Kapitola 8.
Několik okamžiků před tím, než se měl rozřinčet zvonek, zamáčkl Martin tlačítko na budíku. Chvíli ještě zůstal ležet v posteli a díval se do stropu. Jeho organismus byl tak navyklý budit se v pět dvacet pět, že jen málokdy potřeboval pomoc, a přitom nezáleželo na tom, kdy se uložil ke spánku. Posbíral síly, vyskočil z postele a oblékl si sportovní dres.
Noční déšť nasytil vzduch vlhkostí a nad řekou nehybně visela opona provázkovité mlhy, na níž spočívaly vzpěry mostu jako na kouřových obláčcích. Vlhkost tlumila veškeré zvuky, takže ranní provoz k němu doléhal z milosrdné dálky a nerušil proud jeho myšlenek, které se týkaly převážně Denisy.
Vzrušení z romantické lásky pocítil naposledy před mnoha lety.
Prvních pár týdnů ani nedokázal pojmenovat důvod své nespavosti a nepochopitelné náladovosti, ale když se přistihl, jak vzpomíná, co měla Denisa toho dne na sobě, realita mu otevřela oči se směsicí cynismu a uspokojení. Cynismus pramenil ze smíšených pocitů, jež prožíval při sledování svých kolegů, rovněž čtyřicátníků, kteří ze sebe dělali šašky ve společnosti mnohem mladších dívek. Uspokojení pramenilo ze samotného vztahu. Denisa Sangerová nebyla pouze mladá žena, jež měla posloužit k popření nevyhnutelně plynoucího času. Byla úžasnou kombinací uličnické vynalézavosti a pronikavé inteligence. A k tomu všemu byla ještě hezká. Philips musel přiznat, že je nejen zamilovaný až po uši, ale také se na ní stává závislým jako na záchranném pásu, který ho drží nad šedivou hladinou naplňujícího se proroctví, v něž se změnil jeho život.
Když dosáhl značky 4 km, otočil se a běžel zpátky. Teď už potkával více běžců. Některé z nich dobře znal, ale rozhodl se je ignorovat, podobně jako oni nedali najevo, že znají jeho. Dýchalo se mu už trochu ztěžka, ale pokračoval dál rovnoměrným, poměrně rychlým tempem, dokud nestanul před dveřmi svého bytu.
Byl si vědom, že své zanícení pro medicínu používal jako výmluvu, jež ho měla chránit před nechtěným rozvojem ostatních životních aktivit. Rána, kterou mu zasadil odchod jeho ženy, byla největší a prakticky jedinou příčinou, proč si začal uvědomovat stav věcí. Jiná otázka byla, co s tím podniknout. Pro Martina se stal výzkum potenciálním vysvobozením. Zatímco zarputile plnil každodenní povinnosti, pracoval na rozšíření svého výzkumu doufaje, že mu nakonec vybojuje trochu svobody. Nechtěl se vzdát klinické medicíny, chtěl jen trochu povolit smyčku, kterou mu ovinula kolem krku. A teď, kdy mu do života vstoupila Denisa, byl ke svému povolání upnutý ještě víc. Zapřísahal se, že stejnou chybu už nikdy neudělá. Když to mezi nimi bude klapat, stane se Denisa jeho ženou v plném slova smyslu. Ale aby se mohlo i toto přání stát skutečností, musí dotáhnout výzkum do úspěšného konce.
Ve čtvrt na osm už byl osprchovaný, oholený a stanul na prahu své kanceláře. Když vešel dovnitř, úžasem se zarazil. Jeho pracovna budila dojem, jako by se přes noc změnila ve skladiště starých rentgenových snímků. Randy Jacobs se svou obvyklou výkonností pro něho našel větší část vyžádaných filmů. Obálky z prvního seznamu byly narovnány do vratkých stohů za pracovním stolem.
Ty z druhého, útlejšiho seznamu, se tísnily před alternátorem.
Randy vybral z každé obálky druhého seznamu boční snímek lebky a všechny založil do přístroje.
Philipsem zacloumala nová vlna nadšení a usedl před alternátor.
Neprodleně se pustil do prohlížení filmů, pátraje po abnormalitách podobných těm, které spatřil na snímcích Marinové, Lucasové, Collinsové a McCarthyové. Byl asi v polovině, když vešla Denisa.
Vypadala vyčerpaně. Její normálně lesklé vlasy mu připadaly mastné a z nezvykle bledého obličeje vystupovaly tmavé kruhy pod očima.
Kvapně ho objala a posadila se. Při pohledu na její ztrhané rysy navrhl, aby se pár hodin prospala. Až bude mít pocit, že se trochu zotavila, může se vrátit do práce. Najde ho na angiografii. To ovšem znamenalo, že s vyšetřením pacienta začne on.
„Tak moment,“ zarazila ho. „Žádné zvláštní výsad…
