Třikrát havarijní poradce Travis McGee (John Dann MacDonald)

18. KAPITOLA

Objevil se vítr a odvál všechno to neřádstvo někam jinam. Seděl jsem s Cindy na homí palubě, bok po boku a pozorovali jsme diamanty na obloze.

„Ty jsi říkal, že se ty peníze našly, Travé, ale kde to bylo?“

„V jedné krabici, od kempinkového vařiče. Chystal se kempo-vat. A dokempoval navždy.“

„On řekl, že zabil Carrii?“

„Zasadil jí ránu. Byla v bezvědomí. Pak čekal na vhodný okamžik. Vzal ji pod paží a za zátylek. Strčil ji před ten farmářský náklaďák.“ Citíl jsem, jak se zatřásla.

Pak řekla: „Myslím, že jistým způsobem mi část těch peněz patří.“

„Jistým způsobem. Ale šance, že je dostaneš je…“

„Vím. Budu to muset zvládnout i tak.“

„Nemůžeš to tady rozprodat?“

„Jistě, ale co potom?“ •

„Jak to myslíš?“

„Travé, miláčku, já ráda pracuju. Ráda něco vedu a chci mít jistotu. Mám ještě splatit sto tisíc na hypotéku a to místo má desetinásobnou cenu. Opravdu se do toho obuju.“

„A já se chystal požádat tě, aby sis zabalila věci a vyjela si se mnou ven na vodu.“

„Možná někdy… možná.“

„Dochází mi, že to na tebe neudělalo dojem.“

„Mluví z tebe mužská ješitnost. Copak nemůžeš akceptovat fakt, že jsem na to místo uvázaná?“

„A chceš být uvázaná.“

„Prosím tě, nechci se hádat, prosím tě, milý.“

Protáhl jsem se, až mi zapraskalo v ramenech. „Okay, Cindy. Jsi realista a máš to promyšleno. Možná, že já mám filozofii lučního koníka, ale mrzí mě, že tu bylo tolik lidí mrtvých. Kdyby je byl někdo předem varoval, mohli mít ze života víc.“

„My se neznáme.“

„Co to má znamenat?“

„Díky tobě jsem zjistila, že jsem praktická víc, než jsem si myslela. Okay, takže začínám být skeptická sama vůči sobě a dost věcí mě znervózňuje. Takže potřebuju čas, abych byla opatrnější. Nemůžu vzlykat při měsíci, oddat se snění a přitom by se mi vymkly důležité věci z rukou.“ ¦

„Snít při měsíci, to je velice dobrá věc.“

‚Jistě, jistě. Opravdu se navzájem vůbec neznáme. A jsem jako bezpilotní letadlo. Dříč, zedník. Možná, že se jednou naučím lenošit. Ale potřebuju mít něco jistého, něco hotového, než se o to pokusím. Pochop to, prosím.“

Vzdal jsem to. Zvedl jsem jí ruku a políbil ji na dlaň. Chvěla se. Já jsem řekl: „Až budeš mít všechno v lati, tak mi zavolej. Když budeš mít pocit, že máš už všechno pod palcem.“

„Můžeš mi zavolat?“

„Myslím, že ano, proč?“

„Je to tak divné, když se před někým tak stydím po tom, co jsem s ním byla v posteli. Je to ostych.“

„Cindy, zavolám ti, ale kdy?“

Hluboce se nadechla a pak vydechla. Bylo to znamení úlevy a nějaké vyhlídky.

„Vždycky mi čas od času zavoláš, okay?“

A bylo to okay, protože to tak má být. Jiná volba nebyla. Někdy je to i úleva, že jiná volba není. Budu muset Meyerovi takovou koncepci vysvětlit.