6
Dennis pomalu přicházel k závěru, že není nijak snadné smířit se s představou, že Bernalda Bradyho špatně odhadl.
Následující večer po dosažení silnice o tom Dennis přemýšlel, zatímco si míchal na svém malém vařiči v hrnci polévku. Možná, že skutečně nebyl férový ke své staré Nemesis z S.I.T. Během prvních dní v tomto novém světě si neustále stěžoval na kvalitu vybavení, sváděl na Bradyho své puchýře, odřená ramena a vlažná jídla. Nepochybně potřeboval nějaký čas na to, aby se přizpůsobil. Brady a vybavení byli jenom obětními beránky za jeho počáteční utrpení.
Teď, když už věděl, jak na to, zdálo se, že malá kamínka fungují docela dobře. První kanystr paliva do vařiče spotřeboval v jednom dni, druhý však už vydržel mnohem déle a jídlo bylo teplejší. Jediné, co potřeboval, byla zřejmě trocha praxe. Ta, přiznal poněkud neskromně, a trocha mechanické zručnosti.
Zatímco se vařila polévka, zkoumal Dennis s novou dávkou respektu malé kempové poplašné zařízení. Trvalo mu to několik dní, nakonec však zjistil, že barvy světel na displeji zhruba souhlasí s mírou masožravosti okolních bytostí. Tento vztah se mu osvětlil, když pozoroval smečku liškám podobných tvorů, jak stopuje hejno malých ptáků, a sledoval analogie jejich počínání na displeji. Snad to mělo něco společného s teplotou těla, ale zařízení nějakým způsobem zřetelně rozdělilo obě skupiny na obrazovce do červených a žlutých puntíků.
Dennise trochu otrávilo, že mu trvalo tak dlouho, než si toho všiml. Možná, že si s rovnicemi lámal hlavu příliš velkou část cesty.
Tak jako tak, výlet brzy skončí. Celý poslední den nacházel v okolních horách známky těžební činnosti, a i silnice se trochu rozšířila. Věděl, že brzy, možná už zítra, narazí na bytosti, které tomuto světu vládnou. Táborový strážce mu v rukou jemně vrčel a jeho anténka se náhle prudce stočila k západu. Bledá obrazovka se rozzářila a přístroj začal měkce bzučet.
Dennis vypnul zvuk, natáhl se a sáhl do pouzdra pro jehlovku. Zhasl vařič. Když dosyčel, slyšel Dennis jenom mírné šustění větru ve větvích.
Noc v lese byla hustým bludištěm černých stínů. Pouze několik sinalých hvězd mrkalo skrz houstnoucí oblačnost nad korunami stromů.
V levém dolním rohu obrazovky kempového strážce se objevila skupinka malých teček. Tvořily řadu, která se kroutila a zvolna se plazila do středu obrazovky.
Konečně zaslechl slabé vrzání a jemné frkavé zvuky, přicházející ze tmy.
Tečky na obrazovce se rozdělily do barev. Více než tucet velkých žlutých puntíků se pohyboval v zástupu a očividně se držel silnice.
Žlutá, jak si vzpomněl, byla barva přiřazená býložravcům. Mezi žlutými puntíky bylo rozptýleno velké množství dalších, některé zářily růžovou barvou a byly tam dokonce i jasně rudé - a uprostřed průvodu byla dvě malá zelená světélka. Dennis neměl nejmenší představu, co znamenají.
V nevelké vzdálenosti za koncem průvodu následoval další zelený bod.
Dennisův tábor byl na kopci, nepříliš vysoko nad silnicí. Odložil poplašné zařízení a vydal se opatrně se svahu dolů. Noc jakoby znásobovala prásknutí každé větvičky, když se snažil potichu se přemístit na místo vhodnější k pozorování.
Po chvilce čekání se po jeho levé straně objevilo slabé světlo. Zesílilo, pak přerostlo v jasnou, bolestivě oslnivou bílou zář, pronikající mezi stromy a keři podél silnice.
Světlomety! Dennis překvapeně zamrkal. Proč tě to vlastně překvapuje? zeptal se sám sebe. Snad jsi si nemyslel, že budovatelé takové silnice ji nebudou schopni osvětlit?
Schován v podrostu, mžoural do zářícího kužele, za kterým pochodovaly nejasné dvounohé postavy a máchaly pažemi.
Procesí zvolna procházelo pod jeho úkrytem. Slyšel opakované tlumené pofrkávání zvířat. Zastínil si oči a podařilo se mu rozeznat ohromné čtvernožce, kteří táhli mohutné vozy, klouzající neslyšně po silnici. Každý z vozů vysílal do temnoty před sebou vlastní jasný proud světla.
Za každým povozem postupoval pochodovým krokem uspořádaný útvar dvojnožců. Tu a tam Dennis zahlédl oblečení přip…
