8. KAPITOLA
Ukázalo se, že slečna Penny Woertzová byla loajální a oddanou sestrou u jistého praktického lékaře, doktora Stewarta Shermana. Ten však měl tendenci zabývat se vším možným v různých speciálních oborech, takže svou praxi často zanedbával.
Počátkem července, asi před třemi měsíci, odešel dr. Sherman v sobotu večer do své ordinace. Penny věděla, že měl starost, aby dal do pořádku své poznámky a mohl dokončit rukopis rozpracovaného článku o vlivu nuceného spánku na léčbu návyku na barbituráty.
Byl to vdovec, padesátník, s dospělými dětmi, žijícími v jiných státech. Žil teď sám v malém bytě, kde se zabýval částí své výzkumné práce. Zbytek prováděl v jedné ze zadních místností své ordinace. Tělo objevila Penny až v pondělí ráno, když přišla jako obvykle v deset do práce.
Tělo leželo na stole v ošetřovně, levý rukáv bílé košile vyhrnutý. Kus gumové hadice, který byl zřejmě utažen nad loktem levé paže, aby byly žíly lépe viditelné, byl uvolněný, ale váha levé paže jej ještě držela na místě. Na stole ležela prázdná ampulka a injekční stříkačka s nasazenou jehlou. Jak ampulka s gumovou membránou, tak stříkačka vykázaly stopy morfia. Sejf s léky byl otevřený. Klíč měl v kapse. Neúplné otisky prstů byly nalezeny na stříkačce i ampulce. Vedle ampulky ležel malý smo-tek vaty s krvavou skvrnou, zředěnou lihem. Pitva, provedená místním patologem, ukázala s dostatečnou jistotou, že ke smrti došlo následkem předávkování morfiem. Podle Penny nic jiného v sejfu nebo v další skříni s léky pro pacienty nescházelo. Nemohla však říct, zda něco neschází ze zásob v zadní místnosti, které si doktor Sherman speciálně objednával a používal při svých experimentech.
Když přicházela, musela si odemknout.
Mezitím jsem rozvázal Ricka Holtona. Jeho nálada se tím zlepšila, protože drát musel dost bolet.
Řekl: „Jeden čas jsem byl zástupcem státního navládního v okrese Courtney. Je to tak, že státní zástupce spravuje celý kraj, celkem pět okresů, a tak má v každém okrese svého zástupce. Je to volená funkce a já jsem se rozhodl znovu nekandidovat. Státní zástupce je pořád stejný, jistý Ben Gaffner. Když jsem se dozvěděl, že doktor Sherman se měl zabít sám, řekl jsem Benovi, že tomu nikdy neuvěřím. Kruci, měli pitvu, šerif Turk provedl vyšetřování a předal spis Gaffnerovi, ten neměl žádný důvod na světě, proč by měl ze sebe udělat blázna a předat případ porotě jako něco jiného než sebevraždu, což sakra byla – podle něj.“
„Doktor se nemohl sám zabít!“ řekla Penny.
„To jsem cítil i já. A protože případ uzavřeli, myslel jsem si, že bych se v tom mohl ve volném čase trochu povrtat. Ben mi k tomu dal neoficiální požehnání. Když jsem poprvé hovořil s Penny, zjistil jsem, že cítila přesně totéž co já.“
A tak začala jejich aféra. Z toho, co jsem uslyšel při předstíraném bezvědomí, jsem věděl, že jim to spolu moc nejde. A teď ještě byli na sebe velmi naštvaní, delikátně skrývajíce rozmrze-lost.
Protože jsem si myslel, že napětí mezi nimi by mohlo bránit komunikaci se mnou, zkusil jsem podezření trochu rozptýlit. Řekl jsem Holtonovi, že když mě chuť ginu varovala, rozhodl jsem se dát Penny důvod k nervozitě a možná naučit ji, že předstíráni šlapky může být choulostivou hrou, a stáhl jsem jí šaty a podprsenku. „Bojovala statečně.“
Vypadal trochu šťastněji. „Jasně. Proklatě jste mě zbláznil, dal jsem vám k tomu příležitost. Jste dobrý, McGee.“
„Kdybych věděl, že jste členem baru a každého klubu ve městě, nepokoušel bych vás. Byla to jen nepatrná příležitost a vy nosíte dost ničivou zbraň. Kdybyste měl kohoutek natažený, nepokoušel bych vás. Ale proč já? Jak už jsem vám řekl, nikdy jsem o doktorovi neslyšel.“
Shrnul mi krátce, co se mu podařilo vypátrat. Měl zdravý rozum a profesionální znalost zásad důkazů. S pomocí Penny našel dva lidi, kteří viděli velmi vysokého muže opouštět ordinaci doktora Shermana v sobotu pozdě večer. Podle jednoho z nich asi o půl dvanácté. Druhý se domníval, ze už bylo po půlnoci. Penny věděla, že když doktor pracoval…
