Tato novela patří k tomu nejlepšímu, co autor napsal. Knihu napsal Arnošt Lustig během jedné noci. Její děj vychází ze dvou skutečných událostí. V roce 1943 zajali Němci na Sicílii skupinu židovských podnikatelů a pod záminkou, že je vymění za své zajaté důstojníky, od nich získali kontakty na jejich peněžní konta v neutrálních zemích a poté je zabili. Druhou událostí byl osud mladé a krásné polské herečky, která při cestě do plynové komory vytrhla německému důstojníkovi a zastřelila ho. Lustig oba tyto příběhy skloubil do svého románu, který je příběhem nevinného děvčete, jež má odvahu pomstít se za své pokoření. Tomuto dílu se dostalo mnoha ocenění včetně nominace na nejprestižnější americkou literární cenu.
— 1 —
Stručný děj
Dvacet bohatých italských Židů se vrací z emigrace z Ameriky. Na Sicílii je zatknou němečtí důstojníci. Velitel tajného fašistického oddělení Bedřich Brenske se snaží zjistit čísla jejich plných švýcarských kont pod záminkou, že zaplatí-li určitý obnos, budou vyměněni za německé zajatce. Protistrana prý souhlasí, ale protože zajatí Němci, přestože jsou to muži s vysokou vojenskou hodností, nemají žádné peníze, musí všechno zaplatit Židé. Ve skutečnosti protistrana vůbec neexistuje a Brenske chce ze Židů jen tahat peníze.
Když skupina prochází kolem rampy, přes níž přechází Židé z transportu, zaslechne Herman Cohen, kterého si předtím skupina zvolila za svého mluvčího, hlas mladé tanečnice, že ještě nechce umřít. Zalíbí se mu, a tak si vyžádá její doprovod. Slíbí, že veškeré výdaje zaplatí i za ni. Tanečnice Kateřina Horovitzová s sebou nemá žádné oblečení ani doklady, všechno se ztratilo, když přecházela z transportu na rampu. Herman Cohen pro ni ještě v táboře nechá ušít kostým i kabát, Kateřina se snaží od krejčího vyzvědět nějaké informace o sestrách, rodičích a dědečkovi. Ale marně, krejčí odmítá jakékoli pokusy o rozhovor.
Židé jsou přesunuti do vlaku, každý do samostatného kupé. Kateřina je v kupé s Hermanem Cohenem a má neustálé nutkání poprosit ho, aby se postaral i o zbytek její rodiny. Nechce ale, aby to slyšel někdo z hlídačů, a tak raději mlčí.
Během cesty přijde několikrát za Hermanem Cohenem velitel Brenske a pod záminkou nenadálých komplikací po něm požaduje další peníze. Dokud nepodepíše šek, nemůžou pokračovat v cestě. Spousta z nich se už brání dalším výdajům, tvrdí, že budou-li stejným tempem vydávat peníze, nikdy se domů nedostanou a jen zruinují svoje konta. Jejich cesta se protahuje, protože mohou jet jen v noci. Posledním problémem jsou Kateřininy doklady. Nemůže přejít hranice bez pasu, poslední možností je svatba s Hermanem Cohenem, která se ale musí uskutečnit v táboře. Herman souhlasí, začne vybírat i z kont svých příbuzných, jen aby cestu zaplatil.
V táboře, v jejich vlakovém kupé, proběhne svatba a Brenske jim přijde oznámit, že přes hranice se dostanou jen dezinfikovaní, podle přání nepřítele. Jdou tedy všichni do umývárny, kvůli věrohodnosti dostanou i mýdla a jediná Kateřina vytuší, že s umývárnou nemá tahle místnost nic společného. Odmítá se před místními důstojníky svléct a když ji urážlivě povzbuzují, sebere jednomu pistoli, zastřelí ho a druhého zraní. Ostatní důstojníci se na ni vrhnou, násilím ji svléknou a donesou do plynové komory. Tam ji a ostatních dvacet postřílí.
— 2 —
Podtitul: I ten nejslabší může udělit bezpráví lekci
Dramaticky vypjatá novela o tragickém osudu židovské dívky, která povýšila pomstu za své soukmenovce na smysl své existence.
Lustig ve své sugestivní novele zpracovává motiv sadistické léčky, s jejíž pomocí se nacističtí pohlaváři pokusili získat majetek od skupiny zajatých bohatých židovských obchodníků. Ve druhé rovině novely pak vypráví vlastní příběh hrdinky, dívky, která se na prahu smrti vzepře ponižování své lidské důstojnosti a dokáže v sobě zmobilizovat sílu, schopnou překonat strach i přirozený pud sebezáchovy.
Inspirací k sepsání této povídky byly Lustigovi dvě události: zajetí skupiny židovských podnikatelů na Sicílii nacisty, kteří - pod záminkou že je vymění za své zajaté vojáky - z nich dostali kontakty na jejich tučná bankovní konta a poté je zabili, a pak osud mladé, krásné polské herečky, jež při cestě do plynové komory vytrhla německému důstojníkovi zbraň a zastřelila ho. Lustig pak tyto dva příběhy spojil a vystavěl na nich svůj vlastní příběh.
Obsah
Děj začíná v momentě, kdy chycená skupina bohatých židovských podnikatelů přijíždí do koncentračního tábora, kde se jich ujímá poručík Bedřich Brenske. Ve stejnou dobu tam dorazí ještě jeden transport s Židy, z něhož vystupuje i mladá polská tanečnice Kateřina Horovitzová. Ta se díky svým námitkám (doslova prohlašuje, "že nechce zemřít") dostane do skupiny poručíka Brenskeho a získá tím naději na záchranu. Tato skupina je totiž určena k výměně za zajaté německé vojáky, a to díky finančním prostředkům, kterými tito židovští boháči disponují a které budou potřeba k tomu, aby se náročná výměna mohla uskutečnit. Kateřina má velké výčitky svědomí vůči své rodině, ale poručík Brenske ji uklidní slovy, že později bude určitě možné se s nimi zas shledat.
Kupodivu, přes všechny ty řeči o smrti zplynováním, nikdo z těch, co dorazí do tábora, si nechce připustit tu děsivou skutečnost, že jdou vlastně na popravu a všichni před těmi hrůzami, co se v táboře odehrávají, zavírají oči. Každý se snaží si v sobě uchovat alespoň maličkou jiskřičku naděje na přežití. A tak zajatci poslušně plní příkazy německých vojáků bez jakékoli myšlenky na vzpouru.
Také tato skupina Židů je díky neustálému uklidňování a "důkazy" podloženými slovy pana Brenskeho (který je ubezpečuje, že výměna probíhá v zájmu Říše a pod záštitou mezinárodního Červeného Kříže a že v podstatě nejsou nepřátelé, neboť jim jde o společnou věc, a jak si pánů podnikatelů váží...) přesvědčena, že na ně skutečně v přístavu, kam jedou zvlášť pověřeným vlakem, čeká loď, která je odveze do Ameriky.
Pan Brenske má svůj plán promyšlený do posledního detailu. Ve vhodné chvíli předá pánům (a Kateřině) americký pas, ukáže jim také z okének vlaku slibovanou loď, a tak mu nedělá žádnou větší námahu dostat z vystrašených Židů neuvěřitelné částky peněz "spojené s výdaji na cestu", jak vysvětluje. Když jim peníze dojdou, požádá je dokonce o napsání dopisů svým blízkým, aby je finančně podpořili - i to, v touze po životě, Židé splní...
Během jejich cesty má pan Brenske také řadu narážek na jejich osud v koncentračním táboře ("Vaše starosti shoří jako seno... Tady je soudný den každý den..."), které vzbudí v Židech ještě větší strach o vlastní život. Brenske jim však zároveň nabízí řešení, jak se tomuto osudu vyhnout. A tak tato skupinka Židů, i přes nenápadné pokusy zajatců v táboře sdělit jim pravdu, dál slepě odmítá uvěřit tomu, co je čeká a podřizuje se zcela rozkazům pana Brenskeho.
Nakonec se však vlak zastaví zpět v táboře, kde je jim sděleno, že se musí před výměnou ještě "vykoupat". Všem cestujícím už začíná pomalu docházet, o co tady vlastně jde, ale přesto to pro ně pořád není impulz k tomu, aby se pokusili vzepřít. Jen Kateřina Horovitzová na jízlivé narážky a výsměch německých vojáků během převlékání odpoví tím, že vytrhne poručíkovi pistoli a zastřelí ho. Celá skupina je pak vlastními lidmi - speciálním komandem skládajícím se z židovských vězňů - zahnána do plynové komory, kde je na oplátku také postřílena.
Tato skutečnost jen dokazuje, jak němečtí vojáci uměli využít toho šíleného strachu zajatců a přimět židovské vězně, kteří byli sami už pomalu na prahu smrti a dokonce to věděli (už si ani nic nenalhávali), aby šli se zbraněmi proti vlastním lidem a poslali je na smrt...
— 3 —
Jedna z nejznámějších povídek Arnošta Lustiga, autora židovského původ, který sám jen o vlas unikl smrti útěkem z transportu smrti.
Kniha líčí strastiplný osud dvaceti židovských podnikatelů a obchodníků vracejících se z Ameriky, kam uprchli před válkou. Jsou chyceni v Itálii roku 1943, v době, kdy německá armáda obsadila větší část země a Řím. Jsou převezeni do tábora, kde se jich zištně “ujímá” pan Bedřcih Brenske, velitel tajného oddělení. Tem má totiž za úkol vymámit od nich peníze z jejich švýcarských kont. Herman Cohen, jeden ze skupiny, se slituje nad krásnou polskou tanečnicí Kateřinou Horovitzovou, a ta se za sto tisíc zlatých franků smí ke skupině připojit.
Pod záminkou, že budou vyměněni za důležité německé důstojníky, opouští skupina tábor a vydává se vlakem do Hamburku, kde mám být přistavena loď “Německo”. Brenske předstírá různé potíže a neustále neúnavně mámí na židech další peníze. Protože byl velmi zdvořilý a vzdělaný, byli zpočátku všichni ochotni neuvěřitelně vysoké sumy vyplácet a důvěřovat mu. Jednou z potíží byla i Kateřina, neboť neměla americký pas. Aby mohla vycestovat s ostatními, byl Cohen ochoten se s ní oženit. To ovšem znamenalo, že se všichni museli vrátit do tábora, kde byli Kateřina a Cohen oddáni rabínem Dajemem z Lodže. To vše ale znamenalo jen další peníze.
Na podruhé dojeli skutečně až do Hamburku, kde Brenske vymáhal další peníze, tentokráte však i od příbuzných židů. Vlak se vrací zpět do tábora s tím, že se mění jejich trasa, pojedou přes Švýcarsko. Protože už Brenske dosáhl svého cíle, a to dostat z židů peníze, byli všichni nahnáni do plynové komory. Jediná Kateřina, která již delší dobu tušila podvod, se vzchopí k nějakému odvážnému činu. V okamžiku, kdy jde nahá do plynu, vytrhne zbraň přihlížejícímu vojákovi a společně s jeho kolegou ho zastřelí. Přesto vše jí je jasné, že její boj se smrtí je prohnaný.
Ve svém díle Lustig zachycuje naivitu, která je imanentní každému člověku, který se snaží bojovat o holý život. Tonoucí se také chytá všeho, stejně tak tomu bylo i v jeho díle. Snaha zachránit si život zamezila logickému myšlení. Na druhou stranu Lustig nabádá čtenáře, aby bojovali svůj boj, ačkoli vědí, že je již prohraný, neboť odpor, cesta za vysněným cílem je to, co se počítá.
— 4 —
