Dr. Penc:
Ale omyly nejsou ještě tím nejhorším, co nás ve Fiedlerově verzi může potkat. S blížícím se závěrem jako by mu z toho mála dramatické síly, kterou má, ještě ubývalo a dochází k naprosté sterilitě. Pro ilustraci alespoň jednu ukázku. Bude to scéna, kterou my jsme vynechali, neboť k ní nebyly jiné podklady než soupis osob.
Prof. Fiedler však pouze na základě údaje, že spolu mají hovořit chalupníci Kruge, Schmied a Wolf, napsal tento dialog:
KRUGE: Včera jsem se byl podívat u švagra. Má to tam hezký.
SCHMIED: Já jsem si zašel včera do mlejna.
WOLF: Já ani nevím, kde jsem včera byl.
KRUGE: A co dělá vaše žena?
SCHMIED: Je doma.
KRUGE: Moje je taky doma.
WOLF: Moje žena je taky doma.
A tak to pokračuje další čtyři stránky. Jistě nám proto nebudete mít za zlé, když se s verzí prof. Fiedlera definitivně rozloučíme. Až dosud se totiž prof. Fiedler od Cimrmanova, a tedy i od našeho textu jen odlišoval. Ale od stránky 46 píše již úplně jinou hru. Výhybkou, která ho zcela odchýlila ze směru, se stala nevinná věta: „První kolo, a hned premiér,“ kterou řekl farář bezprostředně potom, co koupili Bobšovi nové kolo. Prof. Fiedler, jako by nevěděl, že Premiér byla vyhlášená značka velocipedů, vyložil si větu po svém. Podle něho vyhrál Bobeš první kolo zemských voleb a stává se předsedou vlády. Pan farář je v důsledku toho povýšen na arcibiskupa, z lékaře se stává ministr zdravotnictví a z heřmanické myslivny je povolán i hajný Mikovec a přijímá úřad ministra lesního a vodního hospodářství. Němý ministerský předseda Bobeš je obletován ženami, z nichž si na něho největší nároky osobuje dcera generála Strunze. Bobeš je však nejvíce přitahován mladičkou baronkou Jelenou – vychovaly ho srny. Tu ale odradí nechutné výstupy Strunzovy žárlivé dcery. V Bobšově milostném životě zazáří i perla nevšední krásy, maďarská herečka Elén Horvátová. I tuto soupeřku nakonec vyřizuje Strunzová.
Co tedy říci souhrnně k vídeňskému představení Cimrmanovy hry „Der stumme Bobesch“: Prof. Fiedler svévolnými úpravami doslova zničil ideu Cimrmanova dramatu. Vy, ačkoli jste ještě neviděli závěr hry, jste už jistě poznali, že Cimrman podrobil svým „Němým Bobšem“ zdrcující kritice agrární politiku rakouské vlády. Ve Fiedlerově plytkém podání není však po tomto ideovém záměru ani stopy. A tak můžeme svůj dojem z vídeňského představení vyjádřit slovy: Škoda času a deviz.
Prof. Ladislav Smoljak:
Milí přátelé, dříve než uvidíte závěrečnou scénu, v níž se osudy našich hrdinů uzavírají, vyslechnete doufám se zájmem několik slov o herecké práci na hře Němý Bobeš. Koho jiného požádat o rozhovor než představitele titulní role. Jejím odborný asistent Petr Brukner. Petře, kdy jste se dozvěděl, že budete hrát titulní roli ve hře Němý Bobeš?
Brukner: Dozvěděl jsem se to v pátek a hned v sobotu jsme jeli s panem režisérem Smoljakem do Chvojkovic.
Smoljak: Vysvětlete, proč jsme jeli do Chvojkovic.
Brukner: Ve Chvojkovicích je velká obora.
Smoljak: Nahlas, Petře!
Brukner: Ve Chvojkovicích je velká obora. Chtěl bych touto cestou poděkovat vedoucímu lesního závodu Chvojkovice-Brod panu Karlu Jíšovi, že se nás ujal a do-volil nám pozorovat srny.
Smoljak: Jak vám toto pozorování pomohlo ve studiu role?
Brukner: Tak pozorovali jsme srny tři noci a na vlastní oči jsme se přesvědčili, jak jsou plaché. Například do míst, kde jsme čekali, vůbec nepřišly.
Smoljak: Takže jsme je neviděli.
Brukner: Neviděli.
Smoljak: Ale i tak to byla cenná zkušenost.
Brukner: Ano. Chtěl bych touto cestou poděkovat vedoucímu filmového archivu Praha-Žižkov panu Myrtilu Frídovi za to, že nám umožnil zhlédnout krátký film Tatranský národní park, část druhá – Srny a kamzíci.
Smoljak: Jak vám film pomohl při studiu role?
(Brukner neví, co by řekl.)
Smoljak: Mohl byste uvést nějaký konkrétní případ ze hry? Nějaký svůj pohyb, nebo grimasu?
Brukner: Grimasu… Tak jestli jste si všimli, jak ve scéně v hájovně očichávám docenta Weigla, tak toho jsem si všiml právě ve filmu Tatransk…
