Na horách se nevraždí (Raymond Chandler)

Podpořte LD sdílením:

Share

Anotace

Tato povídka, svou délkou připomínající novelu, je jednou z mnoha, ve kterých se objevuje postava soukromého detektiva ovšem ne Phila Marlowa. Má podobný smysl pro humor, podobný styl práce, tedy drsný, ale jmenuje se John Evans.

Příběh otevírá dopis odeslaný Fredem Laceym ze zapadlého horského městečka Puma Point. John Evans se s ním má po příjezdu spojit, ale předtím než se ubytuje, si zajde na malou procházku kolem jezera a najde mrtvolu. Prohledá kapsy a najde řidičský průkaz vystavený na jméno Fred Lacey. V tu chvíli ho ovšem někdo omráčí, a když se Evans probere mrtvola je pryč. Vyhledá tedy Laceyho ženu, která mu vysvětlí co měl pro jejího muže vypátrat.

Fred Lacey jednou vyhrál v kartách pětset dolarů a chtěl je dát své ženě jako překvapení. Tak je strčil do její boty. Nic netušící Paní Laceyová je zrovna odnese i s penězi na opravu. Když to Lacey zjistí hned si pro ně jede, peníze tam ještě jsou, ale zvláštní je že v naprosto nepoužitých desetidolarových bankovkách. Lacey tedy jednu z nich odešle svému příteli, který zjistí, že je to padělek. Detektiv Evans měl tedy zajistit výměnu padělků za pravé peníze.

V průběhu vyšetřování vraždy, se kterým mu pomáhá i zdejší šerif, se dostanou k bandě neonacistů, kteří chtějí pomocí falešných dolarů podporovat své Německé kolegy v Jižní Americe.

 

Časové vymezení děje není nijak dáno, ale pravděpodobně se jedná o konec čtyřicátých let. Děj je chronologický, prostor migrační. Jazyk je použit opět hovorový. Povídka je založena na těchto kompozičních principech: 1. klimaxový – děj je postupně vystupňován, 2. motivický princip – tematická složka (padělání bankovek) se v průběhu děje vytrácí, aby v závěrečné časti vyzněla. Paradoxní kulisou příběhu je uklidňující příroda a hory (na kterých se nevraždí).

V povídce se objevuje několik jevů jiných než v předešlých dvou románech, ale to může být způsobeno překladem. Co ovšem zůstává, je omračující humor, kterým hýří John Evans stejně jako Phil Marlowe. Když napřklad šerif s Evansem pronásledují vrahy, najdou na rozbahněné cestě stopy auta.

“…Pane Evansi jakej typ pneumatik podle vás zanechal ty stopy? Poznáte z nich něco?” … ”Cadillac V-12,” odpověděl jsem. “Sportovní kabriolet, uvnitř vysouvací stolek a příruční bar, sedadla potažena červenou kůží, dvě zavazadla vzadu. Hodiny na přístrojové desce se zpožďují o dvanáct a půl minuty.” Stál tam a přemýšlel o tom. Pak kývl tou svou velkou hlavou. Povzdechl si. “No, doufám, že vám to vynáší peníze,” řekl a otočil se…”

Ukázky

6.

Byl tam dřevěný pult mezi dveřmi a zadní stěnou, v koutě břichatá kamna, na stěně modře okopírovaná mapa okresu a nějaké kalendáře se zkroucenými okraji. Na pultě byly hromady zaprášených skládacích desek, rezavějící pero, lahvička inkoustu a něčí stetson ztmavlý propocením.

Za pultem byl starý dubový stůl se stahovací roletou, u stolu seděl muž a o nohu měl opřené velké zkorodované mosazně plivátko. Byl to mohutný, klidný muž a seděl zakloněn na své židli se svýma velkýma rukama bez chlupů sepjatýma na žaludku. Na nohou měl obnošené hnědé armádní boty a bílé ponožky, jeho oblečení se skládalo z hnědých pracích kalhot, které přidržovaly vybledlé šle, a z košile barvy khaki zapnuté až k límci. Vlasy měl prošedivěle hnědé, kromě spánků – ty měly barvu špinavého sněhu. Na levé straně prsou měl hvězdu. Seděl spíš na levé hýždi než na pravé, protože u pravé zadní kapsy měl kožené pouzdro a z pouzdra mu čouhal asi třiceticentimetrový revolver ráže 45.

Měl velké uši a vlídné oči a celkově vypadal nebezpečně asi jako veverka, ve srovnání s ní byl ale mnohem méně nervózní.

Naklonil jsem se přes pult a podíval se na něho, on na mne kývl hlavou a do plivátka vypustil asi čtvrt litru hnědé šťávy. Zapálil jsem si cigaretu a rozhlížel se, kam bych odložil zápalku.

"Klidně třeba na zem." prohodil. "Co pro vás můžu udělat, synku?"

Hodil jsem zápalku na zem a bradou jsem ukázal na tu mapu na stěně. "Sháněl jsem mapu zdejšího okresu. Někde je rozdávají místní obchodní komory. Mám ale dojem, že vy tu obchodní komoru nemáte."

"Žádný mapy tu už nemáme," řekl muž. "Před pár lety jsme jich měli fůru, ale už došly. Zaslechl jsem ale, že Sid Young nějaký má v tom fotografickým obchodě vedle pošty. Von tu dělá smírčího soudce a vedle toho vede fotografickej obchod a rozdává je lidem, aby věděli, kde smějí kouřit a kde ne. Máme tady riziko požárů. Já tu mám dobrou mapu okresu na stěně. Rád vám ukážu každý místo, kam se chcete vypravit. My chceme, aby se tu letní hosti cítili jako doma."

Pomalu se nadechl a vypustil další dávku tabákové šťávy.

"Jak se jmenujete?" zeptal se.

"Evans. Vy jste tu ochránce zákona?"

"Jo. Já jsem strážník pro Puma Point a podléhám šerifovi ze San Bernardina. Zákon tady, to jsem já a Sid Young. Já se jmenuju Barron. Pocházím z Los Angeles. Osumnáct let v hasičským sboru. Tady už jsem dost dlouho. Je tady krásně a ticho. Vy jste tu služebně?"

Nečekal jsem, že to bude opakovat tak brzy, ale on to udělal. To plivátko dostalo další pořádnou ránu.

"Služebně?" zeptal jsem se.

Mohutný muž zvedl jednu ruku od žaludku, strčil si jeden prst za límec a pokusil si uvolnit krk. "Služebně," opakoval klidně. "Tím chci říct, že doufám, že máte povolení nosit tu pistoli."

"Sakra, to je ji tak vidět?"

"Záleží na tom, jak a kam se člověk kouká," odpověděl a pohnul nohou na podlaze. "Možná bude nejlepší, když si to my dva mezi sebou vyjasníme."

Vstal, přešel k pultu a já jsem na pult položil svou portmonku a otevřel ji tak, aby mohl vidět za celuloidovým okénkem moji licenci. Vytáhl jsem zbrojní pas vydaný úřadem šerifa v Los Angeles a položil jej vedle licence.

Prohlédl si je. "Přece jen bych si radši zkontroloval číslo," řekl pak.

Vytáhl jsem pistoli a položil ji na pult vedle jeho ruky. Zvedl ji a porovnával čísla. "Vidím, že máte celkem tři. Doufám, že je nenosíte všechny najednou. Pěkná zbraň, synku. Ale nestřílí tak dobře, jako ta moje." Vytasil od boku ten svůj kanón. Byl to kolt typu Frontier a mohl vážit asi jako kufr. Potěžkal ho, vyhodil do vzduchu a po otočení zase chytil, pak ho dal zpět do pouzdra. Moji osmatřicítku ke mně postrčil po pultu.

"Jste tu služebně, pane Evansi?"

"Nevím to určitě. Dostal jsem vzkaz, ale ještě jsem příslušnou stranu nekontaktoval. Jde o důvěrnou záležitost."

Přikývl. V očích měl přemýšlivý výraz. Teď byly hlubší, chladnější, tmavší než předtím.

"Ubytoval jsem se U indiánské hlavy," řekl jsem mu.

"Nechci se míchat do vašich záležitostí, synku," sdělil mi. "My tu nemáme zločinnost. Občas nějaká ta rvačka nebo v létě vopilej řidič. Nebo se možná pár ostrejch mládenců na motorce vloupá do chaty, aby se vyspali a nakradli jídlo. Ale žádná skutečná zločinnost. Tady na horách je moc malá náklonnost ke zločinu. Lidi na horách jsou moc mírumilovní."

"To jo," podotkl jsem. "Ale přece jen ne."

Trochu se naklonil dopředu a díval se mi do očí.

"Teď zrovna." informoval jsem ho, "tady máte vraždu."

V jeho tváři se toho moc nezměnilo. Zkoumavě si mne prohlížel. Sáhl pro svůj klobouk a nasadil si ho na temeno hlavy.

"Co jste to říkal, synku?" zeptal se klidně.

"Na výběžku východně od obce kus cesty za tanečním parketem. Zastřelený muž, leží za velkým padlým stromem. Průstřel srdce. Seděl jsem tam, asi půl hodiny jsem pokuřoval, než jsem ho zpozoroval."

"Neříkejte," opáčil protáhle. ..Dole na Speaker Pointu, jo? Kus za hospodou Speaker´s Tavern. Tam že to je?"

"Správně," odpověděl jsem.

"Ze vám to ale trvalo hodně dlouho, než jste mi to vyklopil, co říkáte?" Jeho oči teď vůbec nebyly přátelské.

"Byl jsem v šoku," řekl jsem. "Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatoval."

Přikývl. "Vy a já tam hned pojedeme. Ve vašem voze."

"To nebude k ničemu dobře," upozornil jsem ho. "To tělo už tam není. Poté, co jsem to tělo našel, jsem šel zpět k svému vozu, ale za jedním keřem vylítl nějaký japonský pistolník a omráčil mne. Nějací muži tělo odnesli a odjeli pak člunem. Teď už tam po tom není ani vidu."

Šerif popošel od pultu a odplivl si do svého škopku. Pak lehce plivl na kamna a čekal, až to zapraská, ale ono bylo léto a v kamnech se netopilo. Obrátil se, odkašlal si a prohlásil: "Vy teď uděláte nejlíp, když půjdete domů a trochu si lehnete." Ruku nataženou podél boku zaťal do pěsti. "My chceme, aby se tady našim letním hostům líbilo." Teď zaťal obě pěsti, pak je energicky vrazil do mělkých předních kapes kalhot.

"Fajn," podotkl jsem.

"My tu žádný japonský pistolníky nemáme,." řekl šerif sveřepě. "Máme děsnej nedostatek japonskejch pistolníků."

"Vidím, že se vám ten příběh nelíbil." odpověděl jsem. "A co tenhle? Muž jménem Weber byl před malou chvílí zabit bodnou ranou zezadu v hotelu U indiánské hlavy. V mém pokoji. Někdo, koho jsem neviděl, mne omráčil něčím jako cihla a zatím co jsem byl v bezvědomí, toho Webera probodli. On a já jsme spolu mluvili. Weber pracoval v hotelu. Jako pokladník."

"Říkáte, že tohle se stalo ve vašem pokoji?"

"Jo."

"Vypadá to," řekl Barron uvážlivě, "že vy byste mohl mít špatnej vliv na naši obec."

"Tak tohle se vám taky nelíbilo?"

Zavrtěl hlavou. "Ne. Tohle se mi taky nelíbilo. Pokud ovšem nemáte tělo, který by k tomu pasovalo."

"Nemám ho zrovna s sebou," řekl jsem. "Ale můžu tam doběhnout a přinést vám ho."

Sáhl po mně a vzal mi zbraň snad nejtvrdšími prsty, jaké jsem kdy na sobě cítil. "Dost by mi vadilo, kdyby se ukázalo, že nejste ani trochu pomatenej, synku," pravil. "Ale radši si tam zajdu s váma. Dneska je pěkná noc."

"To jo," potvrdil jsem a neměl jsem se k odchodu. "Ten muž, pro kterého jsem přijel pracovat, se jmenuje Fred Lacey. Nedávno koupil chatu na Ball Sage Pointu. Baldwinovu chatu. A muž, kterého jsem našel mrtvého na Speaker Pointu, se jmenoval Frederick Lacey, podle řidičského průkazu v kapse. Je toho ještě mnohem víc, ale vy se asi nechcete zatěžovat detaily, viďte?"

"Vy a já," prohlásil šerif, "teď pomažeme do hotelu. Máte tu vůz?"

Odvětil jsem, že mám.

"Dobrý." řekl šerif. "Nebudeme ho potřebovat, ale dejte mi klíče."

Informace

Bibliografické údaje

e-kniha

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF):

  • 13. 5. 2023