válka

Noci se uklidňují a rozvinuje se honba na vodicí prstence granátů a hedvábné padáky francouzských raket. Proč jsou vodicí prstence tak hledány, nikdo vlastně dobře neví. Sběratelé prostě tvrdí, že mají velkou cenu. Někteří jich s sebou tahají tolik, že, když se vracíme, jdou pod jich tíhou jako hrbatí. / Haie udává aspoň nějaký důvod; chce je poslat své nevěstě místo podvazků. To ovšem vyvolá u Frizů nevázanou veselost; tlukou se do kolen, to je vti…

Více
  • 13. 5. 2023

1. / „Nech už toho, Georgi,“ syčel na mě Russ. „Vylez z tý vlhký díry a pojď pozdravit krásný nový den.“ Právě se vrátil z přespolního běhu, štíhlý, opálený, vlasy zmáčené ze sprchy přilepené k hlavě. Vypadal jako Indián – jako krásný Indián z východního pobřeží. Nahlížel do knihovny a mhouřil oči v té tmě. „Sakra, vždyť tu stejně nikdo není,“ konstatoval už normálním hlasem. „Však taky kdo má všech pět pohromadě, co by tu dělal? Pojď, půjdem se naj…

Více
  • 13. 5. 2023

Za chvíli bylo na dvoře jedenadvacet lidí, kteří si navzájem neviděli na špičku nosu, protože soumrak už skutečně přicházel. Muži ve stejnokrojích, kteří je celou dobu jednotlivě hlídali a kteří stáli už beztak dost hustě rozestavěni kolem synagógy a uvnitř a u staveb v zahradě při ní, přišli blíž; zdálo se, jako by tvořili s těmito jedenadvaceti stíny jakousi jednotu. Zahrada se celá potápěla v temnu. Vlašské ořechy s hladkými kmeny střídaly nap…

Více
  • 13. 5. 2023

„Od té doby, co zemřel Walt,“ napsal T. S. Garp, „mi připadal můj život jako epilog.“ / Když zemřela Jenny Fieldsová, musel Garp cítit, že jeho zděšení vzrostlo – ten pocit, že život postupuje podle určitého plánu. Ale jaký je to plán? / Garp seděl u Johna Wolfa v newyorské redakci a snažil se pochopit tu pestrou škálu plánu kolem matčina pohřbu. / „Já jsem k pohřbu žádné svolení nedal,“ pravil Garp. „Jak se může vůbec nějaký pohřeb konat? Kde je tělo, Ro…

Více
  • 13. 5. 2023

„Naděnká!“ slyším v duchu trumpetovitý hlas Anči, „láska moja!“ / Anča byla lesba, svérázná mladá žena od Košic, bylo jí kolem / pětadvaceti let a po nepříliš zdařeném začátku života přijela ochutnat / svět do Prahy; Naděnka překročila šestatřicet. „Naděnká!“ / vykřikovala Anča na plná ústa, rozmarně výhrůžná, „já ťa!“ / Smyslné choutky přepadaly Anču s večerem, s rozestýláním / postelí. Naděnka měla postel při jedné boční stěně cely, Naděnka při / stěně protilehlé a…

Více
  • 13. 5. 2023

Ještě dávno nepadla dvanáctá, ale táta už se u svého svěráku nějak podivně ošíval a vrtěl. / „Jako když na něj leze jaro,“ mysli si Pepík, ale piluje dál jakoby nic a nemá to tátovi za zlé. V Praze je veselo, včera večer stříleli gestapáci lidem nad hlavy, trhaly se německé firmy, volalo se sláva a zas fuj, hanba, pryč s fašismem, tabulky s tramvají se házely do Vltavy. Pepík byl při tom hnedle do půlnoci. A když šel konečně spát, měl jen jediný str…

Více
  • 13. 5. 2023