Celá e-kniha Vražda na golfovém hřišti ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
20. kapitola
Vzápětí mě Poirot vřele políbil na tvář.
„Konečně! A přišel jste na to docela sám! Výborně! Pokračujte v uvažování. Máte pravdu. Opomenutí pana Conneaua bylo skutečně vážným omylem.“
Pochvala mého malého přítele mi tak polichotila, že jsem stěží dokázal přemýšlet, ale nakonec se mi přece jen podařilo soustředit se.
„Georges Conneau zmizel před dvaceti lety, ale nemáme důvod věřit, že je mrtvý.“
„Aucunement,“ přisvědčil Poirot. „Pokračujte.“
„Předpokládejme tedy, že žije.“
„Správně.“
„Nebo že žil donedávna.“
„Čím dál, tím lépe.“
„Dejme tomu, že sešel ze správné cesty, stal se z něj zločinec, lupič, pobuda – cokoliv si vybereš. Odváží se přijet do Merlinville za ženou, kterou nikdy nepřestal milovat.“
„Ach, ach! Ta tvá sentimentalita,“ napomenul mě Poirot.
„Kdo nenávidí, zároveň miluje,“ citoval jsem přísloví, maličko upravené. „Ať tak či onak, najde ji zde pod jiným jménem, a s novou láskou – Angličanem Renauldem. V Georgi Conneauovi se ozvou staré křivdy a tak se s Renauldem pohádá. Číhá na něj, až půjde navštívit svou milenku, a bodne jej do zad. Potom zděšen svým činem začne kopat hrob. Představuji si, že madame Daubreuilová vyšla svému milenci naproti, potká Conneaua a dojde ke strašlivé scéně. Conneau ji vtáhne do kůlny, kde je stižen epileptickým záchvatem. V té chvíli se objeví Jack Renauld. Paní Daubreuilová se mu svěří, zdůrazní hrozný následek, jímž by utrpěla její dcera, pokud by se znovu uvedl na přetřes skandál z minulosti. Vrah jeho otce je mrtvý – tedy všechno ututlejme. Jack souhlasí. Odchází do domu pohovořit si s matkou a získat ji pro společný záměr. Ovlivněna vyprávěním, které Jackovi poradila paní Daubreuilová, madame Renauldová dovolí, aby ji syn svázal a dal do úst roubík. Co tomu říkáte, Poirote?“ Zaklonil jsem se s tvářemi zrudlými pýchou nad úspěšnou rekonstrukcí.
Poirot si mě zamyšleně prohlížel.
„Měl byste psát filmové scénáře, mon ami,“ prohlásil nakonec.
„Vy myslíte – “
„Z vašeho vyprávění by se dal udělat dobrý film – zato běžnému životu se ani za mák nepodobá.“
„Pochopitelně jsem neprobral všechny podrobnosti, ale určitě – “
„Zašel jste dál – naprosto jste je přehlédl. Co třeba oblečení obou mužů? Domníváte se, že když Conneau oběť probodl, navlékl jí své šaty a dýku do rány znovu zasadil?“
„Nechápu proč tohle je důležité,“ namítl jsem trochu podrážděně. „Šaty i peníze mohl dostat třeba už dříve po výhrůžkách paní Daubreuilové.“
„Tedy výhrůžkami? Tuhle domněnku mi předkládáte docela vážně?“
„Ovšem. Mohl hrozit, že Renauldovým prozradí její totožnost, což by jistě překazilo veškeré naděje na sňatek její dcery.“
„Kdepak, Hastingsi. Nemohl ji vydírat, protože bič v ruce držela ona. Nezapomeňte, že George Conneau je dosud hledán pro vraždu. Jediné její slůvko by ho přivedlo pod gilotinu.“
Byť i neochotně jsem musel přiznat, že má pravdu.
„Vaše teorie je bezpochyby správná do všech detailů,“ prohodil jsem kysele.
„Neuvádím teorii, nýbrž pravdu,“ odpověděl Poirot mírně. „A pravda je vždycky správná. Vy jste se ve své teorii dopustil základního omylu. Ve své fantazii jste se nechal unést půlnoční návštěvou a vášnivými milostnými výjevy. Při vyšetřování zločinu se však musíme řídit rozumem. Mám vám vysvětlit svůj postup?“
„Prosím vás o to.“
Poirot se napřímil a ukazováčkem začal zdůrazňovat jednotlivé body.
„Začnu stejně jako vy základními fakty o panu Conneauovi. Výpověď paní Beroldyové před soudem o 'Rusech' byla jasně lživá. Pokud nenapomáhala při zločinu přímo, je určitě autorkou historky. Nicméně byla-li opravdu spolupachatelkou, mohli tu báchorku vymyslet oba společně. A teď se v případě, který právě řešíme, setkáváme s toutéž povídačkou. Jak jsem vám už předvedl, fakta nenasvědčují tomu, že by ji vymyslela paní Daubreuilová, proto se přikláním k domněnce, že příběh vznikl v mozku George Conneaua. Tedy on byl inspirátorem, kdežto ona stojí ve světle reflektorů jakožto jeho pomocnice. Za ní však tušíme stín, jehož totožnost dosud neznáme. Nyní si opat…
