Celá e-kniha Soukromý: Na horách se nevraždí ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Tato povídka, svou délkou připomínající novelu, je jednou z mnoha, ve kterých se objevuje postava soukromého detektiva ovšem ne Phila Marlowa. Má podobný smysl pro humor, podobný styl práce, tedy drsný, ale jmenuje se John Evans.
Příběh otevírá dopis odeslaný Fredem Laceym ze zapadlého horského městečka Puma Point. John Evans se s ním má po příjezdu spojit, ale předtím než se ubytuje, si zajde na malou procházku kolem jezera a najde mrtvolu. Prohledá kapsy a najde řidičský průkaz vystavený na jméno Fred Lacey. V tu chvíli ho ovšem někdo omráčí, a když se Evans probere mrtvola je pryč. Vyhledá tedy Laceyho ženu, která mu vysvětlí co měl pro jejího muže vypátrat.
Fred Lacey jednou vyhrál v kartách pětset dolarů a chtěl je dát své ženě jako překvapení. Tak je strčil do její boty. Nic netušící Paní Laceyová je zrovna odnese i s penězi na opravu. Když to Lacey zjistí hned si pro ně jede, peníze tam ještě jsou, ale zvláštní je že v naprosto nepoužitých desetidolarových bankovkách. Lacey tedy jednu z nich odešle svému příteli, který zjistí, že je to padělek. Detektiv Evans měl tedy zajistit výměnu padělků za pravé peníze.
V průběhu vyšetřování vraždy, se kterým mu pomáhá i zdejší šerif, se dostanou k bandě neonacistů, kteří chtějí pomocí falešných dolarů podporovat své Německé kolegy v Jižní Americe.
Časové vymezení děje není nijak dáno, ale pravděpodobně se jedná o konec čtyřicátých let. Děj je chronologický, prostor migrační. Jazyk je použit opět hovorový. Povídka je založena na těchto kompozičních principech: 1. klimaxový – děj je postupně vystupňován, 2. motivický princip – tematická složka (padělání bankovek) se v průběhu děje vytrácí, aby v závěrečné časti vyzněla. Paradoxní kulisou příběhu je uklidňující příroda a hory (na kterých se nevraždí).
V povídce se objevuje několik jevů jiných než v předešlých dvou románech, ale to může být způsobeno překladem. Co ovšem zůstává, je omračující humor, kterým hýří John Evans stejně jako Phil Marlowe. Když napřklad šerif s Evansem pronásledují vrahy, najdou na rozbahněné cestě stopy auta.
“…Pane Evansi jakej typ pneumatik podle vás zanechal ty stopy? Poznáte z nich něco?” … ”Cadillac V-12,” odpověděl jsem. “Sportovní kabriolet, uvnitř vysouvací stolek a příruční bar, sedadla potažena červenou kůží, dvě zavazadla vzadu. Hodiny na přístrojové desce se zpožďují o dvanáct a půl minuty.” Stál tam a přemýšlel o tom. Pak kývl tou svou velkou hlavou. Povzdechl si. “No, doufám, že vám to vynáší peníze,” řekl a otočil se…”
7.
Muž s hustým, svraštělým obočím a zastrčeným doutníkem se opíral o dveře, neříkal nic a nevypadal, že by chtěl něco říkat. Šerif Barron seděl, houpal se na židli a sledoval lékaře, který se jmenoval Menzies. jak ohledává tělo. Já jsem stál v koutě, do kterého mne dali. Doktor měl hranatou postavu, oči brouka a žlutý obličej odlehčený jasně červenými skvrnami na tvářích. Prsty měl zahnědlé od nikotinu a sám nevypadal příliš čistě.
Vyfukoval cigaretový dým do vlasů mrtvého muže, převaloval si ho na posteli a tu a tam ho osahával. Vypadal, jako že chce hrát, že ví, co vlastně dělá. Ten nůž byl už vytažen z Weberových zad. Ležel vedle něho na posteli. Byl to krátký nůž se širokou čepelí, jaké se nosí v koženém pouzdru zavěšeném na opasku. Mezi střenkou a čepelí měl masivní zarážku, jaká uzavírá ránu po zabodnutí a zabraňuje, aby krev stékala na rukojeť. Na čepeli byla spousta krve.
"Loveckej speciál číslo 2438. Dostane se za pětku v obchodních domech Sears," řekl šerif, když si nůž prohlédl. "Tady kolem jezera jsou jich tisíce. Nejsou špatný a taky nejsou dobrý. Co tomu říkáš, doktore?"
Doktor se napřímil a vytáhl kapesník. Křečovitě se vykašlal do kapesníku, podíval se na něj, smutně potřásl hlavou a zapálil si další cigaretu.
"Co říkám čemu?" zeptal se.
"Příčině a době úmrtí."
"Je mrtvý teprve krátce," prohlásil doktor. "Ne víc než dvě hodiny. Ještě se neprojevuje začínající rigor."
"Myslíš, že příčinou smrti byl ten nůž?"
"Hele, Jime Barrone, neblázni."
"Byly případy," oznámil šerif, "že někoho otrávili nebo něco jinýho a pak do něj píchli nůž, aby to vypadalo jinak."
"To by bylo moc chytrý." řekl doktor uštěpačně. "Měls tu takových případů hodně?"
"Jediná vražda, co jsem tu měl," odvětil šerif vlídně, "byl starej děda Meacham tam na druhý straně. Měl boudu v Sheedyho kaňonu. Lidi kolem ho už dlouho neviděli, ale protože byla dost zima, tak si mysleli, že vysedává u svejch naftovejch kamen. A když se pořád neukazoval, tak u něj zaklepali a zjistili, že chata je zamčená, a tak si řekli, že se na zimu přestěhoval někam k pobřeží. Pak přišla spousta sněhu a jeho střecha se tíhou propadla. Vypravili jsme se tam a chtěli střechu trochu podepřít, aby nepřišel o všechny svý věci, a najednou koukáme, děda leží na posteli a zezadu má do hlavy zaraženou sekeru. Měl trochu zlata, co si v létě narejžoval – a myslím, že kvůli tomu ho zabili. Nikdy jsme nezjistili, kdo to udělal."
"Chceš ho poslat dolů v mojí sanitce?" zeptal se doktor a ukázal cigaretou na postel.
Šerif zavrtěl hlavou. "Ba ne. My jsme chudej kraj, doktore. Myslím, že se tam sveze levnějc."
Doktor si nasadil klobouk a šel ke dveřím. Muž s obočím mu uhnul z cesty. Doktor otevřel dveře. "Dej mi vědět, až budeš chtít, abych pohřeb platil já," prohodil a odešel.
"To není moudrá řeč," prohlásil šerif.
Muž s obočím promluvil: "Pojďte s tím skoncovat a odvézt ho pryč, ať se můžu vrátit ke svý práci. V pondělí mi sem přijede filmovej štáb a já budu mít fofr. Taky si musím najít novýho pokladníka a to není tak jednoduchý."
"Jak jste si našel Webera?" chtěl vědět šerif. "Měl nějaký nepřátele?"
"Řekl bych že měl nejmíň jednoho," řekl muž s obočím. "Sehnal jsem ho přes Franka Luderse ve Woodland Clubu. Stačilo mi, že dělá dobře svoji práci a že bez potíží dokáže složit kauci deset tisíc dolarů. Víc jsem o něm nepotřeboval vědět."
"Frank Luders," uvažoval šerif. "To bude ten chlápek, co to tam koupil. Myslím, že jsem se s ním nesetkal. Čím se živí?"
"Ha, ha," utrousil muž s obočím.
Šerif se na něho podíval mírumilovně. "No, vono to není jediný místo, kde se hraje poker o vysoký částky, pane Holmesi."
Pan Holmes nějak zbledl. "Tak, já se ale musím vrátit do práce," řekl. "Potřebujete pomoc při odvážení těla?"
"Ne. Teď zrovna s ním nebudu hejbat. Odvezu ho před úsvitem. Rozhodně ne teď hned. To je prozatím všechno, pane Holmesi."
Muž s obočím se na něho na okamžik pozorně podíval a pak sáhl po klice.
Řekl jsem mu: "Pane Holmesi, pracují zde dvě německá …
