Konec dobrý, všechno dobré (William Shakespeare)

akt I/3

For I the ballad will repeat
Which men full true shall find;
Your marriage comes by destiny,
Your cuckoo sings by kind.

[Kdo manželství si zkusí,
pozná, jak těžké je
na rukou ženu nosit
s parohy na hlavě.]

— 1 —

akt I/3

– Matka Bertrama o své svěřence Heleně
Even  so it was with me when I was young;
If ever we are nature's, these are ours; this thorn
Doth to our rose of youth rightly belong;
Our blood to us, this to our blood is born
It is the show and seal of nature's truth,
Where love's strong passion is impress'd in youth.
By our remembrances of days foregone,
Such were our faults; or then we thought them none.
Her eye is sick on't; I observe her now.

[V mládí jsem byla stejná jako ona.
Příroda si to přeje. Láska je
růže zrádnými trny obalená,
již s vůní roní rudé krůpěje. Když nejvíce nás krášlí mládí,
krása, nejbolavěji naše nitro drásá.
Až po letech nám ale při vzpomínce
na trpké trápení zavoní sladce.
Je láskou nemocná. Teď už to chápu.]                

— 2 —

Epilog

The king's a beggar, now the play is done;
All is well ended, if this suit be won,
That you express content; which we will pay,
With strife to please you, day exceeding day.
Ours be your patience then, and yours our parts;
Your gentle hand land us,
And take our hearts.

[Hra skončila a z krále je zas herec,
na každé hře to nejlepší je konec,
tím myslím potlesk, který nutí nás
vám pro radost hrát denně nadoraz.
Teď my se budem dívat
a vy zase nám předveďte se, panstvo,
v plné kráse.]

— 3 —