Neználek ve Slunečním městě

Nikolaj Nosov
(Hodnocení: 3)

79 

Elektronická kniha: Nikolaj Nosov – Neználek ve Slunečním městě (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: nosov02 Kategorie: Štítek:

Popis

Nikolaj Nosov: Neználek ve Slunečním městě

Anotace

Nová dobrodružství Neználka a jeho kamarádů. V této druhé knize Neználkovy trilogie se Neználek, Knoflenka a Strakáček s pomocí kouzelné hůlky vydají do Slunečního města. Jak už název napovídá, ve Slunečním městě je všechno dokonalé: stále svítí slunce, všechno funguje, všichni se na sebe usmívají, na každém kroku čekají noví přátelé, příjemná překvapení a spousta nejrůznějších vynálezů.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let.

Nikolaj Nosov – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

2

Jazyk

Vydáno

Žánr

, ,

Název originálu

Незнайка в Солнечном городе

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

3 recenze Neználek ve Slunečním městě

  1. Ivan Karásek

    Pokračování oblíbeného Neználka opět nezklamalo. Otevřel jsem ho po více než 20 letech při čtení dětem a úplně mě to vrátilo do vlastního dětství.

  2. Zita Mračková

    Příběh Neználka a jeho kamarádů ve Slunečním městě je opět úchvatný a plný optimismu. Mám ráda celou Neználkovu sérii a je to pro mě součást vzpomínky na dětství.

  3. Petr Klačka

    I po těch letech nádherné čtení. Druhý díl se mi možná líbí trochu víc, ale z hlavních 3 dílů Neználkovy trilogie (další pak napsal Igor Nosov) stojí za přečtení všechny. Je to prostě dětská klasika, která dodnes nepřišla o své kouzlo.

Přidat recenzi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kapitola dvacátá třetí
DALŠÍ MUKA SVĚDOMÍ

Inženýr Špuntík, s kterým se naši cestovatelé seznámili, byl tuze zvláštní človíček. Nejzvláštnější na něm bylo, že dělal všechno obrovskou rychlostí. Ruce, nohy i jazyk se mu pohybovaly neobyčejně rychle. Zpravidla nechodil, ale běhal, a skoro nikde neměl stání. Když nebylo kam běžet a s kým hovořit, poskakoval netrpělivostí na místě. Když jel autem, hnal se vždycky nejvyšší rychlostí, zprudka se rozjížděl a stejně tak naráz zastavoval. Myšlenky se mu míhaly v hlavě rychlostí světla, které, jak je každému dozajista známo, uběhne za vteřinu tři sta tisíc kilometrů. Bez rozmýšlení se rozhodoval, bleskurychle svá rozhodnutí prováděl, a když se mu z nějakého důvodu znelíbila, v tu ránu je přestal uskutečňovat a hned je změnil. Na každého, kdo přišel se Špuntíkem do styku, okamžitě zapůsobila jeho činorodá povaha, a tak dělal všecko, co Špuntíka napadlo, a dočista zapomněl na své vlastní plány. Krychlička, který měl mnohem mírnější povahu, navrhl, že by rád zajel s cestovateli do Stavební ulice a ukázal jim Melounkovy domy, ale Špuntík bez okolků prohlásil, to že jim neuteče, a hned po obědě je všechny zavezl na prohlídku továrny na nábytek.

Naše cestovatele velice překvapilo, že židle, stoly, skříně, pohovky a postele se tu nevyráběly ze dřeva, ale z rozličných umělých hmot. Výroba byla neobyčejně jednoduchá: předem připravená hmota přicházela do lisovacího stroje, tam se pod obrovským tlakem slisovala a ze stroje už vypadávaly hotové židle, stoly nebo postele. Na výrobu skříní, příborníků a pohovek nestačil jeden lis, bylo zapotřebí dvou, tří nebo i více strojů. Na jednom takovém lisovacím stroji se lisovala skříň, na druhém dvířka a přihrádky, na třetím zásuvky a tak dále.

Umělé hmoty se vyráběly v nejrůznějších barvách, odstínech a druzích. Třeba takzvaný dřevoplast: nábytek z této plastické hmoty byl k nerozeznání od dřevěného.

Nebo kovoplast, který dokonale nahrazoval kov. Kromě nábytku se z kovoplastu zhotovovaly lustry, kliky ke dveřím, rámy k obrazům nebo zrcadla. A konečně elastik, měkký jako peří, jehož se používalo na výrobu žíněnek a matrací, polštářů a měkkých opěradel k pohovkám a křeslům.

Kromě jednoduchého nábytku vyráběli v továrně i nábytek kombinovaný, jako například kombinované postelopohovky, které mohly sloužit zároveň jako pohovka i postel, stololedničky, stolovysavače, posteloknihovny, křeslomopedy a tak dále.

Ale nejvíc ze všeho se našim cestovatelům líbil dutý neboli pneumatický nábytek. Skříně, stoly, křesla a pohovky byly z gumy a nafukovaly se jako pneumatiky. Byl to nábytek velice příhodný zejména při stěhování, protože stačilo vypustit vzduch a celé zařízení pokoje se vešlo do malého kufříku. Největší elegancí vynikala pneumatická křesla, pohovky a postele: po nafouknutí získaly tak vypouklý, oblý a hladký tvar, že doslova lákaly chvíli si sednout nebo poležet.

Po prohlídce továrny na nábytek šli naši cestovatelé do biografu a potom do divadla. Druhého dne pro ně přijeli Špuntík a Krychlička dřív a všichni společně se vydali do továrny na televizory a rozhlasové přijímače. To nejdůležitější, co tu uviděli, byla výroba velkých plochých nástěnných širokoúhlých televizorů.

Nutno říci, že ve všech biografech Slunečního města visely právě tyto nástěnné televizory s širokoúhlými obrazovkami. Filmy se vysílaly přímo z televizního studia, což mělo veliké výhody: nebylo potřeba rozvážet večer co večer po kinech stovky filmů, zaměstnávat stovky promítačů a dělat spoustu kopií. Stačilo vyrobit jeden film, promítnout ho v televizním studiu, a obrázky bylo vidět naráz ve všech biografech.

Podobné televizory, jenže menší, měli človíčkové i v mnoha bytech. Ale obyvatelé Slunečního města se neradi dívali na filmy doma. Při své družnosti chodili radši do kina pěkně pohromadě. Připadalo jim, že pak jsou filmy o moc hezčí a zajímavější. V továrně se kromě nástěnných televizorů vyráběly i televizory stolní a kapesní a rozhlasové přijímače nejrůznějších druhů, od velkých pokojových gramorádií a hracích skříní k malilinkatým kapesním a knoflíkovým rádiím.

Potom zavezl Špuntík cestovatele do továrny na potřeby pro domácnost. Tady se vyráběly rozmanité vysavače, automatické pračky, mechanické kartáče a myčky, mixéry, tlakové hrnce a remosky. Ze všeho nejvíc se tu cestovatelům líbila automatická samoregulovatelná elektronková žehlička, která dovedla docela sama žehlit prádlo. V přední části měla dvě elektronkové oči, jakési dva malé televizorky, jimiž jako by viděla, co je třeba vyžehlit. Trochu níž pod očima měla ta žehlička ještě kovový elektrický nos. Když se začalo žehlené prádlo připalovat, ucítila žehlička zápach přičmoudliny, samočinně se vypjala a ozval se zvonek.

Pak naši cestovatelé navštívili továrnu na knihy. Vyráběly se tu všelijaké knížky: malé i velké, tenké i tlusté, obrázkové i na hraní v podobě harmonik, chaloupek, válečků a rolniček, s napínavými pohádkami, povídkami a dobrodružstvími, s hádankami, skrývačkami a pohyblivými a mluvicími obrázky. Pracovaly tu desítky tiskařských strojů. Stačilo vsunout do otvoru rukopis, který přinesl spisovatel, a obrázky, které namaloval malíř, a už se z druhého otvoru sypaly hotové obrázkové knížky. Tisklo se na těch strojích elektricky, a to tak, že se uvnitř stroje rozprašovala zvláštním rozprašovačem tiskařská barva a zachycovala se na zelektrizovaný papír přesně tam, kde měla být písmena anebo obrázek. To také vysvětlovalo úžasnou rychlost výroby. Potom byli Neználek a jeho přátelé v továrně na hudební nástroje, v loutkovém kombinátě, kde vyráběli loutky do loutkových divadel, v továrně na automobily a v dalších závodech. Ve dne si v jednom kuse prohlíželi se Špuntíkem a s Krychličkou různé zajímavosti, večer chodívali do biografu, do divadel, na koncerty nebo na všelijaké sportovní zápasy a závody.

Někdy s nimi chodil také Karásek, jejich nový známý z továrny na oděvy. Jak jsme už řekli, Karásek byl také herec, proto velmi dobře věděl, v kterém divadle hrají nejza…

Mohlo by se Vám líbit…