Celá e-kniha Vražda na faře ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA TŘICÁTÁ DRUHÁ
Je třeba ještě něco dovyprávět. Plán slečny Marplové vyšel. Lawrence Redding nebyl nevinný a náznak, že záměna tablet měla svědka, způsobil, že udělal „něco neuváženého“. Takovou moc má špatné svědomí.
Byl ovšem jenom identifikován. Domnívám se, že první, co ho napadlo, bylo sebrat se a zmizet. Byla tu však ještě jeho společnice. Nemohl odejít, aniž by s ní promluvil, a nemohl čekat do rána. A tak zajde tu noc do Starého zámku – a dva nejschopnější Melchettovi důstojníci ho sledují. Kamínkem hozeným na okno vzbudí Annu Protheroeovou a po naléhavém šepotu ji přiměje, aby sešla dolů a promluvila s ním. Venku se bezpochyby cítil bezpečnější než uvnitř, kde mohli vzbudit Lettice. A když k tomu došlo, policejní důstojníci mohli beze zbytku vyslechnout, co si vyprávěli. Celá záležitost se oprostila od všech pochybností. Slečna Marplová vyhrála na celé čáře.
Soudní řízení s Lawrencem Reddingem a Annou Protheroeovou je všeobecně známé. Nehodlám se jím hlouběji zabývat. Chci se jen zmínit o tom, že byly vysoce oceněny schopnosti inspektora Slacka, jehož horlivost a inteligence vedly k předání zločinců spravedlnosti. O podílu slečny Marplové na tom případu se pochopitelně pomlčelo. Ji samotnou by myšlenka na něco takového vyděsila.
Dříve než došlo k soudnímu řízení, navštívila mě Lettice. Přihnala se zasklenými dveřmi do mé pracovny, přízračná jako vždy. Sdělila mi potom, že celou dobu byla přesvědčená o spoluvině své nevlastní matky. Ztráta žlutého baretu jí byla jen výmluvou, aby mohla prohledat pracovnu. Doufala, že najde něco, co policie mohla přehlédnout.
„Víte, oni k ní nepociťovali takovou nenávist jako já,“ pronesla zasněně. „A nenávist vám věci usnadní.“
Zklamaná výsledkem svého pátrání pohodila záměrně Anninu náušnici u psacího stolu.
„Protože jsem věděla, že to udělala, co je na tom? Každé usvědčení je stejně dobré. Přece ho zabila.“
Trochu jsem si povzdechl. Vždycky je tu něco, co Lettice nikdy nepochopí. V některých ohledech je morálně barvoslepá.
„Co hodláte dělat, Lettice?“ zeptal jsem se.
„Až bude po všem, odstěhuji se někam daleko.“ Zaváhala a potom pokračovala. „Odjedu se svou matkou.“
Udiveně jsem vzhlédl.
Přikývla.
„Vy jste to nikdy netušil? Paní Lestrangeová je moje matka. Chtěla mě vidět, a tak sem přišla pod cizím jménem. Doktor Haydock jí pomáhal. Je to její naprosto oddaný starý přítel – kdysi byl do ní celý pryč – můžete si toho všimnout! V jistém smyslu stále ještě je. Myslím, že muži byli vždycky do matky pobláznění. Matka je ještě teď strašně atraktivní. V každém případě doktor Haydock udělal vše, co bylo v jeho silách, aby jí pomohl. Nepřijela sem pod svým vlastním jménem z obavy, že lidé budou tu záležitost nechutně probírat a že ji budou pomlouvat. Šla ten večer navštívil otce a říct mu, že umírá a velice touží po tom, aby mě viděla. Otec byl bestie. Řekl jí, že ztratila všechny nároky a že já si myslím, že je mrtvá – jako bych se vůbec kdy smířila s touhle historkou! Lidé, jako byl můj otec, si nikdy nevidí na špičku nosu!
Matka však nepatří k těm, kteří se vzdávají. Myslela jen, že bylo slušné zajít nejprve k otci, ale když jí tak brutálně odmítl vyhovět, poslala mi vzkaz a já to zařídila tak, abych odešla dříve z tenisové party a sešla se s ní na konci pěšiny ve čtvrt na sedm. Bylo to jen uspěchané setkání a dohodly jsme se, kdy se opět sejdeme. Později jsem měla strach, že bude podezřelá ze zabití otce. Konec konců byla proti němu zaujatá. Proto jsem rozdrásala její starý portrét v podkroví. Měla jsem strach, kdyby tam policie přišla čmuchat, že objeví, komu ten portrét patřil. Doktor Haydock byl také vystrašený. Asi měl skutečně někdy dojem, že to matka udělala! Matka jedná dost bez rozmyslu – nepočítá s následky.“
Odmlčela se.
„Je to zvláštní. Matka a já jsme si navzájem blízké. S otcem to tak nebylo. Ale matka – víte, v každém případě s ní odjíždím. Budu s ní až – až do konce…“
Vstala a já jí podal ruku.
„Bůh vám oběma žehnej,“ řekl jsem. „Doufám, že…
