Neználek ve Slunečním městě (Nikolaj Nosov)

Kapitola devátá
RADIOLA

Pásový motocykl se liší od obyčejného hlavně tím, že se nepohybuje na kolech, ale na housenkovém pásu jako pásový traktor. Ovšem traktory mívají pásy dva, kdežto motocykl jeden, takže při jízdě je potřeba udržovat rovnováhu jako na kole. Na traktorech jsou pásy kovové, na motocyklech z gumy. Proto jezdí takový motocykl úžasně měkce, velmi rychle a je nadmíru pohyblivý. Pásový motocykl může jezdit i po té nejhorší cestě, a dokonce i tam, kde vůbec žádná cesta není.

O tom všem vyprávěl našim cestovatelům jejich nový známý. Když se dověděl, kam jedou, měl z toho velikou radost a prozradil jim, že je také ze Slunečního města a že se jmenuje Pšenda. Ve chvilce přijeli ke kopci a hnali se nahoru. Svah byl tak strmý, že Strakáček, který seděl vzadu, začal sjíždět ze sedadla. Nakonec ucítil, že už nemá skoro na čem sedět, a křikl:

“Hej, zastavte! Nebo spadnu!“

Ani to nestačil dopovědět - a bum! Pšenda ještě v kopci zastavil a honem běžel Strakáčkovi na pomoc. Neználek a Knoflenka za ním. Když viděli, že je Strakáček celý, byli rádi a Pšenda řekl:

“Vidíte, tohle je další veliká přednost pásového motocyklu: že nemá kola. Sedlo může být nízko nad zemí, a tak se při pádu nikdy neuhodíte tolik, jako kdybyste spadli z obyčejné motorky.“

Naši cestovatelé stáli teď zase na kopci a znovu spatřili ty zvláštní kruhy, které viděli už dřív.

“Ach!“ zvolala Knoflenka, a dokonce zatleskala. „Už jsem na to přišla: ty kruhy - že to jsou pole, co orají ty vaše stroje?“

“Správně,“ potvrdil Pšenda. „Černé kruhy tamhle vpravo, to jsou čerstvě zoraná pole, na nich ještě nevyrostlo nic. Kde se už objevilo osení, tam jsou kruhy zelené. Červené kruhy jsou maková pole a žluté, to jsou kvetoucí pampelišky.“

“A ty bílé?“

“Ty bílé jsou taky pampelišky, ale už odkvetlé, s pápeřím.“

“A proč sejete pampelišky? Copak jsou k jídlu?“ podivil se Neználek.

“To ne, ale z kořenů vyrábíme gumu, z lodyh všelijaké plastické hmoty, vláken používáme k výrobě tkanin a ze semen lisujeme olej.“

“Víte,“ řekl Pšendovi Strakáček, „něčemu trošku nerozumím. To chápu, že ta barevná kola jsou pole, kde roste - no dejme tomu mák nebo pampelišky, ale tamhle v dálce je celá krajina jako hrášková. Co to je?“

“Ty mrňavé hrášky jsou zrovna taková kulatá pole, jenže daleko, a tak se zdají malinkatá.“

“Nu co, to je každému jasné,“ řekl Strakáček. „Ale tamhle ještě dál jsou takové docela mrňavé ďobky, nějaké kapičky a tečky nebo co.“

“Taky pole, ale protože jsou ještě dál, tak se zdají ještě menší.“

“A kolik je vůbec potřeba strojů na takovou spoustu polí?“ zeptala se Knoflenka.

“Deset,“ odpověděl Pšenda.

“Deset strojů?“ podivil se Neználek. „To není možné!“

“Ujišťuji vás,“ řekl Pšenda, „že tohle všecko, co vidíte, zoralo deset strojů, které mám na starosti: Poloměrka, Toulavka, Planetka a ty ostatní.“

“Ale vždyť je to jistě aspoň tisíc polí!“

“Kdepak tisíc, mnohem víc. Počítejte: Jeden stroj dokáže obdělat za hodinu jedno takové kruhové pole. Když bude pracovat denně deset hodin, zorá deset polí. Deset strojů obdělá tedy za den sto polí. Za deset dní je to desetkrát tolik, to je tisíc. Když sklízíme za rok průměrně tři úrody, střídá se období orby asi tak po stu dnech. Za sto dní to tedy dělá ještě desetkrát víc, to znamená deset tisíc polí.“

“Deset tisíc polí!“ zvolal Neználek. „Páni, to je přece víc než hvězd! A to všecko vy sám?“

“Sám ne, je nás pět. Pracujeme na čtyři směny a pátý den máme volno.“

“To už je prašť jako uhoď!“ mávl rukou Neználek.

“Teď uvidíte při práci ještě podivuhodnější stroj,“ řekl Pšenda.

Cestovatelé znovu nasedli na pásový motocykl a za chviličku vyjeli na vrcholek dalšího kopce. Za ním se objevilo široké údolí. V něm už nebylo vidět jednotlivé barevné kruhy, hrášky a tečky - celé údolí zabíral jeden ohromný kruh. Začínal nedaleko od úpatí kopce a končil v dálce na kraji lesa. Kruh jako by se skládal z jednotlivých prstenců a náramně se podobal planetě Saturnu, jak ji známe z knížek o hvězdářství. Uprostřed stá…