Celá e-kniha Cyankáli v šampaňském ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 2
RUTH LESSINGOVÁ
Ve chvilce klidu ve svém rušném dni vzpomínala Ruth Lessingová na ženu svého zaměstnavatele Rosemary Bartonovou.
Neměla ráda Rosemary Bartonovou. Nevěděla ani dobře, jak moc ji nemá ráda, dokud poprvé nepromluvila s Viktorem Drakem onoho listopadového dopoledne.
Ta rozmluva s Viktorem byla počátkem toho všeho, tím se celá věc rozjela. Předtím byly věci, které si myslela a cítila, tak hluboko v jejím podvědomí, že o nich doopravdy nevěděla.
Byla oddána Georgeovi Bartonovi. Vždycky tomu tak bylo. Když k němu poprvé přišla jako rozvážná, schopná třiadvacetiletá dívka, viděla, že potřebuje, aby se ho někdo ujal. Ujala se ho. Vybrala mu přátele, našla mu vhodnou zábavu. Odvracela ho od nerozumných podniků a povzbuzovala ho, aby se příležitostně odvážil podniků rozumných. Během jejich dlouhé spolupráce George ani jednou nepojal podezření, že by byla něčím jiným než pozornou pomocnicí, která se řídí jím. Líbil se mu její zjev, pečlivě upravené lesklé tmavé vlasy, elegantní kostýmky a nažehlené blůzy, malé perly v pěkných uších, bledý, slabě napudrovaný obličej, jemná, nenápadná barva růže na rtech.
Měl pocit, že Ruth je naprosto správné děvče. Měl rád její neosobní věcný způsob, bez jakékoli citovosti a důvěrnosti. Důsledkem toho bylo, že s ní hodně mluvil o svých soukromých věcech a ona s pochopením poslouchala a vždycky nabídla nějakou užitečnou radu.
S jeho svatbou však neměla co dělat. Nelíbila se jí.
Nicméně ji vzala na vědomi a poskytla neocenitelnou pomoc v její přípravě a ušetřila tak paní Marleové hodně práce.
Nějaký čas po svatbě byla Ruth ve vztahu k svému zaměstnavateli rezervovanější. Omezila se čistě na práci v kanceláři. George ponechával značnou část rozhodováni v jejích rukou.
Byla však tak výkonná, že Rosemary brzy zjistila, že pomoc slečny Lessingové je neocenitelná ve všech směrech. Slečna Lessingová byla vždy příjemná, usměvavá a zdvořilá.
George, Rosemary a Iris jí všichni říkali Ruth a oni často přicházela na oběd na Elston Square. Bylo jí teď devětadvacet a vypadala právě tak, jako vypadala ve třiadvaceti.
I bez jakéhokoli důvěrnějšího náznaku Ruth vždycky přesně poznala Georgeovy nejmenší citové reakce. Věděla, kdy první nadšení z manželského života přešlo do blažené spokojenosti, věděla, kdy ta spokojenost ustoupila něčemu jinému, co nebylo tak snadno určit. V té době svou prozíravostí napravovala určitou nepozornost, kterou projevoval v některých maličkostech.
Ať byl George jakkoli roztržitý, Ruth si toho, jak se zdálo, nikdy nevšimla. Byl jí za to vděčný.
Jednoho listopadového rána s ní promluvil o Viktoru Drakeovi.
„Chci, abyste za mě udělala něco nepříjemného, Ruth.“
Tázavě na něj pohlédla. Nebylo zapotřebí říkat, že to jistě udělá. To se rozumělo samo sebou.
„Každá rodina má nějakou černou ovci,“ řekl George.
Chápavě přikývla.
„Bohužel, ten bratranec mé ženy je naprostý darebák. Už přivedl zpola na mizinu svou matku — takovou pošetilou sentimentální duši, která kvůli němu prodala většinu akcií. Začal tím, že padělal šek v Oxfordu — to se ututlalo — pak ho poslali do světa, ale nikdy nedělal dobrotu.“
Ruth poslouchala bez velkého zájmu. Tenhle typ znala, pěstovali pomeranče, zakládali slepičí farmy, odjížděli do Austrálie chovat ovce, dostávali místa v mamutích podnicích se zmrazeným masem na Novém Zélandě. Nikde se neosvědčili, nikde dlouho nezůstali a vždycky prodělali všecky peníze, které byly za ně do podniku vloženy. Tenhle typ ji nikdy moc nezajímal. Dávala přednost úspěšným mužům.
„Teď přijel do Londýna a otravuje mou ženu. Když ho viděla naposled, chodila ještě do školy, ale je to tak mazaný darebák, píše jí pořád o peníze, a já tohle nebudu trpět. Dal jsem si s ním schůzku v jeho hotelu na dvanáct hodin. Chci, abyste to za mě vyřídila. Nechci s tím chlapem přijít vůbec do styku. Nikdy jsem ho neviděl a nikdy ho vidět nechci a taky nechci, aby se s ním viděla Rosemary. Myslím, že bude možné celou tu věc udržet v mezích obchodní záležitosti, …
