Celá e-kniha Velká čtyřka ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
12. kapitola
Nastražená past
Byla polovina ledna — typický anglický zimní den v Londýně, vlhký a špinavý. Seděli jsme s Poirotem v křeslech přitažených hodně blízko ke krbu. Všiml jsem si, že se na mě přítel dívá se zvláštním úsměvem, jehož významu jsem nemohl přijít na kloub.
„Penny za vaše myšlenky,“ prohodil jsem lehce.
„Myslel jsem, milý příteli, na to, jak jste v létě po svém příjezdu do Anglie tvrdil, že tady budete pouze pár měsíců.“
„To jsem říkal?“ podivil jsem se poněkud nemístně. „Nevzpomínám si.“
Poirotova ústa se roztáhla do ještě širšího úsměvu.
„Říkal, mon ami. Od té doby jste změnil plány, viďte?“
„Eh... ano, změnil.“
„A to proč?“
„Hrom do toho, Poirote! Snad si nemyslíte, že bych odjel a nechal vás tady samotného, když čelíte takové bandě, jako je Velká čtyřka.“
Poirot lehce přikývl.
„Přesně jak jsem si myslel. Jste spolehlivý přítel, Hastingsi. Bude mi platné, že tady zůstáváte. A vaše paní — malá Cinderella, jak jí nazýváte -, co tomu říká?“
„Samozřejmě jsem nezacházel do podrobností, ale chápe mě. Ona je ta poslední, která by chtěla, abych se otočil ke kamarádovi zády.“
„Ano, ano, je to také věrná přítelkyně. Ale možná tentokrát půjde o dlouhodobou záležitost.“
Přikývl jsem, trochu zastrašený.
„Už šest měsíců,“ uvažoval jsem, „a kam jsme se dostali? Víte, Poirote, nemůžu si pomoct, ale myslím, že bychom měli... no, něco podniknout.“
„Hastingsi, vy jste vždy tak plný energie! A co bych měl podle vás přesně udělat?“
To byl trochu oříšek, ale nemínil jsem ze své pozice ustoupit.
„Měli bychom přejít do útoku,“ naléhal jsem. „Čeho jsme za celou tu dobu dosáhli?“
„Víc než si myslíte, příteli. Nakonec jsme určili totožnost Čísla dvě a tři, dozvěděli jsme se dost o způsobech a metodách Čísla čtyři.“
Trochu jsem pookřál. V Poirotově podání to neznělo tak špatně.
„Ach! Ano, Hastingsi, udělali jsme toho hodně. Je pravda, že zatím nejsem s to obvinit ani Rylanda, ani madame Olivierovou. Kdo by mi uvěřil? Vzpomínáte, jak jsem se jednou domníval, že jsem Rylanda úspěšně zahnal do kouta? Nicméně seznámil jsem se svým podezřením jisté kruhy — ty nejvyšší. Lord Aldington, jenž využil mé pomoci v záležitosti ukradených plánů na ponorku, zná všechny mé informace týkající se Velké čtyřky. A zatímco ostatní pochybují, on věří. Ryland a madame Olivierová i sám Li Čang Jen mohou jít svou cestou, ale každý jejich pohyb je sledován.“
„A Číslo čtyři?“ nadhodil jsem.
„Jak jsem právě říkal: Začínám znát a chápat jeho metody. Můžete se smát, Hastingsi, ale proniknout do lidské osobnosti, vědět přesně, jak se za daných okolností zachová, to je začátek úspěchu. Jedná se o souboj mezi námi dvěma, a zatímco on svoji mentalitu neustále prozrazuje, mně se daří utajit úplně či téměř vše. On je ve světle, já stojím ve stínu. Povím vám, Hastingsi, že kvůli mé záměrné nečinnosti ze mne mají každým dnem větší strach.“
„A přesto nás nechávají na pokoji,“ podotkl jsem. „Už se víckrát nepokusili vás zabít nebo nastražit jakoukoliv léčku.“
„Ne,“ připustil zamyšleně Poirot. „To mne celkem překvapuje. Zvlášť když jsou nasnadě jeden dva způsoby, jak nás dostat. Uvědomil jsem si je a jistě by na ně měli přijít i oni. Chápete snad, o čem mluvím?“
„Nějaký ďábelský přístroj?“ pokusil jsem se.
Poirot vyjádřil netrpělivost ostrým mlasknutím.
„Ale ne! Odvolávám se na vaši představivost a vy nedokážete navrhnout nic jemnějšího než bomby v krbu. Dobře, dobře. Potřebuji trochu pohybu a bez ohledu na počasí vyrazím na procházku. Pardon, milý příteli, ale je možné, že čtete současně Budoucnost Argentiny, Společenské zrcadlo, Chov skotu, Karmínový klíč k záhadě a Sport ve Skalnatých horách?“
Zasmál jsem se a přiznal jsem, že nyní mě zajímá pouze Karmínový klíč k záhadě. Poirot smutně potřásl hlavou.
„Tak potom vraťte zbylé svazky na místo! Nikdy, nikdy jsem si nevšiml, že byste udržoval pořádek a metodický postup. Mon Dieu, na co je jinak police na knihy?“
Pokorně jsem se omluvil a uložil ty pohoršující publikace na určené mís…
