Vratné lahve (Zdeněk Svěrák)

V lahvárně

Tkaloun vytáhne zpod štůsku starých časopisů růžovou obálku. Je rozlepená, ohmataná, zřejmě si dopis už několikrát četl. Je v něm jediná řádka:

KAŽDÝ ČTVRTEK OD 16 DO 20 SAMA DOMA.

Tkaloun pohlédne na hodinky a podrbe se v šedivých vousech.

Konečně přichází Mluvka, aby ho vystřídal. Tkaloun se postaví do pozoru a přivítá ho imitací dechovky, která hraje přehlídkový pochod Čs. lidové armády.

„Nejdu pozdě?“ přeruší to Mluvka mávnutím paže, oblékaje si bílý plášť.

„Jdeš akorát. Díky, Bedřichu, máš to u mě,“ vrátí Tkaloun obálku pod noviny a svůj plášť si svlékne.

Mluvka mu strčí do ruky nějaký leták a stejný připíná na boční stěnu podávacího okýnka.

„Ahoj! Co to je?“ zajímá se Tkaloun. Na plakátku je dosti neuměle nakreslen balon plující oblohou a pod ním nápis POLEŤTE S NÁMI! A ještě níž VÝHODNÉ ZAVÁDĚCÍ CENY!

„Syn,“ řekne Mluvka.

„Syn lítá s balonem?“ Mluvka přikývne.

„No jo, tys byl vlastně u letectva. Tak to má v krvi,“ upravuje se Tkaloun u malého zrcadla nad umyvadlem. „Co má?“ nerozumí Mluvka. „Lítání že má po tobě.“

Mluvka jako by se rozhodl, že parťákovi něco vyzradí. Prstem ho přivolá blíž a řekne: „Libavá.“

„Vojenský prostor Libavá,“ přikývne Tkaloun.

„Vostrý střelby. Protiletadlový dělostřelectvo. Prásklo mi to u levýho ucha. Slyším. Ale jen na pravý.“

Tkaloun chápavě přikývne a pohlédne na hodinky.

„Já myslel, žes byl u letectva, a tys byl u protiletectva,“ pohlédne Tkaloun na hodinky.

„Náčelník štábu,“ upřesní Řezáč své postavení.

„Aha, tos byl teda šajba. Tak ahoj!“

„Kam?“

„Tak ahoj!“ zopakuje mu Tkaloun do pravého ucha.

„Syn má zkoušky na lítání, já to jistím dole,“ pošle za ním ještě Mluvka.