Temná věž 4 – Čaroděj a sklo (Stephen King)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

5

Eddie poznal ten hlas, který zaburácel z kouřové mapy trasy, jež visela nad zeleným trůnem, ale nevěřil, že je to Blaine Mono, stejně jako nevěřil, že tohle je Smaragdové město; Blaine byl prostě mrtvý jako psí bobek. Eddie ho poslal domů s natrženou prdelí.

„TAK VÁS ZASE VÍTÁM, POUTNÍČKOVÉ MOJI!“

Kouřová mapa trasy pulzovala, ale Eddie si ji už nespojoval s hlasem, i když to asi někdo od nich čekal. Ne, ten hlas přicházel z těch válců nahoře.

Pohlédl dolů, uviděl Jakeův křídově bílý obličej a klekl si vedle něj. „Je to bouda, chlapče,“ řekl.

„N-ne – je to Blaine – není mrtvý –“

„Ale je mrtvej. Tohle je jenom něco jako zesílený hlášení školního rozhlasu – kdo je po škole a kdo se má hlásit v učebně šest na terapii řeči. Chápeš?“

„Cože?“ Jake na něj hleděl, rty měl vlhké a roztřesené, oči omámené. „Co to –“

„Ty roury jsou repráky. Z dvanáctireprákovýho dolby systému zní i prasečí kvíkot úctyhodně. Pamatuješ na ten film? Muselo to znít mohutně, protože je to bumhuk, Jakeu – jenom bumhuk.“

„CO MU TO POVÍDÁŠ, EDDIE Z NEW YORKU? ZASE NĚJAKÝ SVŮJ HLOUPÝ, ZLÝ VTÍPEK? NĚKTEROU SVOU NEFÉR HÁDANKU?“

„Jo,“ řekl Eddie. „Zrovna tuhletu: Kolik dvojpólových počítačů je potřeba k zašroubování žárovky? Co seš zač, kámo? Vím sakra dobře, že nejsi Blaine Mono, tak co jsi zač?“

„Já – JSEMOZ!“ zaburácel hlas. Skleněné sloupy blýskaly stejně jako válce za trůnem. „VELKÝ OZ! MOCNÝ OZ! KDO JSTE VY?“

Susannah vyjela vpřed, až se její křeslo ocitlo u paty kalně zelených schodů k trůnu, vedle kterého by vypadal jako trpaslík i lord Perth.

„Jsem Susannah Deanová, ta malá a zmrzačená,“ řekla, „a vychovávali mě, abych byla zdvořilá, ale ne abych snášela takové blbosti. Jsme tu, protože tu máme být – proč jinak tam pro nás byly ty boty?“

„CO PO MNĚ CHCEŠ, SUSANNAH? CO BYS CHTĚLA, DĚVENKO?“

„Ty to víš,“ řekla, „chceme, co chce každý, pokud vím – chceme se dostat domů, protože není nad domov. My –“

„Nemůžeme se vrátit domů,“ ozval se Jake. Rychle, vyděšeně drmolil. „Nemůžeme se vrátit domů, to říkal Thomas Wolfe, a je to pravda.“

„Je to lež, brouku,“ řekla Susannah. „Čirá lež. Můžeš se vrátit zase domů. Stačí, když najdeš tu správnou duhu, a projdeš pod ní. My jsme ji našli. Ten zbytek je jenom, víš, dobrá práce nohou.“

„VRÁTILA BY SES DO NEW YORKU, SUSANNAH DEANOVÁ? EDDIE DEANE? JAKEU CHAMBERSI? O TO ŽÁDÁTE OZE? MOCNÉHO A SILNÉHO?“

„New York už pro nás není domovem,“ odmítla Susannah. Vypadala nepatrně, ale zároveň nebojácně, jak tak seděla ve svém novém kolečkovém křesle u paty obrovitého, pulzujícího trůnu. „Stejně jako pro Rolanda už není Gilead domovem. Vezmi nás zpátky na stezku Paprsku. Tam chceme jít, protože je to naše cesta domů. Jediná cesta domů, kterou máme.“

„JDĚTE PRYČ!“ zakřičel hlas z válců. „JDĚTE PRYČ A VRAŤTE SE ZÍTRA! PAK BUDEME MLUVIT O PAPRSKU! LÁRY FÁRY, ŘEKLA SCARLETT, BUDEME MLUVIT O PAPRSKU ZÍTRA, PROTOŽE ZÍTRA JE TAKY DEN!“

„Ne,“ řekl Eddie. „Budeme o tom mluvit hned.“

„NEPOKOUŠEJTE SE VZBUDIT HNĚV VEKÉHO A MOCNÉHO OZE!“ křičel hlas a válce zuřivě zableskly při každém slově. Susannah byla přesvědčena, že je to mělo vyděsit, ale jí to připadalo spíš zábavné. Jako by se dívala na prodavače, který předvádí dětskou hračku. Hej, děti! Když promluvíte, ty válce začnou pěkně barevně svítit! Zkuste si to samy, uvidíte!

„Zlato, radši poslouchej, a hned,“ řekla Susannah. „Ty se nepokoušej vzbudit hněv lidí, co mají pistole. Zvlášť když žiješ ve skleněném domě.“

„ŘEKL JSEM, ABYSTE SE VRÁTILI ZÍTRA!“

Červený kouř se začal znovu valit z otvorů v opěrkách trůnu. Byl ještě hustší. Obrys Blaineovy trasy se rozostřil a splynul s dýmem. Kouř se tentokrát zformoval do obličeje. Byl úzký, tvrdý a pozorný, lemovaný dlouhými vlasy.

To je ten muž, kterého Roland zastřelil v poušti, pomyslela si Susannah udiveně. To je ten Jonas. Vím to.

Oz nyní promluvil mírně chvějivým hlasem: „CHCETE VYHROŽOVAT VELKÉMU OZOVI?“ Rty obrovitého, kouřového obličeje, který se vznášel nad sedadlem trůnu, se stáhly v hrozivém a pohrdavém šklebu. „VY NEVDĚČNÍCI! ACH, VY NEVDĚČNÍCI!“

Eddie, který poznal kouř a zrcadla, když nějaké viděl, pohlédl jiným směrem. Oči se mu rozšířily a vzápětí popadl Susannah za paži nad loktem. „Podívej,“ zašeptal. „Kristepane, Suze, podívej se na Ocha!“

Brumlák se vůbec nezajímal o kouřové přízraky, ať už to byly mapy trasy jednokolejky, mrtví Lovci rakví nebo jen hollywoodské zvláštní efekty z období před druhou světovou válkou. Uviděl (nebo ucítil) něco zajímavějšího.

Susannah popadla Jakea, otočila ho a ukázala na brumláka. Uviděla, že chlapec pochopil a vykulil oči jen okamžik předtím, než Ochu doběhl k malému výklenku v levé stěně. Byl oddělený od hlavní komnaty zeleným závěsem stejné barvy, jakou měly skleněné stěny. Ochu natáhl dlouhý krk, chytil látku závěsu do zubů a trhl.

Za závěsem blikala červená a zelená světla, uvnitř skleněných krabic se otáčely válce, v řadě osvětlených ciferníků se pohybovaly sem a tam ručičky. Ale Jake si těch věcí sotva všiml. Byl to ten muž, co zaujalo veškerou jeho pozornost, ten, který seděl zády k nim u ovládacího pultu. Zcuchané vlasy slepené špínou a krví, mu visely na ramena ve zfilcovatělých chomáčích. Na hlavě měl sluchátka a mluvil do maličkého mikrofonu, který mu visel před ústy. Seděl zády k nim a nejdřív si vůbec neuvědomil, že ho Ochu vyčenichal a objevil jeho úkryt.

„BĚŽTE!“ duněl hlas z válců – jenomže teď Jake uviděl, odkud doopravdy vychází. „VRAŤTE SE ZÍTRA, JESTLI CHCETE, ALE TEĎ JDĚTE! VARUJI VÁS!“

„Je to Jonas, Roland ho nakonec asi nezabil,“ zašeptal Eddie, ale Jake už věděl. Poznal ten hlas. I když byl zdeformovaný zesilovači v barevných válcích, on ten hlas poznal. Jak mohl vůbec uvěřit, že ten hlas patří Blaineovi?

„VARUJI VÁS, JESTLI ODMÍTNETE –“

Ochu zaštěkal, ostře a rozkazovačně. Muž ve výklenku s přístroji se začal otáčet.

Pověz mi, kamaráde, vzpomněl si Jake, jak mu ten hlas kdysi říkal, ještě než jeho majitel objevil pochybný půvab zesilovačů. Pověz mi všechno, co víš o dvojpólových počítačích a přechodových obvodech. Pověz mi to, a já ti dám napít.

Nebyl to Jonas a nebyl to vůbec žádný Čaroděj. Byl to vnuk Davida Quicka. Byl to Tikyták.

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024