Neználek ve Slunečním městě (Nikolaj Nosov)

Celá e-kniha Neználek ve Slunečním městě ke stažení v ePUB, PDF a MOBI

Kapitola dvacátá druhá
DOBRODRUŽSTVÍ STRÁŽNÍKA HVIZDULKY

Čtenáři si dozajista vzpomenou, že po neštěstí na strážnici běžel nejdřív strážník Hvizdulka za Neználkem, ale když cítil, že ho tuze moc bolí hlava, přestal ho pronásledovat a šel domů. Proč se rozhodl jít právě domů, a ne zpátky na strážnici, kde na něj čekal strážník Fistulka - to se dosud nepodařilo přesně zjistit.

Zůstalo rovněž záhadou, proč nešel do nemocnice k lékaři. Dalo se to možná vysvětlit tím, že nakřáplá hlava nedovedla uvažovat tak dobře, jak bylo zapotřebí. Zkrátka, strážník Hvizdulka, jak se říká, obrátil své kroky k domovu. Nebydlel daleko, v Makarónové ulici, bylo proto zbytečné, aby jezdil autem nebo autobusem. Když dorazil do Makarónové ulice a přešel dva bloky, octl se u svého domu. A všecko by bylo docela dobře dopadlo, kdyby se mu byla nepřihodila ještě jedna nepředvídaná příhoda.

Dům, kde bydlel, byl otočný dům věžovitého typu, tedy jeden z těch, které postavil architekt Vrtišpunt. Měl čtyři vchody, z každé strany jeden. Kdyby stál nehybně, dalo by se říci, že jsou obráceny na všechny čtyři světové strany: na sever, na jih, na východ a na západ. Ale protože se dům bez ustání točil, nebylo možno určit, kam vlastně který vchod vede. Strážník Hvizdulku se obvykle vracíval ze služby vždycky v stejnou hodinu. A právě v té době byl jeho vchod pokaždé obrácen do Makarónové ulice. Ale tentokrát přišel Hvizdulka o celou hodinu dřív, když byla ještě do Makarónové ulice obrácena docela jiná strana domu.

Hvizdulka ani neuvažoval, co dělá, vešel do cizího vchodu, vyjel jako obvykle výtahem do třetího poschodí a vstoupil do cizího bytu. Nikdo nebyl doma, proto ho také nikdo neupozornil na jeho omyl. Pravda, Hvizdulka se trochu divil, že nábytek v pokoji vypadá nějak jinak, ale protože ho tuze bolela hlava, příliš o tom nepřemýšlel, rychle se svlékl, lehl si do postele a usnul jako zabitý. Neví se, jestli od úderu cihlou do hlavy nebo z jiného důvodu, ale na Hvizdulku padla tak hrozná ospalost, že prospal celý den, celou noc a skoro celé další dopoledne. Přesněji řečeno: usnul v deset hodin ráno a probudil se druhého dne v jedenáct, takže spal pětadvacet hodin bez přestání, to jest celý den a noc a ještě hodinu navíc.

Kdyby byl Hvizdulka usnul ve svém bytě, mohli ho najít hned a nic zvláštního by se nestalo; ale on usnul v cizím, tam ho nikdo nehledal, a tak z toho byl poprask jako hrom. Když se na strážnici událo to hrozné neštěstí, strážník Fistulka slyšel rámus, okamžitě přerušil pozorování televizních obrazovek a vrhl se do sousední místnosti. Zjistil, co se přihodilo, bez meškání vyběhl na ulici, svolal kolemjdoucí a s jejich pomocí začal odklízet trosky zřícených stěn a stropu. Pracovali ze všech sil, ale bezvýsledně: pod troskami neobjevili ani zadrženého Neználka, ani Hvizdulku; našli jenom Hvizdulkovu přílbu. To strážníka Fistulku trochu uklidnilo. Dospěl k názoru, že se Neználkovi podařilo uprchnout a strážník Hvizdulka že se ho jal pronásledovat. Nicméně čas ubíhal a Hvizdulka se nevracel. Fistulka bedlivě pozoroval všechny televizní obrazovky a doufal, že ho spatří někde na ulici. Jenomže Hvizdulka, jak je už čtenáři známo, tou dobou spal na cizí posteli, jako když ho do vody hodí, a na žádné obrazovce se proto nemohl objevit. Zanedlouho přišli na strážnici dva noví strážníci, vystřídat své kamarády. Jmenovali se Přilbík a Helmička. Fistulka jim předal službu, řekl jim, co se přihodilo, a začal pátrat po Hvizdulkovi na vlastní pěst. Především ho napadlo, že Hvizdulka mohl jít domů, a tak mu ze všeho nejdřív zatelefonoval do bytu. Ale protože se nikdo neozval, vydal se tam Fistulka sám. Jak se dalo očekávat, nenašel v bytě živou duši.Vrátil se tedy domů a telefonoval po všech nemocnicích. Odevšad mu odpověděli, že žádného strážníka Hvizdulku do ošetřování nepřijali. Tu Fistulka zavolal na ostatní strážnice a žádal o pomoc při pátrání po zmizelém Hvizdulkovi. Všechny strážnice ochotně přislíbily a brzo celá stovka strážníků slídila po …