Švestka (Zdeněk Svěrák)

Ukázka

PULEC: V první řadě by to chtělo žebřík.

MOTYČKA: Dáma podává ruku vždycky jako první.

HÁJEK: Tak to bude kámen úrazu, Sváťo. Je tady totiž disponent.

MOTYČKA: Pokud ovšem před ní nestojí jiná dáma. Starší dáma podává ruku mladší dámě.

PULEC: Co jsi říkal?

MOTYČKA: Že starší dáma...

PULEC: Ale ty ne!

HÁJEK: Že je tady disponent.

PULEC: TO znamená co?

(V té chvíli vyjde z vechtrovny Patka a táhne za sebou dlouhou telefonní pásku, jejíž druhý konec je stále ještě v přístroji.)

PATKA: To znamená, že záleží na mně, komu žebřík půjčím a komu ne. Právě jsem se na to ptal kolegy ze sousední stanice a jasně mi tady sděluje, že bych byl blázen, kdybych vám ho půjčil.

HÁJEK: Ukažte... (Vezme mu z ruky pásku a prohlíží si zprávu.) Kdo to psal?

PATKA: Výpravčí Tumpach.

HÁJEK: Tumpach! Tak on ještě slouží, dědek stará... To je ale rukopis... rozklepaný je to, rovnou čárku neudělá... (Čte a ručkuje po pásce až k telegrafnímu přístroji ve vechtrovně.) Milý Kamile, předem mého telegramu přijmi srdečný pozdrav ze sousední stanice. Jinýmu bych žebřík půjčil, ale Hájkovi naser. (Vyběhne dotčeně z vechtrovny.)

HÁJEK: To vy si dovolujete s Tumpachem takovéhle věci služebním telegrafem? Drážní telegraf používáme výhradně ke služebnímu styku. Jakákoli soukromá sdělení jsou nepřípustná.

PATKA: To není žádné soukromé sdělení. To je vyžádaná služební informace stran drážního žebříku.

MOTYČKA: Pán smí podat ruku dámě jako první jedině v případě, pokud tato je tak mladá, že by mohla býti jeho dcerou.

PULEC: Hele, vykašlem se na jeho žebřík a hodíme tam lano.

MOTYČKA: Slušný chování, to je věda.

HÁJEK: Na co lano?

MOTYČKA: O tom jsou celý knihy.

PULEC: Na větev. Přehodíme lano přes větev a přivážeme na něj košík.

HÁJEK: Počkej, Sváťo, lano, košík, ty zas vidíš jen ty své horolezecké věci. My tady řešíme úplně jiné problémy.

PULEC: Jaký problémy?

HÁJEK: Že nemáme žebřík.

PULEC: Vždyť o tom mluvím.

HÁJEK: Ty mluvíš o nějakém laně a koši. Já mluvím o žebříku.

PULEC: Ale to spolu přece souvisí.

HÁJEK: Jak to spolu souvisí?

PULEC: Ježíši, vždyť přece víš, kvůli čemu jsme sem přijeli. Já s košem, ty s ruksakem, Motyčka s pytlem.

MOTYČKA: A je to venku! Říkal jsem vám, Kamile, přijede Přemek a dovíte se to. Tak, Přemku, řekni mu, na co mám ten pytel.

HÁJEK: Ty máš pytel?

MOTYČKA: No jo, podívej. (Ukáže prázdný pytel.)

HÁJEK: A na co ho máš?

PULEC: Přemku, vzpamatuj se. Říkal jsi, že se rozdělíme na tři díly.

HÁJEK: Co na tři díly?

PULEC: No švestky přece!

HÁJEK: (Pohlédne do koruny stromu a konečně si vzpomene.) Díky, Sváťo. Já jak toho mám víc, tak zapomenu jedno pro druhý. Díky!