2
Mark se ráno probudil v posteli vonící šeříkem, strop nad ním zdobil hologram kvetoucí louky. Místo Clarence ležel na polštáři stručný vzkaz:
Ode dneška musím zase chodit do práce. Ozvi se mi, chci ti něco důležitého říct. A následovalo číslo videofonního spojem. Mark se při vzpomínce na vášnivou noc pousmál, sáhl po videofonu, ale zastavilo ho zuřivé pípání jeho osobního komunikátoru.
„Mark Stone na příjmu,“ ohlásil se.
„Nevím, co se děje, ale máte se okamžitě hlásit u plukovníka Gezmena,“ uslyšel trochu polekaný hlas Peggy, sekretářky generála Khova, velitele Služby pro dohled nad primitivními planetami.
„Khov je kde?“ zeptal se zvědavě.
„Byl odvolán na nějaké důležité jednání s Vesmírnou policií a bůhvíkým ještě. Zastupuje ho právě Gezmen. Hlaste se co nejrychleji, kapitáne, vypadá to, že se po vás bude chtít vozit,“ prozradila mu Peggy a ukončila spojení.
Mark z jejího tónu pochopil, že nežertuje. Oblékl se, do kapsy schoval vzkaz od Clarence a vyšel před dům. Tam už na něj čekal trans, rychlý dopravní prostředek vznášející se na antigravech pár centimetrů nad zemí. To bylo dílo Peggy. Je skvělá, pomyslel si Stone a umínil si, že si z ní příště nebude tolik utahovat.
Plukovník Gezmen se v křesle generála Khova rozvaloval, jako by mu doopravdy patřilo, a Mark se musel ovládat, aby mu svou nechuť nedal najevo.
„Takže to jste vy osobně, kapitáne. Váš věhlas začíná pronikat i za hranice téhle –“ Gezmen se pohrdlivě rozhlédl kolem sebe, „zkostnatělé a zkorumpované organizace. Jsem jejím řízením pověřen jen dočasně, než budou ukončeny zkoušky nového průzkumného robota firmy AwaCrough, kterých se účastní i vaši přímí nadřízení. Proto se tenhle chlív nebudu pokoušet vymetat, jen to tu nějakou dobu přetrpím.“
„Máte pro mě nějaký rozkaz, pane, nebo jste si mě nechal zavolat, abyste měl alespoň jednoho posluchače pro své poněkud nelogické úvahy?“ zeptal se Mark ledově.
Služba pro dohled nad primitivními planetami měla jako každá organizace spoustu chyb, ale lidé pracující venku, agenti, jako byl Mark Stone, na sebe navzájem spoléhali a při záchraně kolegy žádný z nich neváhal nasadit svůj život.
Gezmen se přihrbil, jako by mu ta slova zasadila ránu, a Mark Stone si uvědomil, že ten člověk není zvyklý příkazy vydávat, ale naopak plnit. To bylo podivné.
„K věci, kapitáne,“ štěkl Gezmen, když se vzpamatoval. „Mám pro vás něco naléhavého, misi na planetu Samuh III. Ztratil se nám umělý pozorovací satelit, navíc přišlo anonymní udání, že tam někdo porušuje zákon o nevměšování.“
Mark okamžik pátral v paměti.
„Samuh III je planeta osídlená prehistorickou civilizací někde na pomezí doby kamenné a doby bronzové! To není má specializace!“ ohradil se.
„Udání o porušení zákona má nejvyšší prioritu,“ ušklíbl se Gezmen, „nebo se snad chcete vzdát své hodnosti kapitána?“
To Mark rozhodně nechtěl.
„Neptun je připraven, odstartujte ihned!“ Mark se bez zasalutování otočil a opustil pracovnu. Stále víc si byl jistý, že to není normální mise. Gezmen se choval, jako by šlo o něco osobního.
***
„Rayi?“ pokusil se telepaticky zkontaktovat se svým přítelem androidem. Kybernetici obvykle tvrdili, že je nemožné, aby se vyvinul nějaký vztah mezi člověkem a robotem, který představoval jen velmi složitý program, ale Ray s Markem spolu pracovali dlouho a vytvořili si jakýsi zvláštní druh kamarádství, nejen telepatický kontakt. Navíc byl Ray modelem vyráběným jen krátkou dobu, protože se ukázalo, že telepatické spojení u každého nefunguje a není tak výhodné, jak se původně soudilo. Ray kromě toho prošel množstvím úprav, které ho ještě víc odlišovaly od sériového modelu.
„Slyším tě, právě se vracím od Elsy. Zbláznil se jim vývojový typ androida a poranil několik lidí. Musel jsem ho zneškodnit a taky odstranit minové pole, které vytvořil kolem základny. Dost fuška.“
Mark měl na okamžik na Elsu dopal, že nepožádala o pomoc jeho, ale hned se vrátil k důležitějším věcem.
„Khov byl dočasně odvelený, je tu místo něho nějaký Gezmen a posíl…
