Celá e-kniha Akt ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
FILOSOFIE EXTERNISMU
Prof. Ladislav Smoljak:
Své filosofické myšlenky zformuloval Cimrman za útoku na baštu extrémního idealismu – filosofii solipsismu. Solipsista, jak známo, tvrdí: Existuji já, neexistuje okolní svět, ten je toliko mou představou.
Proti této tezi postavil Jára Cimrman tezi svoji: Opak jest pravdou, řekl.
Existuje okolní svět, a neexistuji já.
A z této teze pak rozvinul filosofický systém, který nazval velice přiléhavě externismem.
Tato smělá myšlenka vzbudila ve světě takový odpor, že bylo narychlo rozhodnuto svolat do Basileje filosofickou disputaci, na které měl Jára Cimrman své filosofické učení obhájit.
Jako oponent byl vybrán prof. F. C. Bohlen, který tehdy platil za eso světové filosofie, i když to byl v podstatě jen mazaný obchodník – což bylo jeho původní povolání. Položil Cimrmanovi rafinovanou otázku: Jak mohlo, řekl, neexistující vědomí vyprodukovat svou filosofii?
Tato otázka zapůsobila. Všichni se domnívali, že Cimrman nebude umět odpovědět.
Ale Cimrman odpověděl. A odpověděl tak, že filosofu Bohlenovi nezbylo, než aby za posměchu všech přítomných se spuštěnými kalhotami vyběhl ze sálu. Snad abych vysvětlil, proč se spuštěnými kalhotami… F. C. Bohlen si totiž uřízl kšandu. Vy to asi chápete jako rčení, ale tehdy býval při filosofických disputacích takový zvyk, že každý, kdo svůj filosofický spor prohrál, si na znamení porážky uřízl šli. Brilantní odpověď Járy Cimrmana vešla takříkajíc do dějin filosofie a najdete ji v každé větší encyklopedii pod heslem „Basilejská odpověď“. Cituji z Čepelkova slovníku naučného. Kolega Čepelka byl tak laskav a zapůjčil mi svůj slovník.
„Pravím-li,“ řekl Jára Cimrman, „že existuje toliko okolní svět a neexistuji já, neznamená to, že nejsem ve vnějším světě vůbec patrný. Existence a patrnost jsou totiž dvě naprosto různé věci.“ A dále Jára Cimrman přirovnal okolní svět k jakési ploše, uprostřed níž je místo,kde chybí Jára Cimrman. Jestli dovolíte, vysvětlil bych to názorně. (Papír s dírou.) Tato plocha představuje svět. Vidíte, že Cimrman tu vytváří takovou – řekli bychom díru, jejíž reliéf je jasně ohraničen, tedy patrný.
Proces myšlení ve vnějším světě si můžete představit jako napínání a smršťování plochy. Tímto napínáním a smršťováním se zároveň mění reliéf díry, a tato změna nám zase představuje proces myšlení neexistujícího Járy Cimrmana.
Už z pouhého názoru je zřejmé, že oba procesy jsou zrcadlově obrácené: rozpínání plochy má za následek zmenšování díry a naopak – smršťování, stahování plochy způsobuje zvětšování otvoru.
A v tomto místě upozornil Jára Cimrman na zajímavý důsledek své filosofie.
Dochází tu k logickému sporu. Tvrdí-li totiž Jára Cimrman, že existuje pouze okolní svět a neexistuje on, platí ve vnějším světě – a tedy objektivně – myšlenka zrcadlově obrácená: existuje pouze on a neexistuje okolní svět. Tedy – filosofie solipsismu. Autor vlastně zastává stanovisko, které zároveň vyvrací. To ještě tenkrát vzbudilo rozpaky. V kongresové hale to vřelo jako v kotli. „Jak se s tím máme vyrovnat?“ volali ze zadních lavic představitelé filosofického středu.
A Jára Cimrman odpověděl: „Vyrovnat se s tím, toť věčný úkol filosofie.“
Čepelka: Děkuji profesoru Smoljakovi. Zbývá nám ještě výtvarné dílo Járy Cimrmana. V této oblasti přijde opět ke slovu docent Weigel.
