7
Mark se krčil za kamenem. V pravé ruce držel připravený oštěp a v levé další dva. Za balvanem o kousek dál čekal podobně ozbrojený Wagooth. Jediný rozdíl byl v tom, že troglodyt neměl na svých zbraních glavenitové hroty, ale pazourkové. Mark však musel uznat, že špice oštěpů jsou opracovány velmi dobře a v rukou silného muže poslouží jako skvělá zbraň.
Tohle nebyl lov jako mnoho jiných, ale Velký lov na tisícihlavé stádo a silného ryzáka, jak o něm mluvil Gruach. Mark až dosud přes veškerou svou snahu nezjistil víc, a tak mu nezbylo než vyčkat. Věnoval se zatím okolní krajině. Zdejší tajgo-tundra vypadala všude stejně. Tráva, mokřady, místy smrkové pralesy a na sušších místech břízy. A mezi tím vším spousty zvěře. Lovné i lovící. Mark už u ohně slyšel spoustu zkazek o lidožravých medvědech a dalších monstrech, která dokázala zabít i mamuta. Příliš jim nevěřil, ale stále se měl na pozoru.
„Blíží se,“ sykl Wagooth ze svého úkrytu.
Mark pevněji sevřel oštěp a nadechl se, aby mohl v případě potřeby křikem odradit pádící koně, kteří by si k cestě vybrali právě jejich proluku mezi dvěma skupinami bříz. Pohled mu přitom náhodou padl na předloktí. Někde přišel k dalšímu škrábanci. Šrámu, opravil se v duchu, vlastně lehké tržné ráně, usoudil nakonec. Uvědomil si, že pár desítek dnů mezi troglodyty ho donutilo přehodnotit názory na to, co je nebezpečné zranění, skutečná námaha, zima a nepohodlí. Téměř se dalo říct, že si zvykl na každodenní boj o život. Ale právě proto ho stálo nezměrné úsilí přinutit se přemýšlet o situaci, kvůli které se tady vlastně ocitl.
Země se rozechvěla údery tisíců kopyt, ve vzduchu se náhle vznášel prach a pach koňských těl. V čele obrovského stáda cválal velký ryzák. Mark, přestože nebyl specialista na koně, okamžitě pochopil, že je to vůdce. Nejsilnější samec široko daleko. O zlomek později se za čelem stáda přihnala telepatická vlna. Mark stiskl zuby, aby potlačil zaúpění, a mimoděk sevřel oštěp, až mu na předloktí naskákaly provazce svalů. Ten myšlenkový útok měl na svědomí Gruach. Tohle nebyl telepatický kontakt, ale telepatický boj, šaman se snažil vědomím ovládnout vzpouzejícího se hřebce. Mark cítil jen ozvěnu duelu, ale přesto to bylo blízko hranice, kterou ještě dokázal snést. Uvědomoval si, že ho zachránila jeho slabší vnímavost.
Gruach po chvíli ovládl vůdce a s ním celé stádo. Tisíce koní teď cválaly najednou jinou cestou, než by si vybraly o své vůli – přímo k stometrovému srázu, pod kterým už čekala většina kmene. Mark se nedokázal oprostit od silné emanace šamanovy vůle. Cítil, jak hřebci mizí půda pod nohama, jak hrabe předníma nohama, vzpíná se ve vzduchu a potom – dopadá na zem. A za ním následovali další a další koně… Země pod srázem zrudla krví mrtvých zvířat, Mark cítil bolest a utrpení těch, co přežili. A věděl, že totéž cítí i kmenový čaroděj. V jednu chvíli si myslel, že Gruach v záchvatu loveckého šílenství hodlá snad povraždit celé stádo. Potom však telepatický kontakt změnil směr: šaman vyvolal představu hřebce-vůdce cválajícího pryč od srázu a jatka skončila.
„Dobrý lov, šamanův lov!“ zazubil se Wagooth. „Zima nebude zlá, přežijí i malé děti!“ Mark mu však neodpověděl, protože na jeho telepatickém příjmu se nerozhostilo ticho, jak očekával, ale cítil jakýsi šum, tisíce tápavých hledajících panožek. Pokusil se vybičovat svůj šestý smysl na nejvyšší citlivost, ale nezjistil nic, prchavé stopy se rozpustily v klidu. Ze zkušenosti věděl, že se to stává, pokud se násilím snaží překonat určitý bod.
„Jdem jim pomoct s masem?“ zeptal se ho Wagooth podruhé.
Mark mechanicky přikývl a následoval ho.
Pod srázem už všichni pracovali: vyvrhovali vnitřnosti, porcovali, solili a rozdělovali maso, vybírali kosti na pozdější výrobu nástrojů a nejstarší čistili lebku vůdce stáda, aby ji mohli přidat do kmenové svatyně. Těhotné ženy připravovaly slavnost. Mark vnímal vzrušení a radost všech členů kmene, úspěch tohoto lovu pro ně byl otázkou života a smrti.
Dlouho nechápal, jak cht…
