44
Síly přírody
„Já,“ řekl Jamie, „jsem prostě hlupák.“ Byl zamyšlený a pozoroval Ferguse a Marsali pohroužené v důvěrném rozhovoru u zábradlí na protější straně lodi.
„Proč myslíš?“ zeptala jsem se, ačkoli jsem docela dobře znala odpověď. Fakt, že čtyři lidi, kteří si mohli užívat manželství, dobrovolně žili v celibátu, pobavil celou posádku. Jejich celibát totiž dobrovolný nebyl.
„Dvacet let jsem toužil po tom, mít tě v posteli,“ řekl a zkoumal, jestli ho chápu, „a během měsíce, když tě mám zpět, jsem to zařídil tak, že tě nemohu ani políbit za poklopem, aniž by nás někdo nesledoval. A když to udělám, většinou někde najdu Ferguse, jak po mě šilhá, všivák malý! A za všechno může moje vlastní hloupost. Co jsem si asi myslel, že dělám?“ zeptal se rétoricky a zlostně se díval na pár na druhé straně. Tiskli se k sobě a nijak netajili vzájemnou náklonnost.
„Dobře, ale Marsali je teprve patnáct,“ řekla jsem mírně. „Předpokládám, že jsi věděl, že se budeš chovat jako otec – anebo alespoň jako nevlastní otec.“
„Ano, věděl,“ podíval se na mě dolů a obdařil nevraživým úsměvem. „Odměnou za můj starostlivý zájem je to, že ani nemohu sáhnout na vlastní ženu!“
„Ale můžeš na mě sáhnout,“ řekla jsem, vzala ho za ruku a něžně pohladila palcem po zápěstí. „Jen se nemůžeš odevzdávat bezuzdným smyslnostem.“
Provedli jsme několik nezdařilých pokusů ohledně tohoto tématu. Ale buďto jsme byli otráveni, protože pořád přicházel někdo z posádky, anebo když už jsme na palubě Artemis našli nějaké odloučené místo, tak bylo strašně nepříjemné. Jeden noční výpad skončil úplně neočekávaně, když se na Jamieho holém rameni objevila obrovská krysa, která seskočila z hromady kůží. Mě popadla hysterie a Jamieho nečekaně zbavila veškeré chutě pokračovat v tom, co dělal.
Podíval se dolů na naše propletené dlaně, kde jsem pokračovala v tajném vyznávání lásky na jeho zápěstí, zúžil oči, ale nechal mě to dělat dál. Jemně objal prsty mou dlaň a zlehoučka nahmatal palcem můj tep. Jednoduše jsme nebyli schopní dát dlaně od sebe – ne více než Fergus a Marsali – navzdory tomu, že jsme věděli, že naše chování povede k ještě větší nespokojenosti.
„Dobře, ale na svoji obranu musím říct, že jsem to myslel dobře,“ řekl smutně a usmál se na mě.
„No, ale víš, co se říká o dobrých úmyslech.“
„Co se říká?“ Jeho palec se toulal nahoru a dolů po mém zápěstí a já cítila v žaludku to třepetající se vzrušení. Vzpomněla jsem si na to, co říkal pan Willoughby o pocitech v jedné části těla ovlivňujících ostatní.
„Že dláždí cestu do pekel.“ Stiskla jsem jeho ruku a chtěla svoji uvolnit z jeho sevření, ale nepustil mě.
„Mmphm.“ Pozoroval Ferguse, jak dráždí Marsali pírkem z albatrosa. Držel ji jednou rukou a lechtal pod bradou a ona se bezvýsledně bránila.
„Svatá pravda,“ řekl. „Chtěl jsem, aby holka měla šanci rozmyslet si to dříve, než bude pozdě na změny. Ale v konečném výsledku ležím a nespím půl noci a musím poslouchat, jak si Fergus na druhém konci kajuty ukájí své touhy. A potom ráno, když se ukážu nahoře, tak nacházím celou posádku, jak se pošklebuje pod vousy, když mě vidí.“ Hodil zlým pohledem na Maitlanda, který zrovna procházel kolem nás. Mladičký plavčík vypadal polekaně, nervózně se ještě po nás ohlédl a opatrně odklopýtal pryč.
„Jak můžeš slyšet něčí touhy?“ zeptala jsem se fascinovaně.
Jamie na mě pohlédl poněkud zneklidněn.
„Ach! No… to je jen…“
Na chvíli se odmlčel, pak se poškrábal na nose, který poněkud zrudl v ranním ostrém větru.
„Máš vůbec, Sassenachová, ponětí, co dělají muži ve vězení, když dlouho nemají ženskou?“
„Asi tuším,“ řekla jsem a došlo mi, že jsem to vlastně nechtěla slyšet tak přímo. Předtím se mnou nemluvil o tom, co zažil v Ardsmuiru.
„Myslím, že tušíš správně,“ řekl suše. „A také se nepleteš. Jsou tří možnosti; použít někoho jiného, tak trochu zešílet anebo se s tím vypořádat sám, že ano?“
Otočil se směrem k moři a mírně sklonil hlavu, aby se na mě podíval. Přitom jsem viděla, že se lehce usmál. „Myslíš, že jsem šílený, S…
