5
"Pane, teď se musíte obléci na večírek."
Dennis vzhlédl od záznamníku plného tajemných poznámek anomální matematiky.
"A, to už je čas, Dvarah?"
Mladičká služebná se usmála a ukázala směrem ke starodávné posteli u zdi. Dennis si všiml, že na ní rozprostřela formální večerní oděv. Měl zdobené rukávy a široký nadýchaný límec.
Děvče udělalo pukrle.
"Ano, můj pane. A dneska se oblečete přiměřeně vašemu postavení. Ty šaty jsou více než dvě stě let staré. Praktikovatel, kterého jsme pro vás obstarali, je nosil nepřetržitě déle než týden. Jsou čerstvě vyprané a připravené pro vás."
Dennis pohlédl na šaty a zamračil se. Nebylo to jen tím, že byly přeparáděné a na jeho vkus dekadentní. Konec konců zde byl cizincem a měl by se přizpůsobit místní módě. Nelíbila se mu však myšlenka, že nějaký nebohý obyvatel Zusliku byl unesen a navlečen do těchto šatů jen proto, aby je pro něj praktikoval.
Dvarah byla Dennisovi přidělena po večeři s baronem. Ta drobná hezoučká brunetka mu nosila jídlo a pečovala o jeho nové přepychové ubytovací prostory. Ostýchavě zakašlala. "Pane, nesmíte nechat mého pána barona čekat."
Dennis vrhl rychlý toužebný pohled zpět ke svým papírům na pracovním stole. Bylo to zábavné, téměř uklidňující, hrát si se symboly a čísly a snažit se zjistit, jak vlastně Tatirský Jev vznikl. Ponořen do svých rovnic, byl schopen téměř zapomenout, kde se nachází, a předstírat, že je opět spokojený pozemský vědec, který se nemá vůbec čeho obávat.
Kremer skutečně byl, podle svých vlastních měřítek, poměrně štědrý. Dal kupříkladu Dennisovi veškerý papír, který pro své studium potřeboval. Nevrátil mu však zpátky nic z jeho pozemského vybavení.
Nemělo žádný smysl si stěžovat. Dennis musel nejdříve získat diktátorovu důvěru. Bez zápěstního počítače, například, byly všechny tyto výpočty nevyhnutelně nepoužitelné. Nakonec, jak si byl jistý, mu Kremer dovolí vzít si své věci zpět.
Vstal, aby se oblékl. Kremer na dnešní večer svolal všechny měšťany a cechmistry, aby se pochlubil svým kouzelníkem. Dennis bude muset udělat dobrý dojem.
Dvarah k němu přistoupila a začala mu rozepínat košili.
V prvních několika dnech Dennis v takovýchto situacích něco zamumlal a děvče odstrčil. Zdálo se však, že to pouze zranilo její city, nemluvě o její profesionální hrdosti. Jaký kraj - uvědomil si konečně a naučil se relaxovat, zatímco o něj bylo pečováno.
Konec konců, jakmile si na to zvykl, bylo to docela příjemné. Dvarah moc hezky voněla. A během několika posledních dní se její oddanost Dennisovi stala evidentní. Zdálo se, že její povinnosti zahrnovaly nepoměrně víc činností, než Dennis dosud využíval. Zdálo se, že ji překvapuje i těší zdvořilost, kterou jí projevuje, i jeho odmítavost automaticky a bez náležitého uvážení uplatňovat nárok na všechna privilegia.
Dvarah mu upravovala nákrčník, když se ozvalo zaklepání na dveře.
"Vstupte!" zvolal Dennis.
Arth strčil dovnitř hlavu. "Připraven, Dennizz? Pospěšme si! Musíme té společnosti naservírovat naši brandy!"
"Dobře, Arthe. Ještě minutku."
Dvarah kousek odstoupila a spokojeně se usmála nad elegancí svého pána. Dennis na ní mrkl a následoval Artha ven na chodbu.
Společně s dvojicí věčně přítomných strážců tam čekali další čtyři statní muži s masivním soudkem na dvou konzolích. Když se strážci otočili, aby se postavili do čela průvodu, zdvihli nosiči soudek na ramena a následovali je. Dennis se už dříve vážně zamýšlel na sestrojením něčeho, co by jejich práci usnadnilo. Pak, zatímco o tom přemýšlel, se rozhodl s tím ještě nějaký čas počkat. Kolo bylo příliš velkým trumfem, aby s ním hned vyrukoval.
"Mám vzkaz od tý mojí..." zašeptal Arth Dennisovi, když kráčeli elegantní chodbou.
Dennis dál šlapal vyrovnaným krokem, aniž ztratil rytmus. Tiše se zeptal: "Jsou ostatní v pořádku?"
Arth přikývl. "Většina. Vojáci chytili jenom dva z mých mužů... a Maggin zjistila, co se stalo s Perthem." Vyplivl to jméno, jako by to bylo něco odporného.
"Podařilo se Mishawovi..." nechal Dennis otázku n…
