10
Celé odpoledne jsem Cecy posílala esemesky, ale neodpověděla mi ani na jednu. Tak jsem se ve čtyři hodiny vydala k nim domů – ne zadní brankou jako obvykle, ale slušně jsem zaklepala na jejich vchodové dveře.
Otevřel mi Cecyin táta s plechovkou piva v ruce. Slyšela jsem v jejich obýváku řvát nějaký sportovní televizní kanál.
„Ahoj, Katy,“ pozdravil mě ne zrovna přívětivě.
„Promiňte, že vás ruším, pane Halle, ale mohla bych, prosím vás, mluvit s Cecy?“ zeptala jsem se zdvořile.
„To bohužel nemohla, miláčku, protože šla s mámou nakupovat,“ odpověděl.
„Aha! A nevíte náhodou kam?“ V duchu jsem přemýšlela, že bych je ještě mohla autobusem dohonit.
Najednou se z televize ozval výkřik.
„Ach jo, asi jsem propás góla,“ vzdychl a dodal: „Nemám nejmenší tušení, kam šly.“
Sklíčeně jsem se vlekla domů.
„To nevadí, Katy. Cecy s tebou určitě nepřestala úplně kamarádit,“ utěšovala mě Clover. Seděla s Elsie v tureckém sedu na podlaze v kuchyni a vyráběly korálkové náramky. „Tak jí vyrob náramek na usmíření,“ napadlo ji.
„Prosím tě! Cecy má těch náramků plný zápěstí, a navíc sama umí dělat daleko hezčí náramky než já,“ mávla jsem rukou. „Je to náramková královna.“
Rozhodla jsem se, že jí místo toho napíšu dopis. Pořád jsem nemohla najít pero ani propisku, tak jsem si půjčila Jonniiny fixy a napsala ho duhovými barvami.
Nejmilejší Cecy,
úplně chápu, že se na mě zlobíš. Bylo ode mě hnusný, že jsme odešli do tajný zahrady bez Tebe. Navíc to byla ztráta času, protože Imogen s náma nechtěla nic hrát a nad výborným piknikem ohrnula nos. Zdaleka není tak hodná, jak jsem si myslela. A i kdyby byla stokrát hodnější, pořád by to nebylo nic proti Tobě. Ty jsi moje nejlepší kamarádka na světě.
Prosím, řekni mi, že i já jsem pořád Tvoje kamarádka.
Tvoje Katy xxx
Nakreslila jsem se na kolenou a se zkroušeným výrazem, jak prosím Cecy, aby se mnou zase kamarádila. Na Cecy jsem si dala obzvlášť záležet a nakreslila jsem ji co nejkrásnější, abych jí polichotila. Pod sebe jsem napsala zlá a hloupá Katy a pod Cecy krásná a perfektní kamarádka Cecy. Dala jsem dopis do obálky, zalepila ji, aby si to nemohl přečíst nikdo jiný, a vhodila ho do jejich schránky ve dveřích. A pak jsem čekala. A čekala a čekala a čekala.
„V kolik v sobotu zavíraj obchody?“ zeptala jsem se u večeře. Bylo to naše oblíbené sobotní jídlo – párky, pečené fazole a pečené brambory s kysanou smetanou, ale já jsem výjimečně nejedla s moc velkou chutí.
„V půl šestý – nebo možná v šest,“ odpověděla Izzie. „Phile, neukusuj párek z vidličky. Hezky si ho rozkrájej jako slušnej chlapeček.“
„Tak to už Cecy musí bejt doma! A ještě mi neposlala ani esemesku. Ach jo, co budu dělat, jestli přijdu o svou nejlepší kamarádku?“ kvílela jsem.
„Vždyť jsi tu zrovna dneska měla další kamarádku,“ připomněl mi táta. „Ta Imogen je na první pohled určitě okouzlující, ale připadá mi trochu afektovaná, nezdá se ti?“
„Chodí už s klukama a umí sprostý tance,“ oznámila Elsie důležitě.
„Řekla bych, že to není vhodná kamarádka pro vás, i když chodí do St. Winifred’s,“ řekla Izzie.
„Buďte bez obav, já s ní kamarádit nechci. Chci se kamarádit s Cecy, jenže ta se mnou teď nemluví,“ popotáhla jsem.
V tu chvíli někdo zaklepal na dveře. Otevřela jsem – a za nimi stála Cecy s mým dopisem v ruce.
„Jo, pořád se na tebe zlobím,“ řekla, ale pak mě objala. „Jsi pěkně pitomá. Ale stejně jsem tvoje kamarádka a vždycky budu.“
„Teda Cecy!“ vydechla jsem úlevou a vrhla se jí kolem krku.
Tak jsme tam stály a objímaly se, až na nás táta zavolal: „Proč nejdete do kuchyně? Ty bys měla dojíst večeři, Katy, a máme dost i pro Cecy.“
„Sakra, já si chtěl přidat,“ zalitoval Dorry.
„Dorry, prosím tě, tenhle výraz vůbec nepoužívej!“ rozzlobila se Izzie.
Podívaly jsme se s Cecy jedna na druhou a rozesmály se. Cecy u nás zůstala až do večera a přišla i v neděli. Šly jsme do tajné zahrady, tentokrát jen my tři: Cecy, Clover a já. Trochu jsem se bála, že mi bude připadat smutná a obyčejná, jako jsem ji v…
