Celá e-kniha Mechanický pomeranč ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
2
TAKŽE právě tenhle přírůstek novýho hjumaníka byl začátkem toho, že sem se rychle snažil z toho starýho dobrýho STANAZu dostat, protože tohle byl takovej hnusnej hádavej typ pleníka, s hnusáckejma myšlenkama a nechutnejma záměrama, že potíže s ním byginly už ten samej den. Byl taky strašně chlubivej a začal se nám všem s namyšleným fejsem a pyšným vojsem posmívat. Měl utkvělou představu, že je jedinej chorošnej prestůpnik v celý zoo, a pořád mlel, že udělal tohle a támhleto a že zabil deset rožů jedinou ranou svojí hendky a samý takový físíz. Ale na nikoho to moc velkej dojem neudělalo, bratři moji. Pak si teda začal dovolovat na mě, protože sem tam byl nejmladší a on se snažil tvrdit, že jako nejmladší mám dávat spačku na podlaze já a ne on. Jenže všichni ostatní stáli za mnou a skrímali: „Nech ho bejt, ty gražny bračny," a on pak začal starý známý kňučení o tom, jak ho nikdo nemá rád. Takže hned tu samou najtku sem se probudil a zjistil, že na pryčně, která byla spodní ze tří nad sebou a taky pěkně úzká, se mnou leží tenhle příšernej pleník a tolkúje ke mně jakýsi hnusný jakoby milostný verdy a honí si ho ostopéro. To mě fakt rozlunatikovalo a jednu pořádnou sem mu ubalil, třebaže sem moc chorošně nelukoval, poněvadž tam bylo jenom bitkový červený světýlko u dveří. Věděl sem ale, že to je tenhle smelovatej hajzl, a když pak nastaly opravdový potíže a rozsvítily se světla, lukoval sem jeho příšernej fejs, na kterým mu z toho místa lipsu, kde ho praštila má hendka, kapala rudá blažka.
Pak se samozřejmě hepenlo to, že se vzbudili moji spolubydlící na cele a začali se přidávat a v přítmí trochu divoce tolčokovali a zdálo se, že nojz probudil celej blok, takže se dalo hírovat spousta skrímování a bouchání cínovejch šálků o stěnu, jako by si ti plenící na celách mysleli, že přichází čas veliký vzpoury, ach, bratři moji. Takže pak se rozsvítilo a přišli gardi v košilích, kalhotech a čapkách a mávali velkejma obuškama. Lukovali sme brunátný fejsy jeden druhýho, změť úderů hendek zaťatejch v pěst, a byla tam spousta skrímu a nadávání. Pak sem vznesl svou stížnost a všichni gardi řekli, že to byl asi Váš Pokornej Vypravěč, bratři, kterej to stejně začal, protože sem na sobě neměl ani škrábaneček, zatímco tomu příšernýmu pleníkovi kapala z lipsu, kam sem ho praštil zaťatou hendkou, rudě rudá blažka. Byl sem z toho fakt lunatickej. Prohlásil sem, že nebudu na tý cele spát další najtku, pokud vedení věznice dovolí, aby mi příšerný smelovatý smradlavý prestůpniky lozili po ploti, když nemám vůbec žádnou šanci se ve spánku bránit. „Počkej do rána," řekli mi. „Žádá snad vaše veličenstvo soukromý pokoj s koupelnou a televizí? Dobrá, ráno se všechno ukáže. Ale teďka, frendíčku, si polož ten svůj zkurvenej gulliver na svůj slaměnej pylou, a ať už o vás není ani slyšet. Fajn fajn fajn?" Pak odešli s ostrejma výhrůžkama a brzy potom světla opět zhasla a já si řekl, že zbytek najtky prosedím, a především sem se obrátil na toho příšernýho prestůpnika: „Tak honem, lehni si na moji pryčnu, jestli chceš. Mně se už nelíbí. Je od tebe špinavá a físízová, od tvý příšerný smelovatý ploti, jak si tam už ležel." Jenže pak se přidali ostatní. Velkej Žid, kterej se pořád ještě potil po tom malým batlu ve tmě, povídá:
„To tak nemůžeme, blatši, nechat. Nemůžeme se pšece vzdát tomu plckovi." A ten novej řekl:
„Sklapni tu svou klaphoulu, žid'áku," což znamenalo, aby zavřel hubu, ale bylo to dost ostrý. Takže Velkej Žid se připravil, že vyšle pořádnej tolčok.
„Ale no tak, pánové, nechceme tady žádný potíže, že ne?" pravil Doktor svým vojsem jakoby z lepší společnosti, ale ten novej prestůpnik si o to fakt koledoval. Lukovali ste, že si o sobě myslí, jakej je obrovskej bolšáckej hjumaník a že je pod jeho úroveň, aby se dělil o celu s šesti dalšíma a spal na podlaze, dokud sem mu já neudělal to gesto. Pokusil se vyprovokovat Doktora tím, že ho začal parodovat:
„Úúúú, tak ty neceš šádný dalfí potífe, še jo, Alcikuliško?" Kurvajz, ten zlej, ch…
