Ještě jednou a naposledy stopem po galaxii (Douglas Adams)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Kniha The Meaning of Liff[1] začala jako slohová práce na hodině angličtiny, již jsem musel vypracovat ve škole a jež se o patnáct let později změnila ve hru, kterou jsem vymyslel společně s Johnem Lloydem. Celé odpoledne jsme tehdy seděli s několika přáteli v řecké taverně, bavili se slovními šarádami a popíjeli retsinu, dokud nenastal okamžik, kdy jsme potřebovali vymyslet hru, která by nevyžadovala tolik vstávání.

Její princip spočíval jednoduše v tom (musela být jednoduchá; odpoledne už bylo na jakákoli komplikovaná pravidla příliš pokročilé), že někdo řekl jméno města a někdo jiný navrhl, co by to slovo mohlo znamenat. Museli byste zkrátka být při tom.

Brzy jsme zjistili, že existuje neuvěřitelné množství prožitků, myšlenek a situací, které jsou každému povědomé, ale nikdy nebyly řádně identifikovány jednoduše jen proto, že pro ně neexistuje název. Následovaly všemožné otázky typu: „Zažili jste někdy situaci, kdy...” nebo „Znáte takový ten pocit, který máte, když...” nebo „Víte, vždycky jsem si myslel, že jsem to jenom já...” Stačí slovní výraz a daný pocit je identifikován.

Takže onen vzdáleně nepříjemný pocit, který zažíváte, když se posadíte na sedadlo, které je ještě teplé od pozadí někoho jiného, je stejně reálný jako ten, když se na vás z křoví vyřítí rozzuřený sloní samec, ale až dosud měl pojmenování jen ten druhý. Teď už existují výrazy pro oba. To první je „sedotelení”, no a to druhé je samozřejmě „strach”.

Začali jsme sbírat další a další z těchto slov a pojmů, a brzy jsme si uvědomili, nakolik svévolně selektivní prací je Oxfordský anglický slovník. Vůbec nebere v úvahu neuvěřitelné množství lidských pocitů a prožitků. Tak například: stojíte v kuchyni a marně přemýšlíte, pro co jste tam vlastně přišli. Stává se to každému, ale protože pro to neexistuje - nebo neexistovalo - slovo, každý si myslí, že to je něco, co se stává jenom jemu, a že je tudíž stupidnější než jiní lidé. Je úlevou uvědomit si, že všichni ostatní jsou stejně stupidní jako vy a že to, co děláme, když stojíme v kuchyni a přemýšlíme, proč jsme tam vlastně přišli, je „vejrání”.

Postupně začaly malé hromádky papírků s takovými slovy ve spodní zásuvce psacího stolu Johna Lloyda narůstat a každý, kdo se o tom doslechl, k nim přidával svoje vlastní.

Poprvé spatřily světlo světa, když dával John dohromady kalendář s názvem NE 1982 a musel vymyslet nějaké texty, které by umístil na spodky stránek (a taky shora a nezanedbatelné množství rovněž doprostřed). Tehdy vysypal svoji zásuvku, vybral zhruba tucet nejlepších nově vymyšlených slov a umístil je do kalendáře pod názvem Oxtail English Dictionary (parafráze na „Oxford English Dictionary”, přičemž „oxtail” ve skutečnosti znamená „volskou oháňku”; pozn. překl.). Záhy vyšlo najevo, že je to jeden z nejpopulárnějších textů v NE 1982, a úspěch v tomto malém měřítku nastínil možnost sepsání celé knihy, založené na podobném principu. Světlo světa spatřilo dílo „ The Meaning of Liff”, výsledek úmorné celoživotní práce věnované studiu a mapování jedince zvaného člověk.

Z Pan Promotion News 54,
ŘÍJEN 1983

[1] The Meaning of Liff a její pokračování, The Deeper Meaning of Liff, napsal Douglas Adams společně s Johncm Lloydem

Informace

Bibliografické údaje

  • 13. 5. 2023