nohou natočil její hlavu ke mně, aby se na mne podívala těma prázdnýma, bláznivýma očima. Byl to zvláštní druh nevinné zábavy, jako kdyby ani nevěděl, že dělá něco špatného. Byl jako malé dítě, které si postaví draka, a chtěl po mně, abych ho za to pochválil. Zkoušel mluvit tvrdě. Filmově tvrdě. Ale bylo to jako něco, co musí být vysloveno. Povinná část ceremoniálu. Potom se budeme na něčem podílet, on a já. Nějaký důležitý osobní vztah. K čertu, nedovedu to říct tak, abys pochopil, jaké to bylo.“
„Hodí se na něj model určitého typu vadné osobnosti, o jakém jsem četl, Travisi. Mohlo by se mu říkat aktivní sociopat, sadista. Bystrý, zdravý, plný energie, schopný. Vynikající v oborech, které vyžadují pedantství. Matematika, účetnictví, strojírenství. Uvnitř úplně studený. Rafinovaný. Neschopný uznat humanitu lidí kolem sebe, protože nemaje základ ke srovnávání, myslí si, že všichni mají stejně vyschlou a chudou duši. Je samotář. Může být okouzlující. Sexuální zábrany, často impotentní. Když se mu Mary pokoušela utéct a on ji chytil, ona upadla a vážně se zranila, to ho povzbudilo. Teď už ví, co chce. Chce vynalézavé epizody, jako tu s Lisou. Peníze mají význam jen v tom, kolik takových epizod se za ně pořídí. Není si zla vědom. Musíš si ho představit jako znuděné dítě, které najednou objeví, že je ohromná legrace zajít si do obchodu se zvířaty, koupit si myš, a doma ji trápit tak dlouho, až pojde.
Život přestane být nudný. Je plný bohatých a nádherných zážitků. Myš s ním sdílí zkušenosti, a tak je na ni hrdý, dokud to vydrží. Dalo by se říct, že tu myš i miluje, do té míry, do jaké je schopen lásku cítit.“
„Ježíši Kriste!“
„Já vím. Hlazení Lisina čela, osušování Harryho zpocené tváře, to všechno jsou imitace citů. Můžeme si představit, jak říká Mary něžná slova, protože mu poskytovala radost, úlevu. Není blázen v tradičním slova smyslu. Nemůže se cítit vinen nebo se stydět. Když bude chycen, bude zuřivý a rozhořčený z toho, že hra končí příliš brzy. Udělá vše pro to, aby zůstal volný, nepodezřívaný. Jeho kariéra je mu už méně důležitá, než bývala dříve. Myslím si, že skončí desátého, příští týden.“
Chvíli jsme jeli potichu. „Meyere? Jak se ti podařilo přimět Willowa ke spolupráci?“
„Připomenul jsem mu, že mě bez svolení majitele nebo svého nadřízeného informoval o přibližné hodnotě jmění na jednom z jeho svěřeneckých účtů. Banky berou všechny důvěrné vztahy velmi vážně. Brzy prohlásil, že mu bude velkým potěšením pomoct mi zjistit vše o těch třech stech tisících.“
„Jak zjistil, že Harry nechal svou opci propadnout?“
„To nevím. Pravděpodobně zatelefonoval své kontaktní osobě v SeaGate a zepta…
