14.
Večer se Rogan se Stefanem Vrostkem vypravil do Černých houslí. Ukázalo se, že je to přesně onen druhu podniku, který si Wenta Pajerski mohl zvolit za své útočiště. Jídlo bylo dobré a porce obrovské. Podávaly se silné a laciné nápoje. Servírky byly nádherně kypré, veselé a statné a znaly mnoho mazaných způsobů, jak nastavit tučný zadek ke štípnutí. Akordeon hrál temperamentní melodii a v podniku se vznášel hustý a štiplavý tabákový kouř.
Wenta Pajerski vstoupil přesně v sedm večer. Vůbec se nezměnil, stejně jako zvířata zdánlivě nestárnou, jakmile dosáhnou jistého maximálního věku. A Wenta Pajerski byl jako zvíře. Štípl hned první servírku, až bolestí vyjekla. Naráz vypil celý korbel piva a zakuckal se, protože se při tom ani nenadechl. Potom se posadil k rozlehlému kulatému stolu, který měl rezervovaný, a brzy se k němu připojili jeho kumpáni. Smáli se a vtipkovali a pili francouzský koňak z láhve. Mezitím světlovlasá číšnice přinesla obdélníkovou vyřezávanou krabici. Pajerski ji otevřel a vytáhl šachové figury. Ze samotné schránky se pak stala šachovnice. Pajerski si rozestavil bílé kameny, kterými potáhne jako první, a nedal protivníkovi obvyklou možnost vybrat si náhodně mezi bílými a černými. To svědčilo o povaze vysokého Maďara. Ani v nejmenším se nezměnil.
Rogan a Vrostk celý večer sledovali Pajerského stůl Pajerski hrál do devíti hodin šachy a celou dobu pil. Přesně v devět světlovlasá číšnice šachy odnesla a servírovala večeři.
Pajerski jedl s takovou zvířecí chutí, že Roganovi bylo skoro líto ho zabíjet. Bylo to jako připravit o život nějakého bezstarostného nemyslícího tvora. Pajerski zvedl ke rtům talíř s polévkou a vypil její zbytek. Místo vidličky se oháněl lžící a do bezedných úst si sunul kopce rýže s masovou šťávou. Víno žíznivě hltal rovnou z láhve. Potom na celou místnost několikrát hlasitě říhnul.
Když Pajerski dojedl, zaplatil všem večeři, přičemž číšnici štípl do zadku a za výstřih jí jako spropitné zasunul hrst zmačkaných bankovek, aby jí mohl stisknout prsa. Všichni se přizpůsobili jeho chování; zřejmě ho buď velmi obdivovali, nebo se ho velmi báli. Jeho společníci se s ním vydali do temných ulic, šli v objetí a hlučně hovořili. Když míjeli otevřenou kavárnu, v níž ještě hrála hudba, Wenta Pajerski na chodníku předvedl medvědí valčík a roztočil se s nejbližším kumpánem v náručí.
Rogan a Vrostk je sledovali, dokud muži nezmizeli v budově se složitě zdobeným průčelím. Potom Vrostk mávl na taxík a nechali se odvézt na konzulát. Vrostk Roganovi půjčil k přečtení Maďarovu složku. „Tady se dozvíte, jak Pajerski tráví zbytek večera,“ řekl. „Nemusíme ho sledovat všude. Každý večer dělá to samé.“
Složka byla tenká, avšak poučná. Wenta Pajerski působil jako výkonný důstojník komunistické tajné policie v Budapešti. Přes den pilně pracoval v sídle městské rady. Ve stejné budově měl také k dispozici velký byt. Jeho kancelář i byt střežila početná jednotka tajných policistů. Z budovy odcházel přesně v půl sedmé večer, ovšem v doprovodu strážců v civilních šatech. Nejméně dva byli i mezi muži, kteří ho doprovázeli toho dne.
Wenta Pajerski byl ze sedmi mučitelů jediný, kdo u této práce zůstal. Obyčejní občané, podezřelí z protistátní činnosti, mizeli v jeho kanceláři a už se nikdy neobjevili. Předpokládalo se, že má prsty v únosech západoněmeckých vědců. Pajerski byl vysoko na seznamu zločinců studené války, jejichž likvidaci by Západ uvítal. Rogan se pochmurně usmál. Chápal, proč Bailey tak ochotně spolupracuje a proč Vrostk trvá na tom, aby měl nade vším kontrolu. Důsledky Pajerského vraždy otřesou celou Budapeští.
Složka také objasňovala, proč Pajerski s přáteli vešel do domu se zdobeným průčelím. Byl to nejdražší a nejexkluzivnější nevěstinec nejen v Budapešti, ale na celém území za Železnou oponou. Pajerski nejprve zhodnotil všechny dívky v podniku a pak se nejméně se dvěma odebral nahoru k radovánkám. O hodinu později byl zase na ulici, kouřil obrovský doutník a vypadal spokojeně jako medvěd,…
