Celá e-kniha Třetí dívka ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
2
Zvonil telefon.
Zdálo se, že Hercule Poirot si toho vůbec není vědom.
Telefon zvonil s pronikavou a naléhavou vytrvalostí.
George vešel do pokoje a vykročil k telefonu, vrhnuv tázavý pohled na Poirota.
Poirot mávl rukou.
„Nezvedejte to,“ řekl.
George poslechl a vyšel z pokoje. Telefon zvonil dál. Pronikavé, protivné řinčení neustávalo. Náhle přestalo. Za minutu nebo za dvě začal však telefon zvonit zas.
„Sapristi! To jest jistě žena — takhle může zvonit jen žena.“
Vzdychl si, vstal a šel k přístroji.
„Zvedl sluchátko. „Allô,“ řekl.
„Je tam — jste to vy, monsieur Poirote?“
„Ano, já sám.“
„Tady Oliverová — máte nějaký jiný hlas. Nemohla jsem vás hned poznat.“
„Bonjour, madame — jak se máte?“
„Ach, děkuji, dobře.“ Hlas Ariadny Oliverové doléhal k němu obvyklým srdečným tónem. Známá spisovatelka detektivních románů a Hercule Poirot byli dobří přátelé.
„Volám vás skoro brzo, ale ráda bych vás o něco požádala.“
„Prosím.“
„Náš klub detektivních autorů pořádá jako každý rok slavnostní večeři; myslela jsem, jestli byste nepřišel jako host a nepronesl krátkou řeč. Bylo by to od vás moc a moc milé, kdybyste přišel.“
„Kdy tomu má být?“
„Třiadvacátého příští měsíc.“
Do telefonu zazněl hluboký vzdech.
„Žel bohu! Jsem příliš starý.“
„Příliš starý? Co si proboha myslíte? Vy nejste vůbec starý.“
„Myslíte, že nejsem?“
„Samozřejmě, že ne. Budete báječný. Můžete nám povědět spoustu rozkošných historek o opravdových zločinech.“
„A kdo to bude chtít poslouchat?“
„Všichni. Oni — monsieur Poirote, je vám něco? Stalo se něco? Slyším na hlase, že jste nějaký rozrušený.“
„Ano, jsem rozrušen. Byl jsem ve svých citech — no ale na tom nezáleží.“
„Ale povězte mi to přece.“
„Proč bych s tím měl dělat povyk?“
„A proč byste neměl? Jen pěkně přijďte a všecko mi to povězte. Kdy přijdete? Dnes odpoledne. Přijďte ke mně na čaj.“.
„Čaj odpoledne, to nepiju.“
„Můžete tedy dostat kávu.“
„V tuhle dobu nejsem na kávu zvyklý.“
„Tak čokoládu? Se šlehanou smetanou? Nebo nějaké thé? Vy přece rád popíjíte thé. Nebo citrónový střik. Nebo pomerančový. Nebo byste rád kávu bez kofeinu, jestli ji budu moci sehnat —“
„Ah ça, par exemple! Taková ohavnost.“
„Tak nějaký ten sirup, co máte tak rád. Mám tady v kredenci půl láhve Ribeny.“
„Co jest to Ribena?“
„Šťáva z černého rybízu.“
„Tedy opravdu, to se vám musí nechat! Vy se opravdu snažíte, madame. Vaše péče mě dojímá. Přijímám, s radostí s vámi dnes odpoledne vypiji šálek čokolády.“
„Dobrá. A pak mi povíte všechno, co vás tak rozrušilo.“ Položila telefon.
Poirot chviličku uvažoval. Pak vytočil číslo. Za okamžik řekl: „Pan Goby? Tady Hercuie Poirot. Jste nyní převelice zaměstnán?“
„Tak prostředně,“ řekl hlas pana Gobyho. „Víc než prostředně. Ale abych vám vyšel vstříc, monsieur Poirote, jestli spěcháte, jako že obvykle spěcháte, — pak řeknu, že moji hoši z velké části zvládnou, co máme teď na práci. Samozřejmě šikovné chlapíky není tak lehké sehnat jako dřív. Dneska si o sobě moc myslí. Myslí si, že to všechno znají, dřív než se začali učit. Ale co! Nemůžete čekat, že najdete starou hlavu na mladých ramenou. Bude mi potěšením být vám k službám, monsieur Poirote. Možná, že budu moci uvolnit na tu práci jednoho nebo dva z těch lepších mládenců. Domnívám se, že jde jako obvykle o shromáždění materiálu?“
Pokýval hlavou a poslouchal Poirota, jak přesně dopodrobna vykládá, co chce, aby se udělalo. Když byl s panem Gobym hotov, zavolal Poirot Scotland Yard a za chvíli byl přepojen na svého přítele. Ten vyslechl Poirotový požadavky a řekl:
„Nemyslíte, že toho chcete trochu moc? Někde se stala nějaká vražda. Čas, místo a doba neznámy. Smím-li říci své skromné mínění, vypadá to jako hra na slepou bábu, kamaráde.“ Z jeho slov zněl nesouhlas, když dodal: „Zdá se, že o tom nevíte vůbec nic.“
Ve čtvrt na pět toho odpoledne seděl Poirot v salóně paní Oliverové a popíjel s požitkem z velkého šálku čokoládu s šošolkou pěnivé šlehačky, kterou jeho hostitelka právě postavila vedle něho na malý s…
