Diktatura
Toto všechno implikuje otázku, kterou nebudu dlouho obcházet. Řeknu rovnou, že v těchto podmínkách může situaci alespoň trochu zregulovat jasná přísná v podstatě nekompromisní diktatura.
Osvícená diktatura byl sen 18. století, který se jak známo nezdařil. Ale víme dobře, že jak jsou dějiny staré, tak se tento sen znovu a znovu objevuje v širokých masách. Například puritáni si chtěli podobným způsobem zařídit dokonalou společnost v Nové Anglii v 17. století. Takových příkladů je ovšem víc. Tím spíše se to objevuje v hlavách jednotlivých myslitelů. Poněvadž na papíře ono to všechno vychází, i tomu Platonovi to na papíře vycházelo.
Takže o osvícené diktatuře se dá hovořit těžko. Když ne osvícená, tak jaká diktatura je přijatelná? Může být diktarura lůzy, diktatura demagogů, třebas i diktatura oligofrenů. Přijatelná by byla skutečně jenom třídní diktatura, ale kde vzít třídní diktaturu, kde není třída. Náhražku za třídní diktaturu by skýtala snad diktatura nějaké organizace, revoluční organizace. Ale i kdyby tato organizace byla přísně výběrová a na samém začátku by se skládala ze samých andělů, tak princip organizace jako takový, má v sobě zárodek degenerace, která nastupuje velice rychle, dříve než proběhne jedna generace.
Taková deteriorace, která jde rok po roce, postihuje jakoukoliv organizaci, ať je založena na jakémkoliv principu a na jakýchkoliv ideách.
Zvláště tehdy, když to je organizace, která visí v luftě, protože reprezentuje jen sama sebe, tedy tu skupinu uvědomělých a vzdělaných revolucionářů a nereprezentuje třídu, nebo nějakou analogickou, velmi početnou a velmi významnou sociální skupinu. Potom taková organizace skutečně visí v luftě! Může se zvrátit či zhroutit, protože koneckonců oč by taková organizace opřela svůj nárok na to, aby něco organizovala. Neuplynul by ani týden a lidé by se začali ptát: “Kde se ti samozvanci vzali?” A oni by to byli skutečně samozvanci. “A proč je máme poslouchat? Oni nám říkají, že mají pravdu, poněvadž jsou vzdělaný, ale to my nekontrolujeme, to my nemůžeme prověřit. Podle nás to sou svévolný blbci. Dělaj něco, co nám nevyhovuje, dokonce to odporuje našim oprávněným požadavkům honem rychle se najíst a mít střechu nad hlavou.”
Diktatura, která není o nic opřená, než o dobrou vůli nebo fanatizmus nebo třeba i vysoké vzdělání nějaké skupiny revolucionářů, taková diktatura nemůže obstát. Vydržela by s největší pravděpodobností desetkrát méně než diktatura sovětská.
Nicméně chci znova zdůraznit, že hlavním úkolem pro to takzvané přechodné období je udržet v chodu dané nepoškozené ekonomické kapacity, postavit na nohy ty poškozené, a přeorganizovat přitom celý systém. Jde o revoluční změnu, což je změna společenského systému. Revoluční změna nemusí měnit technologii, vychází z té, kterou má po ruce, revoluční změna mění společenské vztahy, společenský systém. Do jaké míry je stav technologie, její možnosti, výsledkem určitých sociálních stavů a také zase zdrojem určitých sociálních vztahů, to nechme stranou. Víme o tomto problému, to věděl už Marx, je to jedna z jeho nejzákladnějších pouček, ale to nechme zatím ekonomům.
Bez diktatury se toto přechodné období neobejde, ovšem musí to v tomto případě být diktatura plně podporovaná, s entuziasmem, zanícením, plným sebenasazením těch zbídačených lidí, vůči nimž je uplatňována v jejich budoucí prospěch.
Pokud ale nelze počítat s tímto konsenzem, protože nemám před sebou třídu, ale masu, která není schopna rozumné rozvahy, tak ta diktatura musí mít jinou formu.
Jakou?
Ve společenském období, ve kterém nejsou třídy ani třídní boj, přesto ale existuje antagonismusm mezi vykořisťovateli a vykořisťovanými, a existuje živelná a přirozená snaha vykořisťovaných převzít bohatství společnosti, a toto bohatství bohužel rozplýtvat. Samozřejmě mezi vykořisťovanými vznikne okamžitě celá řada chytráků, kteří nebudou jen plýtvat a budou se koukat obohatit, takhle vznikli kulaci v Sovětském svazu, kteří za carského Ruska neměli c…
