Celá e-kniha Cyankáli v šampaňském ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 6
Přišli všichni.
George si ulehčeně oddychl. Do posledního okamžiku se bál, že někdo na poslední chvíli odpadne — ale byli tam všichni. Stephen Farraday, vysoký a prkenný, s trochu nafoukaným chováním. Sandra Farradayová v jednoduchých sametových černých šatech, se smaragdovým náhrdelníkem kolem krku. Ta žena měla dokonalé chování, o tom nebylo pochyby. Ruth byla také v černých šatech, které měly jen jedinou ozdobu, sponu posázenou drahokamy. Havraní hladce sčesané vlasy jí přiléhaly k hlavě, šíje a paže byly velmi bílé — bělejší než ostatních žen. Ruth byla pracující žena, neměla mnoho volného času, aby získala opálenou pleť. Její pohled se střetl s jeho, a jako by uviděla úzkost v jeho očích, povzbudivě se na něho usmála. Dodalo mu to odvahu. Věrná Ruth. Iris vedle něho byla nezvykle tichá. Na ní jediné bylo patrno, že je to neobvyklý večírek. Byla bledá, ale nějak jí to slušelo, získala tím jakousi vážnou trvalou krásu. Měla na sobě rovně střižené, jednoduché světle zelené šaty. Naposled přišel Anthony Browne a podle Georgeova názoru přišel rychlým, tichým krokem divoké šelmy — krokem pantera nebo snad leoparda. Ten chlapík opravdu nebyl docela civilizovaný.
Byli tam všichni pěkně — v Georgeově pasti. A teď mohla hra začít…
Koktajly byly dopity. Všichni vstali a prošli pod obloukovou klenbou do vlastního restaurantu.
Tančící páry, mazlivá černošská hudba, rychle a obratně se pohybující číšníci.
Charles jim přišel vstříc a s úsměvem je odvedl k jejich stolu. Byl na druhém konci místnosti, v úzkém výklenku, kam se vešly tři stoly — jeden velký uprostřed a dva malé pro dva po stranách. U jednoho seděl cizinec olivové pleti ve středních letech s krásnou blondýnkou, u druhého mladý hoch s děvčetem. Prostřední stůl byl vyhrazen pro Bartonovu společnost.
George je se společenskou obratností rozsadil.
„Sandro, vy se laskavě posaďte sem, napravo ode mě. Browne, vy vedle ní. Iris, má drahá, je to tvůj večírek, tak tě musím mít tady vedle sebe, a vy, Farradayi, se posadíte k ní. Pak vy, Ruth —“
Odmlčel se — mezi Ruth a Anthonym byla prázdná židle — stůl byl prostřen pro sedm lidí.
„Můj přítel se možná trochu zpozdí. Říkal, že na něj nemáme čekat. Přijde někdy později. Rád bych, abyste ho všichni poznali — je to ohromný chlapík, sjezdil skoro celý svět, může vám povědět pár znamenitých historek.“
Iris si byla vědoma, že cítí zlost, když si sedala. George to udělal schválně — odloučil ji od Anthonyho. Na jejím místě, vedle hostitele, by byla měla sedět Ruth. Takže George stále neměl Anthonyho rád a nedůvěřoval mu.
Zalétla pohledem přes stůl. Anthony se mračil. Nepodíval se na ni. Jednou vrhl ostrý postranní pohled na prázdnou židli vedle sebe. Řekl: „To jsem rád, že máte ještě dalšího muže, Bartone. Já totiž možná dřív odejdu. Je to naprosto nevyhnutelné. Narazil jsem tu na jednoho známého.“
George řekl usměvavě: „Že byste vyřizoval obchodní záležitosti ve večerních hodinách? Na to jste příliš mladý, Browne. Ne že bych zrovna věděl, co je váš obor.“
Náhodou nastala v konverzaci přestávka. Do ní zazněla Anthonyho rozhodná a chladná odpověď:
„Organizování zločinů, Bartone, tak tomu vždycky říkám, když se mě ptají. Organizování loupeží. Specialita krádeže. Návštěvy rodin v bytech.“
Sandra Farradayová se zasmála a řekla: „Vy máte co dělat se zbrojením, že, pane Browne? Zbrojařský král je zloduch dnešní doby.“
Iris viděla, jak se Anthonyho oči rozšířily náhlým překvapením. Řekl nedbale: „Nesmíte to na mě povědět, lady Alexandro, je to moc tajné. Špiclové jsou všude. Tak pozor na řeč.“
A potřásl hlavou s komickou vážností.
Číšník odnesl talíře po ústřicích. Stephen se zeptal Iris, jestli si nechce zatančit.
Brzy tančili všichni. Nálada se zvedla.
Pak měla Iris tančit s Anthonym.
Řekla: „To bylo od George ošklivé, že nás nenechal sedět spolu.“
„Naopak, to bylo od něho laskavé. Takhle se na tebe můžu pořád dívat přes stůl.“
„Opravdu tak brzy odejdeš?“
„Možná.“
Pak řekl: „Věděla jsi, že má přijít pluko…
