Vratné lahve (Zdeněk Svěrák)

Doma

Zazvoní zvonek a paní Eliška otevře.

Tkaloun má ruce kolem šíjí dvou saniťáků, kteří ho podpírají. Ruksáček s nápisem MESSENGER má na prsou. Pravá noha po celé délce svítí bílou sádrou, čelo mu přelepili růžovou náplastí.

„Prokristapána!“ podlomí se Elišce kolena, že se musí přidržet dveří.

„Kam vám ho máme dát?“ ptá se saniťák.

„Pojďte… tudy,“ vede je paní Tkalounová do jídelny k manželovu gauči.

Tam je zmrzačený posel uložen a podložen polštáři. Tam, se zavřenýma očima, zdrceně leží. Když v předsíni utichnou hlasy, slyší, jak se k němu blíží Eliščiny kroky a potom zvuk židle, kterou si přisunula k lůžku. Pak teprve oči otevře. Vidí svou ženu, jak po svém zvyku mlčky pokyvuje hlavou.

„Eso,“ řeknou pak její ústa tiše.

Tkaloun sáhne po její ruce a mlčky ji stiskne.