Vesničko má středisková (Zdeněk Svěrák)

Cestou z pískovny Pávek mlčí. Jen když řadí nebo ručkuje po volantě, procedí na adresu svého závozníka zbytky vzteku. Ten však vidí jen otvírání úst. Chrániče uší ho krásně chrání.

Pak Pávek zaostří pohled k místu na okraji silnice.

Ze škarpy čouhá zadek auta, které je mu povědomé. Zastaví a s obavou v očích pátrá, jak je na tom řidič. Doktor Skružný však sedí klidně opodál na kameni a pokuřuje.

– Vy jste se zase kochaly, že jo? – řekne Pávek.

– To snad nemá brzdy to auto nebo co, – odpoví doktor.

Vyndej lano, – přikáže Pávek svému závozníkovi, který už také opustil kabinu. Rákosník však jen se zájmem kouká na havarované auto. Pávek mu sejme ušní chrániče.

To si nos doma. Lano přines! –

Když ho pak váže k trubce karoserie, poznamená:

Vy jednou špatně skončíte, pane doktore. –

To každej, Karle, – odtuší lékař.

– Ten anděl strážnej, co nad vámi lítá, to musí bejt šichta, řeknu vám, – váže Pávek druhý konec lana k náklaďáku.

Pak zamkne v doktorově autě volant, pošle Rákosníka do zatáčky, aby zastavil provoz, a vytáhne škodovku na silnici. Oddálí přihnutý blatník od kola, zkusí rejd a nastartuje.

Už ho musím dát vyměnit, – poklepe doktor na blatník.

Zbytečný, pane doktore. Leda by vám dali gumovej, – řekne Pávek.

Doktor se zasměje a poplácá ho po zádech. Pávek pokračuje v cestě. Setkání s doktorem zanechalo na jeho tváři úsměv. Kroutí pobaveně hlavou.

– Jen aby se nám jednou nezabil, – řekne, když v kopci zařadí s meziplynem dvojku.