Tmavomodrý svět (Zdeněk Svěrák)

Obraz 26

Zámecký park; Titulek: Anglie, září 1940

 

Vysoko na nebi, nad střechou zámku se odehrává vzdušný souboj. Je slyšet motory ve vysokých obrátkách a kulometné dávky.

Sláma si v detailu nasazuje leteckou kuklu s rádiovým vybavením. Totéž učiní v detailu Vojtíšek a po něm Tamtam a Sysel.

"Kurs 120, rychlost 450," slyšíme s nimi ve sluchátkách. "Start povolen!"

"Yellow leader rozumí, kurs 120, rychlost 450, start povolen," zopakuje Sláma.

Podíváme se s ním na kompas a na rychloměr, jehož ručička stoupá. Zároveň s tím slyšíme tikot jakýchsi metronomů. Pak vidíme tři tváře s jasnými příznaky námahy. Upínají oči vpřed a potí se.

"Tři letouny typu Messerschmitt, jedna hodina. Vidíte je?"

"Vidíme prd," hekne Vojtíšek.

"Drž hubu," okřikne ho Sláma a hlásí: "Nevidíme je, pane!"

"Dodržujete rychlost?"

"Dodržujeme," ujistí naváděcího důstojníka Sláma.

"Šlapeme jak idioti," přidá zpocený Vojtíšek.

Teď teprve odkryjeme karty: naši jedou přes trávník zámeckého parku na kolech. Jsou to speciálně
upravené tříkolky. Vzadu je umístěna baterie a rádiový agregát s anténou. Od něj vedou kabely cyklistům do sluchátek a mikrofonů. Na řídítkách je připevněn kompas, rychloměr a tikací zařízení, v jehož rytmu je třeba šlapat.

"Tttto je kra...kravina. Já už nemůžu!" slyšíme Králíka.

"Už byste je měli vidět!" volá netrpělivě důstojník do sluchátek.

"Už je vidíme. Jdeme na to. Telly Ho!" odpovídá ukázněně Sláma, protože zpoza keřů se vynořili tři další propocenci na tříkolkách. Za nimi běží pes a štěká. Trojice zadýchaných cyklistů jedou teď proti sobě a imitují palbu jako malí kluci:

"E e e e! Kch! Kch! Kch!" ozývá se anglickým parkem. Kola do sebe vrážejí, jezdci shazují jeden druhého ze sedel a volají:

"Seš mrtvej! Ty seš mrtvej, vole! Koukej mazat k zemi, skopčáku!"

Psovi se to líbí a radostně se bitky zúčastňuje.

"Jak to vypadá?" dotírá důstojník ve sluchátkách.

"Dobře, pane. Poslali jsme je k zemi," hlásí mu Sláma při pohledu na klubko těl v trávě.

— 1 —

---

Obraz 29

Letiště Fowlmere (plocha)

 

Větrný pytel se líně nadouvá.

Z gramofonu na kličku, který spočívá v trávě pod křídlem letadla, tiše a chraplavě zní moravská lidová píseň.

Sláma si čte. Vojtíšek leží na zádech a pozoruje mraky. Nebeská pára se líně valí a přeskupuje.

O list vrtule se opírá pilot Sysel a trvale se usmívá jako u fotografa. Ale není fotografován, je kreslen pilotem Králíkem. Písnička začne skomírat. Sysel se skloní ke kličce a několikerým otočením skladbu vzkřísí.

"Ne…ne…nehejbej se!" kárá Tamtam svůj model a s jazykem mezi zuby soustředěně kreslí.

Opodál sedí ve stínu stíhačky Machatý a zkouší Mrtvého z orientace podle anglických hodin.

"Six o´clock."

Mrtvý ukáže přímo před sebe.

"Twelve o´clock."

Natáhne ruku před sebe.

"Ten o´clock."

Vytočí ji o dvě hodiny doleva.

Vtom Machatý spatří na nedaleké pěšině dvě dívky v uniformách příslušnic WAAF a zahlásí. "Two o´clock ženský." Sebere se země svou čepici:

"Promiň, Bédo,…" Jak se narovná, praští se o křídlo  do hlavy až to zaduní. "…ale čtrnáct dní bez lásky, to je o zdraví." Vyrazí za dívkami a cestou si bolavé místo ještě mne.

Moravák Sysel se neudrží a musí si zazpívat s gramofonem:

 "V širém poli studánečka kamenná a v něj voda, voděnka…"

"Ne…ne…nehejbej se furt! Zrovna ti dělám hu…hu…hubu, " rozčiluje se Tamtam. "Kluci, pojeďte někdy k mo…moři. Já se nikdy ne…nekoupal v mo…moři."

"Víš, jak je studené?!" namítne Sysel.

"Aspoň nohy si na…namočit…"

Machatý se teď zastavil s dívkami uprostřed trávníku.

Vojtíšek je pozoruje.

"Hele, Seno. Co jim asi říká, člověče?"

"Balí je," řekne Sláma.

Teď se obě dívky smějí a – světe, div se – odcházejí s Machatým k dřevěným budovám na opačné straně letiště.

"Ty, jo!" vydechne Vojtíšek. "Mě by daly určitě facku."

"Nesmíš je vylekat. Machatý se jich nejdřív zeptá na cestu. Třeba kde je kantýna."

 "On neví kde je kantýna?"

"Jenom jako, rozumíš. Ženský ti rádi pomůžou, když seš v nouzi a necejtej se přitom nijak ohrožený. A tím se překoná ten první ostych jejich," vysvětluje Sláma.

"To víš od Machatýho?" žasne Vojtíšek a závistivě pozoruje trojici.

"To ví každej," řekne Sláma a vrátí se ke své knížce.

"Dobrý." Uznale pokyvuje hlavou Vojtíšek. "Ta angličtina bude nutná tady."

 "Dyť si není vůbec podobnej," porovnává Mrtvý Tamtamovu kresbu se skutečností. Je to dílo ne příliš talentovaného dítěte. Sysel má krátké nohy, dlouhé ruce a obličej nenese jedinou stopu jeho podoby.

"Ty…ty do toho ne…nekecej, Mrtvý. Já se jmenovat Mrtvý, tak ne…nelezu do letadla a za…zalezu rovnou pod zem," bání se Tamtam neférovým útokem na kamarádovo pravda dost nešťastné jméno.

Sysel už to nevydrží a jde se na sebe podívat.

"No toto!" řekne v úžasu. "Ty dobytku, to su já?"

"Věnuju ti to," řekne bezelstně Králík, sbalí čtvrtku do ruličky a podá mu ji.

"Já se hodinu usmívám jako blbeček! Tím můžu akorát strašit děti, ty talente!" začne Sysel honit Králíka po trávě a mlátí ho do hlavy ruličkou.

— 2 —

---

Obraz 31

Letiště Fowlmere (plocha)

 

Naši se opírají lokty o křídlo stíhačky. Pod sejmutými plechy jsou odhalena žebra a útroby skrývající zbraně a munici. Britský instruktor stojí na křídle a vysvětluje:

"V momentě, kdy zmáčkneme spoušť, ať už kanónů, nebo kulometů, spustí se kamera," ukáže na plechovou krabici, jejíž objektiv míří hranou křídla kupředu. "Dokud střílíte, kamera točí. Pak víme jistě, na co jste stříleli a jak jste byli úspěšní."

Sláma spatří, že kolem nich rázuje nevelký britský důstojník s dalekohledem na prsou. Je to Bentley. František opustí hlouček, aby mu zkřížil cestu.

Sláma zasalutuje, Bentley odpoví letmým přiložením prstů ke štítku brigadýrky.

"Promiňte pane, " osloví ho František anglicky. "Moji chlapci se pořád ptají, kdy dostaneme povolení k létání."

Bentley dalekohledem sleduje svaz německých bombardérů, který s klidným brumendem motorů nerušeně pluje vysoko nad nimi. Tu a tam se zaleskne v slunci trup či sklo střílny.

"Létat umíme, pane. Někteří už mají bojovou zkušenost z Francie. A tady pořád jen čekáme."

"Trpělivost, Slámo," odtuší Bentley. "Historie válečnictví je dlážděna hroby netrpělivých."

"Pane, naše vlast je okupována. Nevíme, jestli naše rodiny žijí, nebo ne," vysvětluje Sláma. Bentley mu poklepe na rameno a řekne skoupě:

"Pomalu, pomalu, když chytáš opici."

Sláma se vrací mezi své. Se zakloněnými hlavami všichni pozorují bombardéry.

"Co říkal?" zajímá se Mrtvý.

"Něco o chytání opic."

"No, to dává smysl. Protože všechno ostatní už jsme dělali," zhodnotí to Vojtíšek.

— 3 —

---

Obraz 34

Letiště Fowlmere - zima

 

Tento obraz ať je hektický a ať je zvukově nahuštěn hlukem motorů letadel a vojenských aut, kovovými technickými zvuky, sirénou a lidskými hlasy v plenéru i v radiovém zkreslení. Vojenské letiště prožívá perný den. Po trávníku právě rolují stíhačky typu spitfire, čekajíce, až dostanou povolení ke startu. Cisterna, která je napojila benzínem, odjíždí a míjí se s jinou.

"Start povolen!" ozve se hlas v éteru.

Motory spitfirů zaburácejí a trojice vzlétá.

Kdo se domníval, že naši se konečně dočkali křtu ohněm, je zase na omylu. Sláma, Vojtíšek, Mrtvý a Králík-Tamtam jsou sice oblečeni k letu s mae-vestami kolem krku a s padáky a dinghy pod zadky, ale ten mumraj pouze pozorují a jejich stroje mlčky stojí v klidné zóně letiště. Jsou tu i zbrojíři, mechanik Gregora, fotograf Tejnský a u startovacích vozíků posedává v trávě jejich obsluha.

Sysel, který nemá pohotovost, sedí opodál u dřevěné boudy a nechává se britským vojínem holit.

"Stejně nikam nepoletěj," stěžuje si, zatímco mu brýlatý Pierce mydlí tváře. "Jsme taková trvalá záloha."

"Nemyslím, pane." řekne nezúčastněný Pierce.

 Tamtam něco maluje na své letadlo vpředu pod kabinou. Pokouší se o vodní pannu podle Vojtíškovy nemravné fotografie. Ale nějak to není ono. Dívka na fotografii je zezadu a mořská panna má být čelem.

Vojtíšek sedí na křídle. Právě namočil do malého kelímku s bílou barvou štěteček a dokončuje srdce, kterým si poznamenává svůj stroj hned vedle malého československého znaku. Přijde sem Tamtam s fotografií v ruce.

"P…p…puč mi jinou. Dělám p…p...prsa."

Vojtíšek neochotně položí kelímek a sáhne do náprsní kapsy.

Ze vzduchu se vrátil prostřílený stroj a naši závistivě sledují souhru britského pozemního personálu. Sotva doroluje a sotva jeho pilot odsune kryt, na letadlo se vrhne smečka mužů jako lupiči. Zbrojíři vytahují z křídel vystřílené zásobníky střeliva a cpou tam plné, mechanici kontrolují hladinu oleje a odborníci přes draky zkoušejí funkci kormidel potrhaných zásahy střel. Už tu také zastavila cisterna a letoun se z ní napájí pro další let.

Vojtíšek vymění s Tamtamem fotografii.

"Tu…tu…tuhle mi puč," ukazuje Tamtam na jinou v balíčku. Vyspělá slečna je na ní opravdu lépe vidět.

"Tu ne. Tu potřebuju," schová Vojtíšek nekompromisně svůj poklad zpátky do kapsy.

Sysel se nadechne a začne z ničeho nic zpívat.

"V širém poli studánečka kamenná…"

"Pane, nezpívejte prosím, nebo vás říznu, " čeká Pierce s břitvou nad jeho ohryzkem.

Sysel přestane, ale když holič přiloží břitvu ke krku, ukáže se, že to byla jen pauza.

"…a v něj vodá studééná..." zakvílí Moravák a bílá mýdlový pěna se zbarví červeně.

"Jelikož jste zpíval, pane, právě jsem vás říz," konstatuje klidně Pierce. "To si musíte vybrat, pane, buď zpívat, nebo holit. Obojí prosím nejde."

Holič potírá ránu kamencem, aby nekrvácela.

Sláma dopije čaj, který sem ve velké termosce přinesly dvě dívky z WAAF, a vrátí jim hrnek. Pihovatá dívka přejde s nápojem k Vojtíškovi a nalévá mu do čistého hrnku s modrým kroužkem, v němž je korunka a písmena RAF.

Vojtíšek se pokusí o konverzaci:

"What is your name?"

"Jane," odpoví s úsměvem uniformovaná slečna.

"My name is Charles," pokračuje v učebnicové angličtině Vojtíšek. A povzbuzen úspěchem, zkusí zaútočit:

"Would you be so kind to show me which way is the officer´s mess?"

"Oh, you can´t probably leave while on stand by, can you?!" vstoupí jim do toho  ošklivější z dívek s hřívou kudrnatých vlasů.

Vtom zaznamená, že mu Sláma čitelnými mužskými posunky naznačuje, že si potřebuje ulevit. Vojtíšek se tedy pootočí a dívky, pokračujíce v konverzaci, jsou teď k Slámovi zády. František se postaví k trupu svého letadla a močí na jeho iniciály NN-F.

"Your tea is well," ukazuje Vojtíšek na hrnek.

Kudrnatá dívka ho opraví:

"Good."

"My English is good?" zaraduje se Vojtíšek.

"The tea is good," opraví ho Jane, nepřestávajíc se usmívat.

"No, jo, zase blbě. Potřeboval bych… I need teacher."

A tu se z okna dřevěné budovy vykloní telefonista a křičí do megafonu tak, až mu nabíhají tepny na krku:

"Blue section Scramble!"

Všichni, co tu stojí, leží a sedí, ztuhnou, jako by nevěřili, že výzva k boji, na niž tu celé dny čekali, platí opravdu jim.

František, kterého to zastihlo v nedůstojné pozici, se vzpamatuje první:

"To jsme my, volové!!!"

A ztuhlý obraz oživne. Piloti se po křídle vyhoupnou do kabin a nasazují si tam kukly. Bloky před koly jsou odstraněny, startovací vozíky dají letadlům elektrický šok a listy vrtulí sebou škubnou.

Nedoholený Sysel nevěřícně vstává a odkládá holičský ubrousek:

"A je to tady."

"Neříkal jsem to, pane?" nehne brvou Pierce.

Z výfukových děr se vyvalí černý dým jak z dračí tlamy. Vzduch je zahlcen hřmotem čtyř motorů, které  jdou do obrátek. Tráva si lehá a dostává třesavku.

A to už jsme na příjmu:

"Spearhead blue leader, hlašte se!" řekne hlas do radiového šumu.

"Spearhead blue leader slyším," odpoví Sláma a zavře nad sebou kryt.

Také tři ostatní piloti jeho roje už se přikurtovali a zavírají se v kokpitech.

Neujde nám, jak si Tamtam přilepí žvýkačkou na palubní desku darovanou fotografii nahé krásky.

Gregora, Tejnský a zbrojíř Pavlata je zdraví palcem k nebi a z jejich tváří piloti čtou: tak jsme se dočkali.

Spitfiry rolují na start.

"Nebe je plný Němců, boys! Ale chce to klid," slyší Sláma ve sluchátkách.

"Blue section je připravena, pane," odpoví František.

Důstojník odmávne praporkem start. Slámova ruka pohne pákou akcelerátoru. Čtyři letouny nabírají rychlost, až se odlepí, proletí dýmem z hořícího stroje a stoupají k nebi plnému Němců.

"Spearhead blue leader, kurs 170 na North Weald, výška 6 tisíc. Nepřátelské bombardéry asi Heinkly, míří na Canterbury," slyšíme se Slámou ve sluchátkách.

— 4 —