Celá e-kniha Úžasná Zeměplocha – Čaroprávnost ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Všeobecně je známo, že kámen umí myslet, vždyť právě na té skutečnosti je založena celá elektronika a přitom existují vesmíry, kde tráví lidé celé životy tím, že upírají oči k nebi a pátrají po jiných inteligencích, a za celou tu dobu je ani jednoho nenapadne podívat se pod nohy. To je tím, že správně nepochopili délku života. Z pohledu kamenů byl vesmír sotva stvořen, horské útvary se stále ještě zvedají a klesají jako mechanismus varhanního rejstříku, kontinenty se posouvají sem a tam a narážejí do sebe z čiré radosti, že ze sebe setřesou pár kamenů. Bude to ještě nějakou dobu trvat, než si kameny všimnou té nepříjemné drobné kožní choroby, která bují na povrchu, a začnou se škrabat, a to je jediné štěstí lidstva.
Kámen, že kterého byla vybudována Neviditelná univerzita však už několik tisíciletí vstřebával magii a ta síla někde musela být.
Univerzita si časem vypěstovala vlastní osobnost.
Bábi ji cítila jako obrovské přátelské zvíře, které by se nejraději převalilo na střechu a nechalo se poškrabat na podlaze. Zatím si ovšem Bábi nevšímalo. Pozorovalo Esk.
Bábi našla Esk velmi snadno tak, že sledovala nitky zájmu Univerzity a fascinovaně pozorovala scénu, která se odehrávala ve Velké síni...
„- tam vidite?“
Hlas zněl odněkud z dálky.
„Hmm?“
„Povidám, co tam vidite?“ zeptala se znovu paní Vidláková.
„Cože?“
„Povidám, co tam -“
„Aha.“ Bábi znovu zapojila vlastní vědomí, ale cítila se velice zmatená. Potíže se Zapůjčováním byla v tom, že když jste se vrátili nazpět do vlastního těla, vždycky jste se ještě nějakou dobu cítili mimo, a bábi byla bezpochyby první čarodějka, která si Zapůjčila vědomí budovy. Teď se cítila obrovská, prostydlá a plná chodeb.
„Ste v pořádko?“
Bábi přikývla a otevřela okna. Protáhla si východní a západní křídlo a pokusila se soustředit na maličký šálek, který svírala v pilířích.
Naštěstí přičítala paní Vidláková Bábinu omítkovou bledost a kamenné mlčení okultním silám, zatímco Bábi zjistila, že obrovská kamenná paměť Univerzity velmi příznivě povzbudila její představivost.
Hlasem podobným hukotu průvanu v opuštěné chodbě, což udělalo na budovy Univerzity velmi příznivý dojem, načrtla Bábi paní Vidlákové jasnou budoucnost, plnou mladých mužů bojujících o přízeň kypré hospodyně. Mluvila velice rychle, protože potom, co viděla ve Velké síni, netoužila po ničem jiném, než se co nejrychleji vrátit před hlavní bránu Univerzity.
„A ještě je tady jedna věc,“ dodala nakonec.
„Ano, ano!“
„Vidím vás, jak přijímáte novou služebnou - služebné tady pece najímáte vy, že? Výborně - a tohle je mladé děvče, velmi výkonné, dobrá pracovnice, umí se chytit každé práce.“
„No ha co s ňó má bét?“ zeptala se paní Vidláková, která už vychutnávala Bábin až překvapivě podrobný popis její nádherné budoucnosti a teď se ještě opájela zvědavostí.
„V tomto bodě jsou duchové poněkud nejasní,“ pokračovala Bábi, „ale je to velmi důležité, abyste ji najala.“
„To nebude nic těžkyho,“ zatvářila se paní Vidláková sebevědomě. „Tadyk stejně nikeho dlóho neudržite. Je to samá magija. Ono to semka jak dyž prosakoje, vete? Zvlášť v knihovne, co majó šecke te magicke knihe. Dvě dívčata z horniho patra mně hotekly včera, že pré majó dost takove službe, kde dyž si de člověk večer lehnóť, tož nevé, v jake figoře se ráno probudí. Starši mág je pokaždé proměnil zpátke, ale jim se to nelébilo.“
„No, tady se duchové vyslovili jasně. Tahle mladá dáma v tomto směru nebude mít žádné potíže,“ řekla Bábi zachmuřeně.
„No estle homí zametať a setřiť podlaho, tož bych jo ráda viděla, to vám řeknu,“ prohlásila paní Vidláková a zatvářila se zamyšleně.
„Přinese si dokonce i vlastní koště, alespoň to říkají duchové.“
„Tož to je prima. A kdy že by měla ta slečinka přijeť?“
„No, brzo, už brzo, říkají duchové.“
Na tváři hospodyně se objevil mráček podezření. „Něco takovyho obyčejně dochove neřikajó. Kde to řikajó tady, hale přesně?“
„Tady,“ prohlásila Bábi. „Podívejte, vidíte tady ten malý chomáč lístků mez i cukrem a tady tou puklin…
