54
Raleigh držel chránič sluchu v ruce a poslouchal znepokojující hlášení z vysílačky. V ústech mu vyschlo, což byl u něj vzácný jev.
„Dřív než po setmění žádné posily poslat nemůžu,“ oznámil do mikrofonu vysílačky. „Nemáme jiný dopravní prostředek než ty dva suburbany. Jsou moc nápadné. Kdybych vyslal jednotku za denního světla, zvědavci namačkaní na silnici by si toho určitě všimli. Nemůžeme narušit bezpečnost a utajení operace. Postupte co nejblíž k observatoři a proveďte průzkum. Každé zjištění ohlaste.“
Raleigh ukončil spojení a vrátil zátku do ucha, čímž zredukoval hluk z místnosti na třetinu. Všiml si, že někteří muži usazení za stoly s přístroji se po něm zvědavě ohlížejí. Přestože právě odbila šestá hodina večerní, zářivky stále navozovaly dojem, že jsou tři ráno.
„Už máte všechno nastavené?“ Náhlý dotaz pronesený ostrým tónem upozornil jednoho z podřízených, že by měl mít na práci naléhavější věci než poslouchat cizí rozhovory.
„Hned to bude, pane,“ odpověděl oslovený spěšně. „Začínáme zesilovat signály.“
Raleigh se mu postavil za záda. Obrazovku počítače pokrývaly náhodně rozmístěné body, vizuální prezentace šumu, který zněl z reproduktorů stojících na stolech vedle blikajících elektronických přístrojů. Police se prohýbaly pod přijímači, analyzátory a dekodéry. Půjde-li vše podle plánu, elektrostatický šum se brzy změní v kouzelnou hudbu, kterou slyšel ve Fort Meade, a na monitoru se objeví ekvivalent klouzajících a vznášejících se světel.
„Proč nemáte v uších ucpávky, vojáku?“
„Promiňte, pane. Měl jsem tolik práce, že jsem na ně zapomněl.“
Plukovník se přesunul doprostřed místnosti a zvýšil hlas.
„Teď mě všichni poslouchejte!“
Osm mužů zvedlo hlavy od elektronických zařízení, která nastavovali a ladili.
„Každý z vás musí nosit v uších chrániče.“ Ukázal na vlastní zátky. „Varoval jsem vás, že tento projekt pracuje se zvuky, které mohou poškodit sluch. Nechci, aby mi něčí matka přišla do kanceláře brečet, protože jste neposlechli rozkaz a ohluchli. Všichni si nasaďte ucpávky! Ihned!“
Spěšně poslechli.
„V případě nutnosti použijte sluchátka tlumící hluk. Přivezli jsme je s sebou.“
Spokojený, že všichni uposlechli rozkaz, zamířil ke kovovým dveřím, které vedly do nejvnitřnějších prostor podzemního komplexu. Po pravdě řečeno si nedělal starosti, že jeho lidé ohluchnou. Pokud se experiment nezdaří, hluchota bude ten nejmenší problém.
Ve skutečnosti doufal, že ucpávky, případně sluchátka, ochrání vojákům sluch do té míry, že nezemřou.
Zavřel za sebou dveře vnitřní komory a zadíval se na monitor uzavřeného televizního okruhu, který nabízel celkový pohled na opuštěnou leteckou základnu nad bunkrem. Za pobořenými a zrezivělými hangáry viděl psovoda, jenž s německým ovčákem hlídkoval podél plotu. Zvědavci postoupili tak daleko od vyhlídkové plošiny, že někteří s psovodem mluvili. Pes na ně divoce štěkal a sápal se na plot. Lidé zvedali ruce v mírumilovném gestu a ustupovali. Nechceme žádné problémy.
Raleigh uvažoval, jestli je německý ovčák normálně tak agresivní.
Brzy to zjistíme. Po setmění nechám psa zavést dovnitř. Uvidíme, jak se bude chovat. Má citlivější sluch než my. Čekají-li nás potíže, projeví se na zvířeti dříve než na člověku. A potom ho budeme muset zastřelit.
Zadíval se na masivní kovové dveře a ujistil sám sebe, že opravdu odolají i výbuchu granátu. Zkontroloval karabinu, která stála opřená v rohu spolu s několika plnými zásobníky na sto nábojů. Otevřel kartotéční skříň a ověřil si, že obsahuje vybavenou lékárničku a nouzové potravinové dávky včetně vody pro případ, že by se musel v místnosti zabarikádovat a delší dobu přežít bez pomoci zvenčí.
Co ještě bych měl naplánovat? Vždycky se něco najde.
Snažil se zohlednit všechny možnosti. Přesto se teď zamyslel nad pohnutými osudy tohoto místa a pátral v paměti, jestli něco neopomněl. Znal nazpaměť vše, co se na tomto kousku země odehrálo. Přečetl veškerá hlášení. Sahala do doby dávno předtím, kdy se tu poprvé objevila armáda. Jednu…
