Temná věž 4 – Čaroděj a sklo (Stephen King)

6

„První pomoc může počkat,“ řekl Eddie. Vzal Jakea kolem ramenou a vedl ho k žebříku. „Dokážeš s tou rukou vylézt nahoru?“

„Ano. Ale Ocha neunesu. Rolande, vezmeš ho?“

„Jistě.“ Roland zvedl Ocha a zastrčil si ho za košili, stejně jako když tehdy při pronásledování Jakea a Gashera slézal šachtou pod město. Ochu vykukoval na Jakea svýma jasnýma, zlatě lemovanýma očima. „A jdeme nahoru.“

Jake šplhal. Roland těsně za ním, aby Ochu mohl natahovat dlouhý krk a očichávat chlapci paty.

„Suze?“ zeptal se Eddie. „Potřebuješ vysadit?“

„Abys mi mohl těma nenechavýma prackama ohmatávat vystrčený zadek? To teda ne, běloušku!“ Pak na něj mrkla a začala šplhat, a snadno se přitahovala vzhůru svýma svalnatýma rukama a pahýly nohou udržovala rovnováhu. Počínala si rychle, ale Eddiemu to nebylo dost rychle. Natáhl se a mírně ji štípl tam, kde se to hodilo. „Ach, má počestnost!“ vykřikla Susannah se smíchem a zakroutila očima. A byla pryč. Zbýval jenom Eddie. Stál pod žebříkem a rozhlížel se po luxusním voze, o kterém byl ještě donedávna přesvědčen, že bude možná rakví jejich ka-tet.

Tys to dokázal, kluku jeden, řekl Eddie. Ukecal jsi ho, aby se podpálil. Věděl jsem, že to dokážeš, sakra. Pamatuješ, jak jsem to říkal těm šupákům za hospodou u Dahlieho? Jimmiemu Poliovi a ostatním? A jak se chechtali? Ale tys to dokázal. Poslals ho domů s natrženou prdelí.

No, rozhodně to zabralo, pomyslel si Eddie, a aniž si to uvědomil, sáhl na pažbu Rolandovy pistole. Stačilo to, abychom zase jednou odkráčeli po svých.

Vystoupal po dvou příčlích, pak se podíval dolů. V Panském voze už bylo mrtvo. Jako by tam bylo mrtvo už dlouho, vůz se proměnil v další artefakt světa, který se hnul.

„Adios, Blaine,“ řekl Eddie. „Sbohem, parťáku.“

A vyšplhal za svými přáteli nouzovým východem na střechu.