Kapitola desátá
„Iberionci?“ zopakoval Erak. „Proč si myslíš, že to byli oni?“
Ale Hal zvedl ruku, aby odrazil tu otázku. Rychle se rozhlédl po palubě. Stiga nikde neviděl. V noci měl na starosti kormidlo. Nepochybně ještě spal.
„Thorne,“ zavolal. Ani příliš nezvýšil hlas, ale starý bojovník byl okamžitě vzhůru. Zvedl se a vydal se k Halovi, ale skirlův další rozkaz ho obrátil zpátky.
„Vzbuď Stiga a oba sem přijďte,“ řekl Hal. Podíval se na Eraka. Velký muž viditelně hořel zvědavostí, ale Hal se na něj omluvně usmál. „Počkáme, až tu budou ostatní. Abych se nemusel opakovat,“ vysvětlil.
Na palubě válečné lodi, kde každou chvílí hrozilo nebezpečí, reagovali lidé na rozkazy většinou rychle a neztráceli čas otázkami. Stig byl vzhůru ve chvíli, kdy mu Thorn položil ruku na rameno. Oči měl otevřené a už se zvedal na nohy.
„Co se děje?“ ptal se.
Thorn ukázal na Hala a Eraka, kteří na ně čekali. „Hal nás volá.“
Oba se vydali na záď. Pohybovali se lehce v rytmu lodi. Když byli na doslech, Hal je oba oslovil.
„Pamatujete si, jak jsme v Sonderlandu vyváděli na břeh ty Iberionce?“
Oba přikývli, svraštili obočí a čekali, kam tenhle rozhovor povede.
Hal rychle pokračoval. „Jeden z nich byl zvlášť výřečný. Pokřikoval na nás výhrůžky.“
Stig zauvažoval nad otázkou a pak pomalu přikývl. „Vzpomínám si. Mluvil o tom, jak budeme litovat. Jak dostaneme, co si zasloužíme.“ Zamračil se, zatímco ta vzpomínka rostla. „Řekl jsi, že je to jen chvástání,“ podotkl.
Hal přikývl. „To jsem si tenkrát myslel. Ale něco mě napadlo. Pamatujete si, jak se ho jeho společníci snažili umlčet?“
Tentokrát odpověděl Thorn. „Máš pravdu. Nejméně jeden z nich se ho snažil zastavit. Strčil do něj ramenem a nadával mu.“ Zarazil se a pak zamyšleně dodal. „Jako by hodně stál o to, aby přestal mluvit.“
Hal už horlivě přikyvoval. „Přesně tak. Jako by se bál, že jeho druh vyzradí nějaký tajný plán.“
„Něco, co na nás Iberionci chystali,“ dodal Stig.
„Přesně!“ vykřikl Hal, když vzpomínky jeho přátel jen posílily podezření, které celou noc obracel v mysli. „Sotva by ho tak moc chtěli umlčet, kdyby vyhrožoval naplano. Věděli, že se chystá nějaký plán – nějaký způsob, jak za všechno zaplatíme.“
„Za co jste měli zaplatit?“ zeptal se Erak s čelem nakrčeným, jak se snažil pochopit celý ten rozhovor.
Tentokrát odpověděl Thorn. „Zaplatit za to, že potlačujeme pirátství. Co jen to řekl? Něco jako: budete litovat, že jste kdy spatřili iberionskou loď. A taky že dostaneme lekci.“
„To je dost konkrétní,“ řekl Hal. „Rozhodně naznačoval, že mají něco za lubem. Nějaký plán. A že se nám nebude líbit, až ho provedou.“
Hal se při řeči otočil k Erakovi a svá slova věnoval přímo oberjarlovi. Erak nevěřícně vystrčil spodní ret. „Jak říkáš, nejspíš to bylo jen chvástání a prázdné výhrůžky.“
Ale Hal nesouhlasně vrtěl hlavou. „Proč by ho pak jeho druhové tolik chtěli umlčet?“
Erak chtěl promluvit, ale pak se zarazil a po tváři mu přeběhl stín pochybnosti. Hal uviděl to zaváhání a dychtivě pokračoval, jak mu ta myšlenka rostla v hlavě.
„Nechtěli, aby nás varoval, že mají v plánu nějakou pomstu. Viděli, že může prozradit něco opravdu důležitého, a chtěli ho zarazit! Jaký jiný důvod by měli k tomu ho umlčet?“
To bylo podle Hala jádro celé věci. Výhrůžky a nadávky neznamenaly nic. Ale skutečnost, že se Iberionci honem snažili svého druha umlčet, znamenala, že v těch výhrůžkách je něco podezřelého – něco vážného, co bylo namířeno proti Skandijcům.
„Takže říkáš…,“ začal Erak pomalu a jeho mysl se potýkala s novou informací.
Hal ho přerušil. „Říkám, že to byli Iberionci, kdo naplánovali krádež Vlčího větru. Konec konců, není tajemství, že nás nenávidí – možná víc než Hungassiové nebo Magyarani. Zamyslete se nad tím: za poslední roky jsme jim způsobili nejvíc potíží. Zajali jsme spoustu iberionských lodí.“
„A tak ukradli Vlčí vítr, aby se pomstili,“ řekl Erak a tón jeho hlasu naznačoval, že začíná přijímat Halovu teorii.
„Nebo šlo o víc než jen o to,“ vložil se do hovoru Tho…
