dívčí

Žádnej pravej neexistuje… já jen vím, že manžel se musí čas od času vyměnit. Chlapi jsou jako pneumatiky. Ty kvalitnější vydrží dýl, ty lagricový míň, ale celej život na jedněch gumách neodjezdíš, ani kdyby nejlepší na světě… A parkovat v garáži, jen snít, čumět z okna a závidět těm, co ještě jezdí, to je fakt škoda… život je krátkej…

Modlitba žen: / Pane, / dej mi moudrost, abych pochopila muže, / dej mi lásku, abych mu odpustila, / dej mi trpělivost na jeho nálady… / Jen mi nedávej sílu… nebo ho zabiju! /   / Znáte to omšelé rčení nikdy neříkej nikdy!? Taky ho znám, a přesto mi tehdy tváře planuly rozhořčením: „Tohle vážně nechápu… ty ženský musí být úplně blbý. Já bych si to nikdy nenechala líbit.“ / „Hmm, můžou si za to samy,“ přisvědčila Zita. „Jedna facka a panáček jde od válu. Chtěl…

Tehdy jsem ji ještě nechápala. Seděla jsem u stolku pod oknem a střídavě sledovala dění na ulici a střídavě hypnotizovala vchod do restaurace. Dvacet minut zpoždění se jí vůbec nepodobalo. / Dvacet šest minut zpoždění. Číšník se na mě dívá tím obvyklým soustrastným pohledem: „No, jo, holka. Nechal tě ve štychu.“ / Mám co dělat, abych se udržela a nezačala mu vysvětlovat, že čekám na kamarádku. / Třicet tři minuty zpoždění. Jsem nafouklá z páté minerálky, …